David Klimeš David Klimeš | Komentáře
2. 12. 2019 11:46

Babiš nabízí Česku Národní investiční blamáž. Chlubí se tím, co bude jeho ostudou

Premiér připravuje investice jako James Bond martini: protřepat, nemíchat. Smysl by ale mělo právě to míchání. Užitek projektů by se znásobil.
Investice podle AB: všude něco postavíme, každému s něčím pomůžeme. Bude vám všem líp.
Investice podle AB: všude něco postavíme, každému s něčím pomůžeme. Bude vám všem líp. | Foto: Jakub Plíhal

Velmi pravděpodobně půjde o jednu z největších blamáží, jakou Andrej Babiš za dobu své vlády stihne. Přestože ještě neznáme finální verzi Národního investičního plánu, který by měl nalinkovat modernizaci republiky za biliony korun, už teď je jasné, že nepřinese víc než holý výčet nutných investic seřazených bez ladu a skladu.

Spíš než vytříbený recept tak celý dokument připomíná zmatený nákupní seznam. Bez nápadu na smysluplné propojení, bez odvahy vybrat si priority. A bez toho, aby bylo jasné, jak se to celé zaplatí. Dvěma slovy: promarněná příležitost. Jedním slovem: ostuda.

Tam, kde nic nebylo

Ta ostatně začíná už na první stránce, již premiér opatřil svým úvodním slovem. První republika podle něj masivně investovala "tam, kde do té doby téměř nic nebylo". Snad to generace českých a německých podnikatelů, kteří z Čech vybudovali na přelomu 19. a 20. století průmyslové srdce Předlitavska i celé Evropy, pod svými náhrobky nezaslechnou.

Podobně informované je i Babišovo obviňování všech předchozích vlád, že nedokázaly přijít se žádnou investiční strategií.

Fatální problém ale samozřejmě spočívá v něčem jiném, než je mlácení prázdné politické slámy: totiž ve faktu, že plán nikdy nemůže fungovat.

Jak by také mohl, když nepovedený byl už jeho start. Andrej Babiš s vládou začal objíždět minulý rok regiony a sepisovat si na manžety a útržky ubrousků, co by místní potřebovali.

Jako politický tah je to geniální, z manažerského hlediska je to ovšem katastrofa. Kdyby Babiš opravdu řídil stát jako firmu, zjistil by si samozřejmě předem, co přesně má smysl v regionech hledat a poptávat. Protože se mu něco takového ale nehodilo politicky, je výsledkem jeho aktivity tragikomický fascikl 17 tisíc projektů, které si od místních nechal porůznu nastrkat do ruky nebo poslat na stůl.

Kouzelné slovo

Ono by to doprovodné politické divadlo zas tak nevadilo, kdyby celé úsilí mělo nějaký viditelný smysl. Výsledek je ale žalostný. Řada médií se ovšem nechala plánem uhranout a bedlivě teď zkoumají, jestli má plán přinést víc peněz na ministerstva řízená lidmi z ANO, nebo z ČSSD. To je ale naprosto nepodstatné. Mnohem důležitější je, zda takto investované prostředky mohou zemi přinést nějakou smysluplnou modernizaci. Odpověď je bohužel záporná.

V dokumentu se sice extrémně často objevuje slovo synergie, ale autoři jej zjevně používají jako magické zaklínadlo, aniž by věděli, co vlastně znamená. Často se popisuje rovnicí 1 + 1 > 2 , tedy že sdružený účinek je větší, než jaký by přinesla jednotlivá opatření samostatně. Jenže co vidíme v Národním investičním plánu? Skoro čtyři pětiny projektů představují dopravní stavby, zbytek je zastoupen mizivými jednotkami procent.

Nemusíme tedy vytvářet žádný investiční plán - stačí dát vedle sebe již existující program dostavby dálniční sítě a modernizované vysokorychlostní železnice - a obdržíme 99 procent celého slavného dokumentu, na který tu podle Babiše čekáme třicet let.

Synergie se nikdy nedočká člověk, který si nestanoví jasné priority. Andrej Babiš ale na svých spanilých jízdách naslouchal všude každému a každému všude také něco slíbil - takže teď podle jeho slavného plánu máme investovat do opravy oken budovy ministerstva kultury na brněnském Zelném trhu, do ambasády v Islámábádu i do licencí na Microsoft pro ministerstvo spravedlnosti. Koncepci v tom najdi, kdo můžeš. Pakliže jí není "stokrát dobrý dort".

O čem sním, když náhodou spím 2

Národní investiční plán je prakticky nezachranitelný. Jen vytváří další databázi toho, co už je v plánech jiných. Aby dokument vůbec k něčemu byl, musel by jasně definovat priority. Například veřejně deklarovat, že jeho cílem je zlepšit dopravu, péči o klima nebo technologickou úroveň země - a už ne třeba kulturu nebo sociální sféru. Anebo obráceně. Jenže to je přesně to, co premiér slibující na všechny strany nikdy neudělá.

Jinou možností by bylo plán navázat na rozvoj konkrétního regionu. Mohl by například stanovit, že do bodu X v kraji Y se rychle dostaví dálnice a vznikne tam špičková moderní nemocnice nebo technologická zóna dostupná z jakéhokoli koutu regionu řekněme do 45 minut. Což ovšem premiér neudělá také, protože co by pak říkal lidem v krajích ostatních, že.

Premiér neudělá vůbec nic. Protože už vše podstatné udělal: do voleb v roce 2021 si opět nechal sepsat O čem sním, když náhodou spím 2 a může tak opět voličům tvrdit, že budoucnost je on.

 

Právě se děje

před 9 hodinami

WADA opět suspendovala moskevskou antidopingovou laboratoř

Světová antidopingová agentura WADA odebrala moskevské laboratoři oprávnění, které jí umožňovalo provádět analýzy krevních vzorků pro biologické pasy sportovců. K předběžnému opatření organizace sáhla měsíc a půl poté, co Rusko potrestala čtyřletým zákazem účasti na vrcholných sportovních akcích kvůli manipulaci s daty z moskevské laboratoře.

Zařízení v ruské metropoli bylo suspendováno už v roce 2015, kdy se poprvé objevilo podezření z krytí dopingu domácích sportovců. Oprávnění provádět analýzy krevních vzorků Moskva získala částečně zpět v roce 2016. Nyní může laboratoř dokončit prověrku vzorků, které už obdržela, nové ale musí být poslány do jiných zařízení.

WADA 9. prosince rozhodla, že příští čtyři roky nesmí Rusko na olympijských a paralympijských hrách ani světových šampionátech vystupovat pod svou vlajkou a se svou hymnou. Na vrcholných akcích včetně OH 2020 v Tokiu a ZOH 2022 v Pekingu by se mohli jako neutrální sportovci představit jen ti závodníci, kteří prokazatelně nemají se systematickým dopingem v zemi nic společného. Rusko se proti trestu odvolalo k mezinárodní arbitráži CAS.

Další zprávy