Sametová revoluce se definitivně zlomila v neděli 10. prosince 1989, kdy prezident Gustáv Husák jmenoval vládu Mariána Čalfy, zvanou "vláda národního porozumění". A vzápětí abdikoval.
Jmenování připadlo na světový Den lidských práv, výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948. Nebyla to náhoda, Občanské fórum i značná část veřejnosti v tom viděly důležitý symbol, že časy se mění. Komunistický režim lidská práva dlouho systematicky pošlapával, byla to součást jeho podstaty i metody, jak si udržet moc.
Na 27. června 2018 je ohlášeno jmenování druhé vlády Andreje Babiše. Mělo by jít o první polistopadový kabinet, který vrátí podíl na moci komunistické straně - tím, že se otevřeně opře o její podporu při hlasování o důvěře. Vláda bude vládnout díky politické dohodě s komunisty.
27. červen se mezitím stal Dnem památky obětí komunistického režimu. Od roku 2004 je oficiálním významným dnem České republiky. Jde o připomínku památky Milady Horákové, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandry, popravených toho dne v roce 1950 jako oběti politického procesu. KSČ je zavraždila.
Instalovat vládu s podporou KSČM právě v tento den je nevkusné, cynické. Dokonce, i kdybychom netrvali na elementární znalosti moderní historie a kontextu - významný den není v kalendáři pro srandu králíkům a na toho, kdo o jmenování vlády rozhodl, by měl zablikat jako rudá kontrolka: To ne!
Vláda se tím diskvalifikuje jako nositel národní paměti, pokud jde o období 1948 až 1989. Pokud si ministři budou připomínat komunistickou zvůli a oběti totality, bude to přinejmenším trapné, ztratí to na ceně. (Do značné míry se totéž týká i ostatních politiků ANO a ČSSD.)
Druhá možnost samozřejmě je tvářit se, jako by se nechumelilo. A tentokrát v první den vládnutí neklást věnec ke hrobu T. G. M., ale navigovat vládní autobus rovnou k památníku Milady Horákové. Významný den si přece zaslouží vzpomínku, no ne?
Datum jmenování vlády je znovu silně symbolické: výmluvně ukazuje, kam jsme se za 29 let posunuli.
Je to tak špatná zpráva, že vedle ní blednou i personálie některých členů vlády. Že byl ministr obrany členem Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti a že ministr kultury navrhuje komunistického básníka na státní vyznamenání, jsou proti tomu lapálie. Bohužel.
