reklama
 
 

"Pinkerton" Beroun v čele špiónů: Čištění armádního chlíva

21. 10. 2014 14:00
Komentář Martina Fendrycha: Do čela Vojenského zpravodajství vláda jmenovala Jana Berouna, slušného muže s jasně západní orientací. Zaplaťpánbůh. Teď jde o to, aby v té jámě lvové přežil.

Vláda jmenovala nového ředitele vojenské tajné služby, tedy Vojenského zpravodajství (VZ). Stal se jím bývalý policista, rozvědčík a pinkerton Jan Beroun. Co ta volba znamená, jak jí máme rozumět? Co nám ministr obrany Martin Stropnický (ANO) a premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) výběrem Berouna vzkazují? Staženo do velmi krátkého vyjádření: je to dobrý krok, který posiluje naši pozici jako západní, nikoli putinovské země. Toho si ceňme.

Pro vojáky je Beroun šok. Trest. Od vzniku Vojenského zpravodajství stál v jeho čele vždy voják - generál. Zákon však umožňuje, aby do čela služby nastoupil i civil. Stropnický toho využil. Proč? Vojenská tajná služba se dlouhodobě netěší dobré pověsti. Malér s údajným sledováním bývalé manželky Petra Nečase, tedy Radky Nečasové, na objednávku Jany Nagyové, později Nečasové, byl jen vyústěním, vyhřeznutím pravého obsahu. Zdá se bohužel nemálo pravděpodobné, že tato tajná služba nesloužila pouze vojenským účelům.

Vyprávěl mi jeden byznysmen, jak mu byl jeden z bývalých ředitelů služby, jeden z generálů, vyhrožovat. Aby se nepletl do nějakých kšeftů. Samozřejmě mezi čtyřma očima. - Po revoluci zůstaly vojenské služby (původně dvě) dlouho „ušetřeny změn“ a dál v nich seděli rozvědčíci z minulého režimu. Vojenské zpravodajství, o tom nepochybuje snad nikdo, selhalo ve své základní funkci, tj. při ochraně vojenských kontraktů. Nechránilo, zdá se již delší dobu, nic. Prostě žádná sláva. Takže čerstvá volba „civila“ se zdá více znalcům vojenské komunity rozumná.

Na druhou stranu je vždycky problém, když do tak uzavřeného prostředí, jakým tajná služba je, přijde někdo úplně zvenčí. Strašně bude záležet na tom, koho si Beroun vybere za své spolupracovníky, jestli si přivede víc lidí z civilu, pokud to jde. Důležité je, kolik toho o VZ ví, jestli má přehled, kdo musí z té party ven, aby normálně, pro nás, fungovala. Je to čištění Augiášova chlíva. Zvládne Beroun tu práci? Nebo nakonec zůstane sedět ve své kanceláři a službu povedou – mimo něj – jiní „znalci prostředí“? To se dozvíme až za dlouho.

S Randákem to šlo, s Langerem to nešlo

Platí: ministr Stropnický vybral člověka s nečekaně slušnou pověstí. Začal v policii, bývalý náměstek policejního prezidenta Jan Zátorský (dnes známý fotograf) si ho vytáhl k sobě a udělal z něj šéfa „nelegálů“, skrytých policejních agentů. Později Jan Beroun přešel jako náměstek na zahraniční rozvědku (ÚZSI), kde spolupracoval s jejím šéfem, slovutným a politiky nemilovaným Karlem Randákem. Což je zřejmě důvod, proč se ČSSD jeho jmenování do čela VZ moc nelíbilo.

S generálem Randákem se Jan Beroun podle více zpráv velmi dobře shodl, zato mu to, proč asi, vůbec nešlo s tehdejším ministrem vnitra Ivanem Langerem (ODS). Nakonec byl vyslán jako styčný důstojník zahraniční rozvědky na českou ambasádu do Washingtonu. Tam si budoval kontakty ve zpravodajském prostředí, ale vedením české rozvědky byl ignorován. Vynechali ho dokonce z návštěvy tehdejšího Petra Nečase (ODS) u Baracka Obamy. Styčný důstojník Beroun ani nevěděl, že do Washingtonu jede tehdejší ředitel rozvědky Ivo Schwarz. Podal výpověď.

Strašně bude záležet na tom, koho si Jan Beroun vybere za své spolupracovníky. Jestli si přivede více lidí z civilu, pokud to jde. Důležité je, kolik toho o Vojenském zpravodajství ví, jestli má přehled, kdo musí z té party ven...

Beroun je charakter. Zřejmě proto ho Petr Nečas blokoval, když se o něm uvažovalo jako o policejním prezidentovi (ze své hlavy to asi neměl). Příliš slušní mohou být příliš nebezpeční. - Beroun odešel ze služeb státu a vedl českou pobočku americké detektivní agentury Pinkerton. To, že byl „liaison officer“ ve Washingtonu a že dělal pro Pinkertony, má dnes velkou váhu. Beroun nabízí nejen dobrou osobní pověst, ale i jasně západní orientaci, což u nás pětadvacet let po sametu považujeme za vzácnost.

Žehlí si to Stropnický ve Washingtonu?

Co nám tedy Martin Stropnický a Bohuslav Sobotka (premiér Jana Berouna musel odsouhlasit) vzkazují jeho jmenováním? Že armáda potřebuje přesně takové lidi. Že nám jde o dobré vztahy se Spojenými státy a Severoatlantickou aliancí. Poté, co NATO rozhodlo, že šéf české armády generál Petr Pavel povede Vojenský výbor Severoatlantické aliance, nejvyšší vojenský orgán NATO, je to další dobrá, cenná zpráva pro české občany. Doufejme, že Jan Beroun v té armádní jámě lvové uspěje, že vojenské špióny naučí, aby sloužili nám.

Máte rádi Aktuálně.cz?

Máte rádi Aktuálně.cz?

Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!

HLASOVAT MŮŽETE ZDE >>

Ještě jeden zajímavý moment může volba Berouna skrývat. Stropnický před časem proslul katastrofickým, pseudosociologickým výrokem o teoretickém umístění vojáků NATO v Česku. „Dobře víme, že stálé umístění jakýchkoliv cizích vojsk je stále problematické,“ pravil tehdy. „Patřím ke generaci, která u nás zažila osmdesát tisíc sovětských vojáků v období normalizace, a je to pořád psychologický problém.“ Češi jsou podle něj stále dál neobyčejně citliví na přítomnost cizích vojsk kvůli sovětské invazi do Československa v roce 1968.

Srovnání okupačních vojáků s vojsky Aliance by jeden od ministra obrany členské země NATO opravdu nečekal. Navíc se Stropnický netěší pověsti zrovna výtečného ministra obrany. Mluví se o tom, že by případně mohl být vysazen, odejit jako velvyslanec v USA do Washingtonu. Není nemožné, že volba Berouna má Američany vůči Stropnickému přátelsky naladit. Pokud to tak míní, O.K. Podstatné je, že vojenským špiónům konečně „hrozí“ opravdová změna. Kterou si my přejeme, ale mnozí z nich ji odmítají.

autor: Martin Fendrych | 21. 10. 2014 14:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama