Ministerstvo pro místní rozvoj pozastavilo účinnost pražských stavebních předpisů do té doby, než město napíše nové. Prozatím místo nich budou platit obecné stavební vyhlášky a zákon o hlavním městě. Tolik středeční zpráva. Jak prosté.
Vysvětlení ministryně Šlechtové bylo stručné – chybí notifikace předpisů Bruselem, nebyly zapracovány připomínky stran osvětlení a ostínění nemovitostí a teplot vozovky. Kdo tomu rozumí, ať se přihlásí. Zkuste udělat anketu na ulici. Já třeba o připomínkách k „teplotě vozovky“ slyšel ve středu poprvé a upřímně řečeno moc nevím, co si pod tím představit.
Pro rozvoj a tvář města klíčový dokument byl uložen k ledu a de facto anulován z víceméně administrativních důvodů – co jiného má taky MMR v popisu práce než úřední, papírovou, právní kontrolu. Věcně mají být stavební pravidla záležitostí samospráv a místních politiků, kteří se voličům zodpovídají z plnění nakladených slibů.
Úřední vysvětlení – nezapracovali jste připomínky v dané lhůtě - je ovšem u tak extrémně zalobbované záležitosti dost podezřelé. Polemika, co je na stavebních předpisech dobře a co je špatně, se vedla pod tlakem billboardové lobby a její předvolební kampaně, plné polopravd, omylů i čistokrevných faulů.
Věcná debata o „normách pro oslunění“, což jinak věc pro dobrou diskusi je, tak byla od počátku cinknutá.
Dnešní primátorka Adriana Krnáčová se ke stavebním předpisům ani omezení billboardů nevyjadřovala prakticky vůbec a víceméně v tom pokračuje dodnes. Její představa města je v tomto směru hádankou. Prostě si musíme počkat.
Opakem „notifikací“ a jiných ptydepe jsou všední záležitosti, o které Pražan a volič zakopává každý den. Doslova. Deník Metro před několika dny přinesl zprávu, že nad stanicí Vyšehrad, na pankrácké straně Nuselského mostu, má vyrůst nový světelný billboard o rozměrech 9,1 krát 4,9 metru. Přišlo se na to tak, že si kdosi všiml, že v zemi už jsou zapuštěny betonové základy, a magistrát informaci potvrdil. Stavba je povolená už dva roky.
Nejde jen o to, že podle nových stavebních předpisů – těch ministerstvem odstřelených – by taková věc nemohla vyrůst. Stavební předpisy v tomto případě vlastně nehrají roli: vždyť podle dostupných informací s LED billboardy nesouhlasí dopravní policie a zapustit jeden takový na tak vytíženou ulici, kde se každou chvíli stane nějaká bouračka, je proti zdravému rozumu. Úředníci samozřejmě mohli superbillboard zamítnout i bez předpisů, kdyby chtěli.
Hlavní problém spočívá v tom, že billboard byl povolený, aniž by se o tom mluvilo veřejně. V prosinci 2014 je novinkou něco, co se stalo v srpnu 2012 – protože se o tom dodnes nevědělo. Kdyby vědělo, nejspíš by proti tomu někdo protestoval. Někdo z místních obyvatel, někdo, komu vadí reklamní a světelný smog, a tak dále. Ale protože se všechno odehrálo v tichosti, odkudsi přistálo razítko, žádná řeč se nevedla.
Praha nové stavební předpisy (a metropolitní plán) naléhavě potřebuje. Rozvoj města si žádá lepší a přesnější pravidla. Můžeme se bavit o tom, jestli je důležitější stavět solitérní domy se slunnými byty, nebo skutečné ulice a proč. Musí být ale jasné a veřejně „vydiskutované“, co se pravidly sleduje. Že o vizi metropole podle hnutí ANO moc nevíme, je zvlášť v tuto chvíli znepokojivé.
A když předpisy budou platit, musí se dodržovat, vymáhat a být pod soustavnou veřejnou kontrolou. Tajnůstkářství, džungle výjimek, bohorovnost, alibismus úřadů spolehlivě zabijí i ty nejpropracovanější pravidla a manuály.
