V minulých dvou letech to byly hvězdné chvíle opozičníků, když se po zmatených nočních zasedáních kabinetu Andreje Babiše (ANO) začali všetečně ptát: Jak se k avizované covidové pomoci dostanou podnikatelé? Proč jste zapomněli na celé skupiny postižených? Proč vám vůbec nesedí čísla? A dokážete vysvětlit, co přesně jste vlastně schválili?
Nebyla to samoúčelná kritika. Babišův tým opravdu předváděl mimořádné absurdity a přesně mířené otázky dokázaly včas detekovat řadu problémů.
Kdo doufal, že už jsme si tím podobně živelný způsob vládnutí odbyli, naději teď ztrácí. Kabinet Petra Fialy (ODS) se perfektně naučil opakovat mantru o nepřijatelnosti plošných opatření. Což mu ovšem nijak nebrání v tom, aby je v té nejhorší možné variantě zaváděl. Začalo to těžko pochopitelným snížením spotřební daně na naftu a benzin. A nyní pokračuje nezvládnutou pomocí pro rodiny s dětmi.
Vláda odhlasovala pětitisícovou dávku pro každého potomka z rodiny, jejíž příjem nepřesáhne milion korun ročně. Ač pak úředníci celý čtvrtek a pátek po ministrovi práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL) poslušně opakovali, že půjde o milion v čistých příjmech, v sobotu si jejich šéf náhle vzpomněl, že se vlastně "spletl" a ve skutečnosti jde o milion hrubý.
Kdyby Česko nebylo uprostřed krize - a kdybychom si nepamatovali, že komplikovaný resort nikdo řídit nechce -, bylo by to na rezignaci.
Nepočítaně ďáblů v detailu
Abychom nebyli nespravedliví: Zahraničněpolitickou reakci na ruskou invazi zvládá pověřená část Fialova kabinetu velmi dobře. Premiér, ministryně obrany Jana Černochová (ODS) i ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) zaslouží uznání.
Reakce na ekonomické a sociální potíže je ale tristní. Potvrzují se bohužel obavy, že někdejší ministr zemědělství Marian Jurečka si stále ještě nestihl porozumět s nepřehlednými dávkovými systémy, které má na starosti nyní.
Snad ještě hůře pak působí správce státní kasy Zbyněk Stanjura (ODS) doslova posedlý přesvědčením, že každý halíř vynaložený na protikrizovou pomoc musí nutně roztočit inflaci do ještě divočejších obrátek.
Výsledkem je nekonečné hledání až chirurgicky přesně zacílených dávek, ačkoli něco takového český stát v tuto chvíli absolutně není schopen zúřadovat. Což bohužel nemůže nepotvrdit i ona chystaná pětitisícovka na dítě. Kdo ji bude vyplácet, když úřady práce jsou už nyní zoufale zavalené jinou agendou? Finanční úřady? Česká správa sociálního zabezpečení? A kolik nových byrokratů na to bude třeba najmout? Nebo bude vláda žadonit u bank, aby se celé věci chopily ony?
Pokud se tedy vše podaří legislativně definovat. Ani zdaleka totiž nestačí udělat si jasno jen v tom, zda se nárok bude týkat rodin s ročním příjmem do milionu čistého, či hrubého. Je třeba také rozhodnout, jestli se součástí sumy stanou také různé sociální dávky, jestli na tyto peníze budou moci sáhnout exekutoři a spoustu dalších "detailů" podobného charakteru.
A dále: Co je vlastně rodina? Ne, to není výzva k další bitvě oblíbené lidovecké kulturní války o to, zda ji lze popsat i nějak jinak než jen jako svazek muže a ženy. Tentokrát je třeba se ptát na něco jiného - zda si příjmy budou muset sčítat rozvedení rodiče, zda se započítají i peníze, které bere řekněme spolužijící dědeček, et cetera, et cetera.
Je pochopitelné, že někoho, kdo se sociálním dávkovým systémům ve zdejší části Rakouska-Uherska začal věnovat z donucení teprve před pár měsíci, stále ovládá dojem, jako by je bylo možné řídit jednoduchými hesly. Je ovšem také škoda, že u střízlivění z této mýlky musí trpět celá republika.
Nadšeně k podzimním volbám
Česko stále sužuje vládními politickými marketéry vybičovaný předsudek, že jakákoliv plošná pomoc je vždy a za všech okolností od samotného ďábla. Poláci ale již od Nového roku plošně srazili spotřební daně a DPH, protože došli k názoru, že je důležitější být v pomoci rychlý a včasný než pomalý a přesný. A zemi to nyní notně pomáhá v tolik potřebné soudržnosti.
Německo se zase rozhodlo plošně podpořit v čase extrémní inflace všechny pracující 300 eury, rodiny s dětmi pak navíc obdrží ještě dalších 100. Žádné příjmové testy, žádné nekonečné papírování, žádné komplikované zjišťování, zda má rodina - a jak vlastně široká - příjem jeden milion čistého, hrubého či fialového s puntíčky. Takové úřadování shledali naši západní sousedé natolik nákladným a zdržujícím, že se rozhodli k protikrizové pomoci en bloc.
Není v této chvíli okolo Česka země, která by alespoň v nějakém ohledu nešla cestou plošné pomoci. A ačkoli je zdejší státní správa notně okoralá, trvá nová vládní garnitura stále tvrdošíjně na tom, že bude pomáhat vysoce selektivně.
Proč? Vysvětlení jsou jen dvě.
To první říká, že babišovský chaos zde panuje dál, jen v jiných kulisách a s jinými lidmi. Zásadní ekonomická rozhodnutí by v takovém případě byla nekvalifikovaná, přijímaná bez základních dopadových studií, náhodně destilovaná dle ministerské intuice. Za spoustu peněz bychom vymýšleli opatření opožděná a notně neefektivní.
Druhá varianta je snad ještě horší. Proč bude sleva na benzin zavedena až od června do konce září, když v ostatních zemích už je k dispozici nyní? A proč se má oněch zmiňovaných pět tisíc rodinám distribuovat až na samém sklonku prázdnin, když je vysoké ceny trápí právě teď? Protože koncem září jsou klíčové komunální a senátní volby a k nim je třeba dojet levněji a s masarykovskou bankovkou v kapse?
Teď už konečně rozumně
Fialův kabinet má stále ještě možnost přestat marnit čas řečněním o "roztáčených kolech inflace", "nepřijatelných plošných opatřeních" i "zadlužování našich dětí" - a začít efektivně vládnout.
Všichni sousedé již staví protikrizovou pomoc na ochraně tří ohrožených skupin: seniorů, rodin s dětmi a nízkopříjmových. V Česku jsou zatím chráněni jen penzisté, kteří se letos mají dočkat až tří zákonných valorizací důchodů. Rodiny s dětmi by teď potřebovaly podobnou perspektivu - místo zdlouhavého vymýšlení drahé nové dávky rychlou podporu v podobě zvýšené daňové slevy a příspěvku na děti. A nízkopříjmovým by zase pomohl další nárůst existenčního minima i příspěvku na bydlení.
Vláda by se tak nezpronevěřila své víře, že plošná opatření jsou od zlého - a ještě by se místo konstruování nové byrokracie mohla opřít o již zavedené instrumenty.
Zatím to však bohužel nevypadá, že by se nová garnitura, která se zaklíná "rozumností", chtěla v tomto ohledu konečně začít chovat rozumně. Působí to spíš tak trochu jako za Babiše: pokud jsou vládní plány a potřeby republiky v rozporu, tím hůře pro republiku.
