Jsme údajně "blbci", "rozmazlení narcistní panáci" a "s*áči". Přesně to vzkázal opoziční ruský novinář Arkadij Babčenko všem kritikům své zinscenované smrti, která se odehrála koncem května v ukrajinském hlavním městě Kyjevě.
Všem, kteří si tuhle bizarní událost už po měsíci nevybaví, ji stručně připomínám. Zpráva o nájemné vraždě dalšího ostrého kritika Kremlu obletěla 29. května celý svět. Arkadij Babčenko byl s režimem Vladimira Putina dlouhodobě na kordy, utekl před ním do Česka, pak do Izraele a nakonec zakotvil na Ukrajině.
Záběry jeho zakrvaveného těla, odváženého zdravotníky do kyjevské nemocnice a následně do márnice tragicky přesně kopírovaly vraždy Anny Politkovské, Nataši Estěmirovové, Borise Němcova i dalších kritiků současného ruského režimu. Veřejnost byla v šoku. Ukrajinský premiér Grojsman ukázal po ohlášené Babčenkově smrti prstem na Kreml a obvinil z nájemné vraždy "ruskou totalitní mašinérii".
Jenže o den později, 30. května, přišel bizarní obrat. Babčenko se objevil živý na tiskové konferenci ukrajinské tajné služby SBU. Svou inscenovanou smrt označil za rafinovanou lest, určenou k vypátrání velké sítě prokremelských nájemných vrahů na Ukrajině, kteří se chystali zabít jeho i desítky dalších kolegů. Tvrdil, že tento krok byl nutný pro odhalení dalších potenciálních cílů i celé vražedné sítě Moskvy. Manželce a kolegům se následně omluvil, že je zprávou o své smrti uvedl v omyl a vyděsil.
Kauza okamžitě vyvolala rozporuplné reakce. Pro jedny šlo o nestandardní, ale stále legitimní krok Ukrajiny v nelítostné válce s Ruskem. Pro druhé to byla blamáž kyjevských úřadů. Je známé, že jsem brzy po oznámení zázračného "zmrtvýchvstání" Arkadije Babčenka označil celou tuto akci SBU za velkou reputační chybu Ukrajiny i samotného novináře.
Po více než měsíci jsem o tom přesvědčen ještě víc a níže v několika bodech vysvětlím proč. Předtím ale drobné upozornění. Tento text nepíšu proto, aby dokázal, že "jsem měl pravdu". Mnoha lidí, kteří si o kauze Babčenko myslí opak (namátkou redakčního kolegy Martina Nováka nebo ukrajinského velvyslance v ČR Jevhena Perebyjnise) si velmi vážím.
Jen se mi zdá, že v emocích a strachu z agresivní politiky Kremlu přehlížíme některá důležitá fakta, která je dobré si připomenout.
1. Celý případ Arkadije Babčenka od počátku stojí a padá s důvěrou v ukrajinskou tajnou službu (SBU). Ta je ale bohužel velmi rozporuplnou institucí, zmítanou mnoha vnitřními problémy. Stačí si připomenout vpád pracovníků SBU v roce 2017 do kyjevských kanceláří českého podnikatele Tomáše Fialy, největšího zahraničního investora na Ukrajině a dlouholetého šéfa tamní pobočky Evropské hospodářské asociace (EBA). Tajnou službu si tehdy velmi pravděpodobně objednal Fialův obchodní konkurent, napojený na nejvyšší ukrajinské politiky, aby se mu pomstil.
Sám Fiala následně v rozhovoru pro Hospodářské noviny označil ukrajinské tajné služby i další bezpečnostní složky za nejméně reformované instituce v zemi, které ohrožují osud všech prozápadních reforem. Investigativní novináři z časopisu Novoje vremja mezitím zmapovali řadu podobných případů, ve kterých SBU jednoduše "ždíme" lokální podnikatele a zabývá se činností, hraničící s vydíráním nebo korupcí.
2. Nejde zdaleka jen o byznys. Velmi podivné stopy ukrajinské SBU vedou k doposud nevyjasněné vraždě renomovaného investigativního novináře Pavla Šeremeta, který v červenci 2016 vybuchl v Kyjevě v autě své ukrajinské přítelkyně. Tamní úřady včetně tajné služby od té doby nedokáží vypátrat Šeremetovy nájemné vrahy. Nezávislé novinářské vyšetřování, vedené renomovaným investigativcem Dmytro Gnapem, přitom o rok později odhalilo, že Šeremeta sledoval v době jeho vraždy bývalý příslušník SBU. Autoři televizního dokumentu "Zabít Pavla" navíc naznačují podezřelé aktivity celé bezpečnostní služby. Oficiální místa ale mlčí.
