reklama
 
 

Babiš-pragmatik odmítá czexit. Babiš-ideolog jde proti církvím. Dokonalá měňavka

14. 11. 2017
Kdyby Babiš pragmaticky ustoupil, s policií neobviněným kandidátem na premiéra by ANO našlo snáze partnery pro vládnutí. Je však sebeideolog.

Znalci Andreje Babiše vidí jako ryzího pragmatika. Je v tom spatřována naděje: neudělá nic, co by mohlo vést k českému krachu, neboť by to uškodilo i jemu. To však neznamená, že pragmatický šéf ANO nemůže popadnout ideologické téma a nevyždímat je do poslední kapičky.

Vezměme dva příklady, czexit, který Babiš zjevně nechce, a "církevní restituce", přesně řečeno zdanění finančních náhrad za majetek, který církvím v minulém režimu ukradli komunisté.

Odchod Česka z Evropské unie Babiš viditelně nechce, byznysu Agrofertu by neprospěl. Zároveň se musí nějak vytočit ze své předvolební kritiky EU, ale to mu nečiní potíže: "Jsme proti referendu o vystoupení z unie, ale musíme se snažit, aby se EU zreformovala a nevymýšlela ptákoviny, jako jsou kvóty nebo omezování zbraní," vysvětlil Právu kandidát na premiéra.

Zároveň ovšem hraje o podporu své vlády. (Samozřejmě že by radši vládu s důvěrou než neústavní mišmaš bez důvěry čelící kritice domácí i zahraniční.) Osud našeho pobytu v EU, jež "vymýšlí ptákoviny", je ovšem spjat se zákonem o referendu. Babiš ho chce i nechce.

Vyjádřil to za něj v ČT Martin Stropnický (ANO): "Byl bych rád, aby referendum neohrožovalo základní atributy směřování a existence státu." Mluvil o hranicích takového zákona a vysvětlil: "Britské referendum by pro nás mělo být mementem. Referendum jako takové bych ale neoznačoval za sprosté slovo. Strašně důležité je, jak budou nastaveny parametry."

Babiš a jeho lidé tu pragmaticky zastávají postoj "z EU pryč ne", vědí, jak by nás odchod poškodil a, jak mi nedávno řekl jeden anoista, "nejsou šílenci". Zároveň ale tito nešílenci mávají Tomiu Okamurovi před nosem kostí referenda.

Pro mnohé je referendum o czexitu ideologické téma, jde v něm přece o postoj, o to, kam bude Česká republika zařazena. Ruští trollové dělají první poslední pro to, aby nás z unie vystrkali, okamurovci v tom hrají nemalou roli. Babiš si tu s ideologií raději nehraje, zůstává věcný a zdůrazňuje "Zahraniční politiku hnutí dělám já".

Naopak zdanění finančních náhrad pro okradené církve Babiš nechává v poloze ideologické, zaujímá postoj ideologa, hraje na city, zřejmě má pocit, že tady oproti czexitu nic neriskuje. Zdanění restitucí bere jako ideologickou páku.

V rozhovoru pro Právo řekl: "Vůbec nezpochybňuji restituce jako takové, ale zpochybňuji tento Kalouskův, o 54 miliard předražený kšeft." Realita jde stranou pohlcena ideologickým trychtýřem. Babiš pracuje s obrazem nepřítele, se "zlým" Kalouskem, člověku je až trapně.

(Rozumějte: je fuk, že už ve věci rozhodl Ústavní soud, je fuk, že Sobotkova vláda na zdanění náhrad sestavila komisi, v níž za ANO seděli Martin Stropnický a Radek Vondráček, ten, který se má stát šéfem sněmovny, je fuk, že by církve musely dát souhlas se změnou dvoustranných smluv, jinak by celý ten hurá podnik prohrál u soudů atd.)

Sebeideologický Andrej

Ptají se Babiše, jak chce náhrady zdanit, aby to vyhovělo právu. Odpověď: "Nejsem právník, ale najmu si na to odborníky, stejně jako si je najmu kvůli ochraně lithia." Lithium před volbami zabralo, tento lehký a měkký kov Babišovi pomohl vyhrát volby. Proto ho intuitivně (aspoň to vypadá intuitivně, nikoli dopředu promyšleně) spojí s církevními restitucemi, brnká lidu na city: chtěli vám ukrást lithium, okrádají vás církve, já vás ochráním, věřte mi.

I další část odpovědi stojí za to: "Jsem přesvědčen, že zdanit náhrady možné je. Kdyby to nešlo, tak proč by to jinak navrhovalo jihočeské zastupitelstvo pod vedením hejtmana Zimoly, KSČM nebo z toho jeden ze svých hlavních předvolebních slibů udělala sociální demokracie?"

Perfektní. Pro ČSSD a KSČM to téma bylo ideologické, vycházelo z vědomí, že komunisté v minulém režimu do lidí zaseli nenávist k církvím a s tou se pilně pracovalo. (A taky s tvrzením, že "církve mají být chudé".) Babiš se pragmaticky klouže na vlně ideologie.

A přidá jakoby věcný argument, míchá v pohodě ideologii a pragmatismus: "Říkáme, že pokud je to příjem, tak má být zdaněn." To zní logicky, ne? Příjem se daní. Takže příklad: ukradnou vám auto. Po roce ho policie (nebo někdo jiný) najde a vrátí vám ho. Je to "příjem"? Stát vám ho zdaní? - Asi tak. My zíráme s otevřenými ústy, vy zíráte.

A samo sebou, jak to Babiš dělá s referendem, tak i se zdaněním náhrad, láká komunisty, aby mu pomohli získat důvěru pro vládu. V tom zůstává pragmatický jak liška na lovu v kurníku. A zhruba stejně ideologický.

Zbývá otázka: je dobře, že je Babiš pragmatik? Teď se to zdá výhodné, nevystrkává nás ven z Evropské unie. Podobně si nehraje na pravici a levici, luxuje šmahem, bez milosti, na obou stranách. Po volbách přece opakoval, že "my jsme hnutí pro všechny lidi".

Mazané, jenomže pro voliče nebezpečné. U politika pravice či levice člověk zhruba ví, co může čekat (i když poslední dobou to ví podstatně méně, pravolevé hranice se rozmazaly), u Babiše ne. Rozhoduje se tak, aby to prospělo jemu (a Agrofertu samozřejmě).

Je to vidět na neústupnosti, s níž prosazuje sebe za premiéra (o tom zjevně doopravdy poctivě sní). Přitom kdyby pragmaticky, rozumně, promyšleně ustoupil, s policií neobviněným kandidátem na premiéra by ANO našlo snáze partnery pro vládnutí. (Kdo by to ale v ANO mohl být, že?)  V tomhle Babiš není pragmatik, nýbrž "sebeideolog".

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama