Benjamin Netanjahu a Joe Biden se znají přes čtyřicet let. Není to déle, než se táhne izraelsko-palestinský konflikt, který se nyní rozhořel další válkou. Ale dost dlouho na to, aby se už navzájem překvapovali. Bidenovi se to ovšem v jejich středečním telefonickém rozhovoru nejspíš podařilo.
V oficiálním prohlášení Bílého domu se říká, že Biden a Netanjahu "detailně diskutovali události v Gaze". A dále: "Prezident dal premiérovi na srozuměnou, že na cestě k příměří dnes očekává zásadní deeskalaci." A to je vše. Obvyklé, vlastně dosud povinné upozornění, podpora ze strany Bílého domu, že "Izrael má právo na svoji sebeobranu", tentokrát chybělo. Premiér Netanjahu následně během návštěvy velení vojenských sil Izraele uvedl, že je "odhodlán pokračovat v operaci až k dosažení jejího cíle".
Je to letitý konflikt, ale něco se v něm nově láme. Uvnitř Izraele se v zášti a násilí rozlomila společnost na židovskou většinu a Araby. Podle některých tamních politologů to sice bude těžké, ale snad se to může spravit. Uvnitř Spojených států se rozlomila podpora pro Izrael. V tomto případě jde patrně o předěl, od něj už cesta zpět nevede.
Osmasedmdesátiletý demokratický senátor Bernie Sanders je židovského původu, ale jako samozvaný "socialista" se z Demokratické strany vždy vymykal právě i svými kritickými postoji vůči Izraeli. Až do nedávna byl ovšem i v tomto ohledu považován za radikála. Teď už ne.
Jeho názorový text k současné válce v Gaze, který vyšel v deníku The New York Times, je teď už i postojem generačně či až dvougeneračně mladších progresivních demokratů, kteří mají stále silnější zastoupení v Kongresu. A to samozřejmě jako projev toho, že tento hlas nabírá na síle i v demokratické voličské základně.
Není to jen zlobivý Bibi
"Na Blízkém východě, kde Izraeli poskytujeme pomoc takřka 4 miliardy dolarů ročně, už nemůžeme dále omlouvat pravicovou Netanjahuovu vládu a její nedemokratické a rasistické chování," píše Sanders. Tento pohled na Netanjahua a jeho politiku je sice vyjádřen ostře, ale sám o sobě nový ještě není. "Bibi" si to u mnoha demokratů pokazil už před lety, když se kvůli jaderné dohodě s Íránem tvrdě vyhranil proti jejich prezidentovi Baracku Obamovi.
Kromě jiného přijal pozvání republikánského vedení a na jaře 2015 přednesl Obamovi pod nosem, v americkém Kongresu, pro demokratického prezidenta velmi nepříjemný projev. A to, jak si pak Netanjahu přivlastnil Donalda Trumpa, a Trump si zase stranicky zprivatizoval jeho, skepsi amerických demokratů vůči Bibimu jen prohloubilo.
Jenže zdaleka nejde jen o aktuální politické vedení státu Izrael. Sandersův pohled na celou izraelsko-palestinskou věc má mnohem širší pozadí. "Musíme uznat, že na právech Palestinců záleží. Na životech Palestinců záleží," odvolává se Sanders v samotném závěru svého textu zcela záměrně na americké občanskoprávní a rasové hnutí Black Lives Matter (BLM).
Od konce vietnamské války zde sledujeme asi nejsilnější průmět politického neklidu a generačního předělu uvnitř USA do americké zahraniční politiky. Přesněji řečeno do tlaku na její změnu - a zcela konkrétně na radikálně jiný vztah k Izraeli.
"Nelze obhajovat rasovou rovnost, práva LGBT a žen, odsuzovat korupci a násilné režimy a další nespravedlnosti, a zároveň ignorovat potlačování Palestinců. To nejde dohromady," říká prohlášení BLM k současné válce v Gaze.
Na Izrael je potřeba přísnost
Co vyjadřuje? Postoj nemalé části demokratických voličů. Komu je určeno? Těm demokratickým politikům, kteří to ještě takto nevidí, nechápou. A přímo v Kongresu to nejen těmto svým kolegům, ale také prezidentu Bidenovi vzkazují progresivní poslanci a poslankyně. "Jako někdo, kdy byl brutálně napaden policií, silně solidárně stojím s Palestinci v jejich povstání proti armádě, policii a státnímu násilí," píše na Twitter aktivistka BLM a kongresmanka Cori Bushová z Missouri. "Státy apartheidu nejsou demokraciemi," říká zase kongresmanka z New Yorku Alexandria Ocasio-Cortezová a myslí tím Izrael.
As someone who has been brutalized by police, I continue to stand in strong solidarity with Palestinians rising up against military, police, and state violence.
— Cori Bush (@CoriBush) May 10, 2021
Congress must stop funding human rights abuses by the Israeli military. https://t.co/6AZZFWLa1O
Je pravda, že jsou to stále ta samá jména, a vypadá to jako hrstka, která generační změnu nedělá. Jenže za těmito progresivními političkami a politiky je už nemalá voličská síla a zároveň celkový posun demokratické základny. Biden kandidoval jako středový demokrat, ale ve své domácí agendě od příchodu do Bílého domu prosazuje progresivní politiku.
S ambiciózní klimatickou agendou, s plány mohutných státních výdajů do nových rodičovských, školských a dalších podpůrných programů, s návrhem zvýšení daní či právě s důrazem a snahou prosadit opatření k odstranění "systémového rasismu". Ve všech těchto věcech se Biden posunul. A ať už to bylo z jeho vlastního přesvědčení, že doba nazrála, nebo to bylo pod tlakem progresivního křídla, není teď na obzoru i pohyb Bílého domu ve vztahu k Izraeli?
Za Bidena se tak nejspíše nestane, ale kdo ví, kdyby jej například v oválné pracovně vystřídala Kamala Harrisová. Podle Gallupova ústavu si dnes více než polovina demokratických voličů myslí, že v tlaku na kompromis by měly být Spojené státy tvrdší na Izrael než na Palestince. Ještě v roce 2008, v roce prvního volebního vítězství Baracka Obamy, si to myslela jen menšina, třetina, demokratů.
S USA na věčné časy…
Zajímavý je i pohled do sice podstatně menšího, ale pro tuto věc důležitého výseku voličstva, mezi americkou židovskou komunitu. V generaci nad 65 let cítí dvě třetiny amerických židů "emociální vazbu k Izraeli". V generaci pod třicet let je to podle PEW Research Center už jen necelá polovina (48 procent).
Apartheid states aren’t democracies.
— Alexandria Ocasio-Cortez (@AOC) May 15, 2021
"Spojené státy byly první zemí, která v roce 1948 uznala Izrael, několik minut po jeho vyhlášení nezávislosti, a tyto hluboké vazby a přátelství mezi USA a Izraelem jsou stále stejně silné a neotřesitelné," zaslal prezident Barack Obama v dubnu 2009, nedlouho po svém příchodu do Bílého domu, do Izraele zdravici k výročí jeho vzniku.
Vazby ještě přetrvávají, přátelství také, ale jejich kvalita už je jiná. Nezpochybnitelná pevná záštita, kterou měl Izrael ve Spojených státech, založená na nadstranické podpoře amerických voličů a politiků, se patrně stává minulostí. Musí s tím počítat už současný prezident Joe Biden a ještě větší problém s tím budou mít jeho nástupci v Bílém domě. A měl by s tím počítat také židovský stát.
