Druhá vláda Andreje Babiše vládne už dva roky. Miloš Zeman ji jmenoval 27. června 2018. V den výročí popravy Milady Horákové. S tím, že kabinet ANO a ČSSD podpoří komunisté. To vypovídá mnohé. Jak si babišovci vedou? Platí heslo Milionu chvilek pro demokracii "Máme toho dost", nebo je to dobrá, kvalitní vláda?
Začněme na začátku. Po jmenování svého kabinetu premiér Babiš řekl: "Tato země má potenciál. My máme na to, abychom se vrátili na špičku Evropy, kde jsme byli za Masaryka." Nebuďme na Babiše nesmyslně přísní, nikdo návrat na špici Evropy neuskuteční za dva roky. Ale přece jen, jdeme tím směrem?
Premiér to zřejmě chápal především ekonomicky. Tak, že naše firmy, naše výrobky, ale i naše kultura uspějí. Že se naše země stane evropským premiantem. Oceňme jeho verbální touhu, aby Česko uspělo. V reálu se však na špici Evropy nehrneme. Zůstali jsme zemí, která "čerpá", veze se.
Zároveň jsme zemí, kde se moc nesvezete. Babiš je byznysmen, člověk by čekal, že se vrhne na silnice a dálnice, že Česko bude modernizovat. Jenomže na dálnicích a silnicích nás zase čeká klasické letní peklo. A jak jsme za Babiše moderní, to jsme viděli při koronakrizi. Ukázalo se, že ministerstvo školství nechalo Strategii digitálního vzdělávání z velké části pouze na papíru. Dobří kantoři se učili za pochodu, školy nebyly připraveny, špatní učitelé měli veget. Zhruba deset tisíc dětí zůstalo zcela mimo vyučovací systém.
Babiš je doma silný ve slibech a plánech. Perfektně fungující slibotechna. Týká se to více oblastí, třeba klimatu a nebezpečného sucha. Oč méně se toho dělá, o to víc Babiš mluví a fotí se všude možně, třeba s kůrovcem. K dokonalosti dotáhl projekt Potěmkinovy vesnice. Spolu s marketéry vytvořil pro své voliče jakéhosi mentálního Potěmkina: všecko se daří, jsme jedničky (jen nás nechápou).
Aby země uspěla, aby byla silná, i když není velmocí, potřebuje mít jasné cíle a stát musí do svých služeb lákat schopné lidi. Dostat se na špici Evropy není cíl, je to pouhá proklamace. Cíl by byl dejme tomu posílit českou vědu, stavět na ní, nikoli na výrobě aut. Děje se to?
Babišova vláda z rozpočtu uvolnila více peněz učitelům. Je celkem jedno, že nemohla jinak a že by to musela udělat i každá jiná vláda, ostatně to všichni mají v programech. Ekonomice se dařilo, učitelé dostali přidáno (stále však nepředstavují lákavou pracovní oblast) a bylo to naprosto správně. Uvidíme, co se bude dít po koronakrizi, jestli kabinet růst mezd kantorů nezastaví. Pro úspěšný stát je školství a věda zásadní. Zároveň platí, že se česká věda masivní podpoře netěší.
Oddanost jako základní kvalifikace
Jaké lidi Babiš přitahuje? Vidíme to na sestavě vlády. Najdeme v ní především ministryně a ministry, kteří jsou zcela oddáni Babišovi. Nevybírá samostatné osobnosti, nýbrž poddajné muže a ženy, kteří budou makat pro něj. Dál ve vládě najdeme lidi oddané či blízké Miloši Zemanovi (za ČSSD).
A pak dva ministry normální, neoddané ani Babišovi, ani Zemanovi. Jeden vede školství (Robert Plaga), druhý vede zahraničí a v kabinetu se nejspíš octl nedopatřením (Tomáš Petříček, ČSSD). Od toho celku se pak zjevně odvíjí i kvalita ministerské práce.
Babiš měl dosud štěstí, ekonomika fungovala, on mohl "rozdávat" (ze svého nám nedává nic, jen z našeho). "Dary" (vlaky pro studenty a důchodce, penze) umí dokonale prodat. Ale zároveň, přes četné útoky na Brusel, nezpochybňuje naši existenci na Západě. Jistě, jakmile se dostane do sporu s prezidentem Zemanem, jehož tendence je dnes celkem jasně antizápadní, proruská a pročínská, premiér uhne. Chtěl by na špici Evropy, ale nedokáže se postavit starému, vyčpělému superpopulistovi doma.
V některých momentech však neuhýbá, drží. Dovedu si představit ten tlak Hradu na odvolání šéfa tajné služby BIS Michala Koudelky. Premiér ho však neodvolal. Ostatně jen díky němu a práci našich tajných služeb byl Američany pozván, aby navštívil centrálu CIA, Central Intelligence Agency (Ústřední zpravodajská služba).
Jsou to paradoxy. Babiše drží u vlády komunisté, ale on ani jednou nezpochybnil naše členství v NATO (horší to je s penězi, které za obranu utratíme). Ano, zní to divně, že člověk třicet let po revoluci oceňuje premiéra za to, že nás necpe někam na Východ, ale sem jsme došli.
Babišovi poslední dobou pomáhá, že se Zeman vytrácí z veřejného života. Vystupuje zřídka, Hrad tvrdí, že je zdravý jak olympionik, ale zjevně ztratil energii a zřejmě je čím dál závislejší na svém okolí. Pro premiéra už nepředstavuje takové nebezpečí jako před dvěma roky.
Jaké byly ty dva roky vlády, jak dopadly na českou společnost? Šéf ANO je pragmatik, obchodník. Vládu vyhandloval s komunisty. Poprvé od revoluce, a navíc v době, kdy KSČM dosáhla katastrofálního výsledku ve volbách. Národně potupné.
Babiš předvedl, že staré hodnoty (svoboda, demokracie, pravda) pro něj neznamenají nic. Jinak by se nemohl nechat nereformovanými komunisty podporovat. Vládne hlavně pro sebe (připomínám: konsolidovaný zisk koncernu Agrofert, který je v premiérově svěřenském fondu, loni meziročně vzrostl na 4,48 miliardy korun proti předloňským 1,67 miliardy korun). Přispívá k rozdělování české společnosti, jednotícím prvkem pro něj není úspěch Česka, ale ten vlastní. Jeho voliči toho ovšem stále ještě nemají dost.
