Největší politický vliv u nás mají prezident Zeman, předseda ANO Babiš a premiér Sobotka (ČSSD). Jak se za poslední rok změnili? Čím se podobají a čím se liší?
Nadáváme na dobu. Bojíme se jí. Svět se začal prudce měnit. Ta změna a tlak, který vyvolává, má svoje výhody: ukáže se, kdo je kdo. Politici si v dobách změn musejí vybrat jednu pozici, nemohou už tak snadno lavírovat, hrát dvě role. To se nyní děje našemu triumvirátu mocných.
Ministr financí používá dvě opačné tváře. Jedna mu vklouzne na obličej, když uvažuje jako podnikatel, majitel obřího holdingu Agrofert. Té tváři odpovídá Babišova návštěva USA letos v dubnu. Doma podnikatelskou tvář moc neukazuje. Tady nabízí plky typu „řídit stát jako firmu“.
V říjnu napsala americká novinářka Anne Applebaumová článek pro The Washington Post, kde Babiše zařadila mezi Putinovy užitečné idioty spolu se Zemanem, Klausem, Ficem a dalšími politiky. Babiš-podnikatel do Washington Postu napsal dopis: „Moje politika, stejně jak politika mé strany, je jasně prozápadní a podporující NATO. Členství v Evropské unii je pro Českou republiku prospěšné a my chceme, aby tomu tak bylo i nadále.“
V Americe se naplno přihlásil k Západu. Tvrdil, že nikdy nebude prosazovat proruskou orientaci. Jenomže Babiš je dnes především politik. Má svůj (podnikatelsko-) politický projekt ANO. Nahání hlasy voličů za každou cenu. Politika je pro něj marketing, je jedno, co se říká, hlavně když to zabere. A jakmile mu na obličej vklouzne ANOtvář, je naladěn nezápadně. Vadí mu sankce uvalené na Rusko za okupaci Krymu a podporu války v Donbasu.
Uprchlíci v Evropě a český přístup k nim ho mění ve východního politika. Náckovatí. „Já bych chtěl, aby v Čechách žili Češi. Že jim v Bruselu nevadí, že budou mít v roce 2030 většinu muslimů, tak mně by to tady vadilo,“ řekl v ČT24. Politika národního státu. Podporuje ji Putin. Vyhovuje mu maximální rozklížení Evropské unie.
Jako nepřítel poslouží Sobotka
A protože jde o politiku, Babiš hledá spojence a nepřítele, tak to přece v politice nejlíp funguje. Jako nepřítel poslouží Sobotka, nějaké zájmy České republiky předsedu ANO nezajímají. Ani to, že s premiérem sedí ve vládě. Je to volební soupeř, tak Andrej bude říkat opak než on.
Za kamaráda si naopak vybere toho, za kým běhá lid, tedy Západem odmítaného a Putinem akceptovaného Zemana. Je osudově přitahován k tomuto silnému, chytřejšímu, mazanějšímu mastodontovi české politiky. Nedávno Babiš řekl Právu: „... souhlasím s prezidentovým názorem, že existuje nějaká souvislost mezi migrací a teroristy, a mám pocit, že tzv. Islámský stát může zneužít uprchlické vlny. Je rozhodně divné, že do Evropy míří samí mladí muži, místo aby ve své zemi bojovali proti teroristům.“
Babiš ty dvě tváře nepoužívá vyváženě. My známe tu východní, „lidovou“, jež nahání hlasy. Ale ta druhá taky existuje. Ministr financí ji nasadí, dejme tomu, když bude jednat se západními velvyslanci a ministry. Šup sem, šup tam. Jak to dokáže? Snadno, považuje se za pragmatika. Hledá svůj (ANO) prospěch. A zjevně mu chybí nějaký zásadní kořen, půda, ze které by vyrůstal. Grunt.
Podobně to dělal Miloš Zeman. Ještě jako kandidát v přímé volbě na Hrad vyhlížel proevropsky. V tom se lišil od svého přítele a smluvně opozičního kumpána Václava Klause. Až do ruské podpory ukrajinských separatistů to vypadalo, že Zeman je pro EU. Nikoli proamerický, ale proevropský. Nasadil si takovou tvář.
