Petr Fischer Petr Fischer | Komentáře
12. 8. 2021 10:52

Babiš není soupeř, je to nepřítel. A politiku už neřídí hlava ani srdce, ale pudy

Tam, kde se z protivníka stává zlo, mizí respekt a začíná destrukce. Debata přestává mít smysl, protože cílem se stává jediné: vymyslet strategii, která druhého zničí.
A teď vám vypočítám, kolik máme soupeřů a kolik nepřátel! Předseda ODS Petr Fiala.
A teď vám vypočítám, kolik máme soupeřů a kolik nepřátel! Předseda ODS Petr Fiala. | Foto: ČTK/Michal Kamaryt

"Jsou to naši soupeři, nikoli nepřátelé," snažil se šéf ODS a lídr středopravé koalice Spolu Petr Fiala vysvětlit, proč během kampaně osobně tak málo útočí na Piráty. Ano, strany a hnutí hlavního proudu se dnes zjevně dělí na soupeře a nepřátele. Ocitli jsme se v nové situaci, která mění nastavení celého politického prostředí. Ba smysl politiky jako takové.

Soupeři se těší respektu a uznání, jen se jim v rámci pravidel oponuje a polemizuje se s nimi. Soupeření tedy hru neničí, ale rozvíjí a kultivuje. Což je ostatně předpoklad, z něhož vychází pojetí politického boje jako polemiky a jenž má svou tradici ve starém Řecku. Polemos, tedy svár, byl v té době základem veškerého života. Pomáhal tvořit obec i společnost (polis), jakkoli v něm někdy vyhrávali ti, o nichž jsme si mysleli své.

Spor se ale může tvořivým stát pouze v případě, že si soupeři vzájemně přiznávají právo ucházet se o moc a řídit i měnit věci veřejné. Tam, kde se z protivníka stává nepřítel, mizí respekt a začíná destrukce. Polemika přestává mít smysl, protože cílem se stává jediné: vymyslet strategii, která druhého zlikviduje.

Nemyslím si nic, abych si mohl myslet všechno

Slova nejsou nikdy jen tím, čím se zdají být. Skrývají také důležité emocionální odstíny. Mění atmosféru, která zase zpětně proměňuje lidské chování. Osobní i to davové, které právě teď svítí rozčilenou, temně rudou barvou. Ostatně tomu ani nemůže být jinak, když se přece k boji chystají nikoli odpůrci, ale ryzí nepřátelé. A ty je třeba zničit, případně udržet mimo hřiště, aby "nekazili hru".

Přesně tak je dnes vnímán premiér Babiš - jako ten, s nímž se nesoupeří, nýbrž válčí, a to všemi dostupnými prostředky. Nutno ovšem dodat, že Babišův bezohledně pragmatický marketing, který může být tak pružný jenom proto, že nemá žádné názorové východisko (nemyslím si nic, abych si mohl myslet kdykoliv cokoliv), se na vzniku tohoto obrazu silně spolupodílí.

Kdo totiž nebere nikoho jako soupeře, kterého uznává, nýbrž jen jako ad hoc vhodný materiál k upotřebení, se  nemůže divit, když jej méně otrlí začnou velmi rychle považovat za škůdce. Nepřítel plodí zase jenom nepřítele. Demokracie bývala polemikou, dnes už je zhusta jen hádkou lidí, kteří se navzájem nesnesou.

Politika bývala věcí hlavy a srdce. Hlava přemýšlela o tom, čeho je třeba dosáhnout. Ve volbách pak většinou vítězili ti, jejichž schopnosti a dovednosti dávaly největší naději, že splní, co slíbili. Ve společnosti nepřátel je ale hlava vyřazena z provozu. Funguje jen automat popírání, který není debatou, v níž se něco nového objevuje, ale jen bojovým rituálem, při němž se na všech stranách houfují šiky. Jak rádi v 21. století zase hypnoticky tančíme kolem totemu.

Demokracie tak ve společnosti nepřátel přestává být funkční, i když jsou její obranné mechanismy stále velmi silné. Názorně to můžeme vidět ve Spojených státech, které sice Trumpův úder díky robustním demokratickým institucím ustály, tamní společnost se ale v nebývalé míře rozložila.

Srdce, hlava a podbřišek

Řeklo by se, že v politickém sváru, který není už dávno tvořivý, převládlo nad rozumem srdce. Bytostné přesvědčení, hrdost na to, že jsem pravičák, levičák, konzervativec či liberál. A odpor k těm druhým. Thymos - touha po uznání či vznětlivost, ona platonská "třetí část duše" (po rozumu a cítění), kterou kdysi vyzdvihoval politolog Fukuyama coby největší lidskou sílu západních společností - ničí to, co kdysi vybudoval. Přestáváme vidět společnost jako celek, rozpadá se nám před očima na fašisty, komunisty, neomarxisty či pitomce, s nimiž nelze mluvit…

Jenže srdcem to opravdu není. Srdce nikdy neodmítá rozum, neumí bez něj bít. Umí se nadchnout, ale je schopné prozření, pochopení, přijetí. To, co se dnes můžeme pozorovat na politické scéně, není vláda hrdého srdce, jak naznačuje třeba proud probuzení a identit, nýbrž čistá pudovost. Místo srdce a hlavy vládne politice podbřišek. A ten nic jiného než společnost nepřátel ani nemohl vytvořit.

Věta Petra Fialy o rozdílu mezi soupeři a nepřáteli - mezi Piráty a Andrejem Babišem - odkryla jádro. Předseda ODS sice volá po návratu hlavy a srdce, ale boj s premiérem se zjevně sám rozhodl vést v krajině podbřišku. Návrat "slušné politiky" si ovšem žádá návrat ke sváru soupeřů, nikoli k řeži nepřátel.

Autor je analytikem týdeníku Euro.

Zeman drží všechny karty, je to jeho vláda, teď už ale nemá důvěru, říká Fiala (video z 20. dubna 2021)

Sehnat 120 hlasů pro rozpuštění sněmovny nevidím jako nereálné, mohlo by se to povést. Třeba i hnutí ANO uzná, že je to lepší, míní předseda ODS. | Video: Michael Rozsypal
 

Právě se děje

Další zprávy