Premiér v demisi Andrej Babiš se po úterním jednání v Lánech pokusil podpořit dojem, že sestavování nové vlády netrvá nijak dlouho a situace je v podstatě nadmíru výtečná. Novinářům řekl: "Není nic neobvyklého (vyslovil "obvyklého", z kontextu ale vyplývá, že jde o přeřeknutí, pozn. aut.), aby se v Evropě skládala vláda i rok a půl nebo dva roky. Zažili jsme to i v Německu, zažili jsme to v Belgii, v Holandsku, Španělsku, teď to určitě zažijeme v Itálii. Takže já bych to nedramatizoval, porovnejme si to i s vládami, které byly v demisi, například pana Topolánka. Já myslím, že jsme ještě v rámci limitu."
Andrej Babiš navozuje dojem, že není až tak kam spěchat. Případně buduje alibi, že jinde to měli s vládou taky tak. Nechci ho chytat za slovíčko. Ale protože to zformuloval trochu ležérně, stojí jeho poznámka za komentář.
Koaliční či menšinové vlády samozřejmě leckdy vznikají obtížně a řadu měsíců. Ovšem rok a půl, natož dva roky (polovina volebního období!) běžná doba mezi volbami a vznikem stabilní vlády s důvěrou není. Podívejme se na Babišem zmíněné země:
V Německu byly volby v září 2017 a nová vláda CDU/CSU a SPD nastoupila v březnu 2018, 14. března byla Angela Merkelová počtvrté zvolena kancléřkou. České volby proběhly v říjnu 2017, před více než pěti měsíci. Podle německého mustru bychom právě touto dobou měli dostávat vládu s důvěrou. Nic takového ale není ani na obzoru, natož k mání. Vládne prozatímní kabinet v demisi. Odvolání na "zažili jsme to v Německu" nesedí.
Příklad Belgie je známý: politologický rekord v trvání povolebního sestavování vlády pochází z roku 2011 a činí 541 dní. Takže Babišem zmíněný rok a půl. K tomu se patří dodat, že dohodnout se na vládě mezi Vlámy a Valony přináší komplikace, o jakých se nám v homogenním Česku ani nezdá (a když, vyvolá to asociace na Klause s Mečiarem). A za druhé, sedm let starý belgický příklad je anomálií. (V roce 2014 to belgickým politikům trvalo už "jen" pět měsíců.)
Nizozemsko dostalo po volbách 2017 definitivní vládu za 208 dní po volbách. To je hodně, nicméně zhruba jen o měsíc a deset dní více oproti stavu, v jakém se nachází Česká republika teď.
Ve Španělsku to v roce 2016 trvalo ještě déle, přibližně deset měsíců. Ale žádný internetový pramen neuvádí, že by se v Evropě (a asi vůbec někde na světě) v posledních dekádách sestavovala vláda déle než rok, mimo zmíněnou belgickou výjimku.
Pak je tu Babišovo srovnání s první vládou Mirka Topolánka. Ta nastoupila 4. září 2006, nezískala důvěru a od 11. října do 9. ledna 2007 vládla v demisi. To je celkem 127 dní u moci, z toho 90 dní v demisi.
Vláda Andreje Babiše byla jmenována 13. prosince 2017, nezískala důvěru a v demisi je od 24. ledna 2018. K 10. dubnu 2018 to představovalo 118 dní vládnutí, z toho 76 dní v demisi.
Z momentální situace vyplývá, že Babišův kabinet na 99 procent vydrží u moci déle než ten Topolánkův, chybí mu málo. (Rekord ve vládnutí v demisi drží vláda Jiřího Rusnoka se 169 dny od srpna 2013 do ledna 2014, ta ale nebyla odvozena od výsledků parlamentních voleb a musela čekat na předčasné volby v říjnu 2013.)
Sečteno: stejně jako Andrej Babiš bych to nedramatizoval. Ale ani nebagatelizoval. Příští týden uplyne půl roku od voleb. A jejich ústřední smysl, promítnout výsledky hlasování do vládnutí v reprezentativním politickém a společenském konsenzu, se zatím nenaplnil. To není dobře. Nejen kvůli správě státu a službě občanům, ale taky proto, že mezi volbami a vládnutím musí existovat nějaká viditelná a, pokud možno, široce akceptovaná vazba.
Když voliči zjistí, že se politici dvakrát nemají k tomu, vládnout "podle voleb" (tedy prostřednictvím stran "zapojit" dostatek odevzdaných hlasů), budou mít tendenci nebrat volby vážně, ztrácet zájem. Získat necelých třicet procent a začít makat, to samo o sobě k vládnutí "podle voleb" nestačí. Příliš mnoho hlasů teď není s vládou a vládnutím propojeno, je to jen vláda "hlasů pro ANO" (podle průzkumu jí věří lehce nad třetinu občanů), je poznamenaná nedůvěrou parlamentu a demisí a tím je zatížené její počínání. Je prozatímní.
Takže i když svého času dostal Babiš od Zemana neomezený čas, k prospěchu země by bylo, kdyby sebou sestavovači příští vlády trochu hodili. Zaútočit na světový rekord Belgičanů by nebyl dobrý nápad.