Zároveň mu však nedělalo potíže mít kolem sebe lidi napojené na ruskou ambasádu, putinovsky orientované. Jeho kampaň souvisela s Lukoilem. Dávno měl kolem sebe postavy jako Miroslav Šlouf (toho se pak zbavil, zřejmě ho vyštípala silnější či vlivnější proruská klika).
Buranství a ničitelství propuklo naplno
S ukrajinskou a uprchlickou krizí nastala změna. Prozápadní tvář Zeman přestal nasazovat. Ze dvou důvodů. Jednak se český lid natolik vyděsil (i když se mu nic neděje), natolik obrátil proti Unii, proti Merkelové a dalším, že už není výhodné EU podporovat. A za druhé Zeman už zaujal natolik antizápadní, antievropský postoj, že by mu nikdo nevěřil úsměvy vysílané k Bruselu.
Je na něj smutný pohled. Vypadá jako někdo, kdo možná uvnitř trochu bojoval, maličko západního v něm dlelo, ale už je dobojováno. Zemanovo putinovství, buranství, ničitelství naplno propuklo, když se postavil 17. listopadu na pódium s Konvičkou. Dnes by si na Hrad mohl vzít klidně republikána Miroslava Sládka a nikoho by to nezarazilo. Ani náš prezident zjevně neroste z pevného kořene.
Od Babiše se v lecčems liší. Šéf ANO chce sklízet hlasy, ale nemá zájem zemi rozdělovat. Zeman ji však rozděluje vědomě. Má na to i další lidi, třeba mluvčího Ovčáčka.
Prezident už definitivně sundal masku. Migrační vlna mu poskytla příležitost znovu kandidovat (pokud příliv uprchlíků vydrží, pokud ho EU nebude dobře zvládat). Nutně potřebuje nepřítele a teď ho dostal, našel. Doma „sluníčkáři“, „pražská kavárna“, venku Merkelová a Brusel. Vůči Unii už je Zeman ve stejné pozici, v jaké býval Klaus.
Katolický kořen, z něhož vyrůstá
Jediný prozápadní z těch tří je Sobotka. Během okupace Krymu lavíroval, distancoval se od NATO, váhal s podporou sankcí. Nedivme se, velká část ČSSD myslí prorusky a protiamericky, antizápadně. To už je u socialistů taková tradice. Později odmítal uprchlické kvóty, aniž by nabídl jinou jasnou pomoc Řecku a Itálii.
Jenomže Sobotka kořen, půdu, z níž vyrůstá, má. Je praktikující katolík, je západně orientován. Koketování s Putinem nehrozí. Občas to dal najevo. Loni v srpnu napsal text do časopisu Foreign Policy o tom, jak musíme víc investovat do armády a podporovat NATO. (To byl trochu model Babiš, venku jsem zápaďák, doma to skrývám.)
Jenomže Sobotka je premiér. Nese osobní odpovědnost za to, kam se tahle země posune, kde za pár let skončíme. Babiš tu odpovědnost nenese. Zeman taky ne. Ti dva si jedou svoje hry. Sobotka díky své výchově jen svoji hru hrát nemůže. V posledních měsících zdá se pochopil: Jde o tuhle zemi.
Bylo to vidět, když mluvil před pražskou Hlávkovou kolejí 17. listopadu. Bylo to cítit z jeho rozhovoru pro Hospodářské noviny, kde Zemana zařadil do spoečnosti xenofobní sekty a parazitujících populistů. Česko se kvůli Zemanovi a hnědnutí jeho voličů dostává na okraj Evropské unie. Země, se kterou se nepočítá. To naši budoucnost ohrožuje víc než uprchlíci.
Sobotka není jestřáb. Občas si zalavíruje, má někde schovanou půltvář mírně skeptickou vůči Bruselu. Dělá politiku uvnitř ČSSD. Myslí si, že to jinak nejde.
Zároveň prodělává podobný přerod jako Zeman, jen s opačným předznamenáním. Potřebuje přítele, přítele pro nás, nehledá soka, do něhož bude kopat, komu se bude mstít, ale parťáka. A tím mu Brusel může být.
Uprchlická krize vede k tomu, že si Babiš nasadil východní tvář, Zeman zahodil západní masku a Sobotka přijal svoji odpovědnost za českou budoucnost. Teď ještě aby to uměli rozeznat naši dobří voliči.