3. Samotný průběh kauzy Babčenko - jeho inscenovaná smrt, záměrné uvedení domácí i zahraniční veřejnosti v omyl, zapojení vrcholných ukrajinských politiků a později absence hodnověrných důkazů - vzbuzoval od počátku vážné pochybnosti. Ty s postupem času sílí. Dokázali lidé, kteří takto nestandardní akci rozbíhali, zvážit veškerá rizika, včetně těch reputačních? Opravdu si někdo myslel, že Kreml vraždí na Ukrajině skrze jednu přehlednou skupinu s konkrétním a získatelným seznamem desítek cílů? Kdo z ukrajinských politiků na celou věc dohlížel a konzultoval ji se zahraničními partnery?
SBU a další ukrajinské instituce sice veřejnosti sugestivně vykreslily obraz ozbrojené skupiny, financované Kremlem a řízené třemi Ukrajinci, která se v zemi chystala zabít desítky novinářů včetně Arkadije Babčenka.
Jenže důkazy o existenci či přímém propojení skupiny na Kreml i po měsíci chybí. Jeden z hlavních podezřelých - ukrajinský podnikatel Boris German - se navíc označuje za agenta ukrajinské kontrarozvědky a v médiích dokonce opakovaně jmenuje svého řídícího důstojníka.
4. I přes svou částečnou očistu je ukrajinská tajná služba dodnes známá řadou nestandardních kroků i v politické oblasti. Někdejšího blízkého spolupracovníka prezidenta Porošenka, gruzínského exprezidenta Michaila Saakašviliho, například po kritice ukrajinského vedení označila za zahraničního agenta a bezpečnostní riziko, aniž by ho ale následně z čehokoli obvinila. Její agenti mají v hledáčku i řadu neziskových organizací, které jen kritizují korupci politiků a pomalý postup prozápadních reforem. SBU proto v řadě ohledů připomíná nebezpečnou hračku v rukou nejvyšších ukrajinských politiků, řešící jejich momentální politické nebo obchodní problémy.
5. Případ podezřelých a zatčených v kauze Babčenko teprve míří k soudu. Je tedy stále možné, že se u něj dozvíme něco, co pochyby o kontroverzní akci nakonec rozptýlí. Dokud se tak nestane, je ale potřeba brát v úvahu i jiné varianty. Třeba nedomyšlenou, uspěchanou a špatně provedenou operaci, jejímž hlavním zadáním mělo být zvednout vadnoucí rating současných ukrajinských politiků před klíčovými prezidentskými a parlamentními volbami v roce 2019.
Z toho mála, co zatím víme, se dá usuzovat, že SBU pravděpodobně zachytila reálné ohrožení Arkadije Babčenka najatým vrahem (kdo a proč si ho objednal zůstává nejasné). Vystavěla ale kolem něj mohutnou konstrukci s desítkami dalších potenciálních cílů, nad kterou kroutí hlavou i novináři, které tajná služba ve spěchu a zmateně označila za další potenciální terče kremelských zabijáků. "Mám milion otázek k vedení tajných služeb a státu. Oni myslí pouze na tři věci: peníze, volby a své PR," prohlásila například známá televizní hlasatelka Tetiana Danylenko, další na vražedném "hit listu". Ochranu SBU podobně jako další její kolegové odmítla.
6. Pokud chtěly ukrajinské tajné služby a politické špičky případem Babčenko dokázat světu, že Kreml zasahuje do vnitřních záležitostí Ukrajiny a je k tomu schopný použít jakékoli prostředky, vlamují se do otevřených dveří. Otravy ruských exagentů Alexandra Litviněnka nebo Sergeje Skripala ve Velké Británii, případně sestřelení civilního letu MH-17 nad Donbasem v létě 2014 jasně dokazují, čeho je režim v Rusku schopný. Vyšetřovací zprávy k těmto případům navíc popisují konkrétní viníky s napojením na Kreml. Amatérská snaha napodobit tyto kauzy a strhnout na sebe pozornost - což může být případ kauzy Babčenko - ale celé věci nepomáhají.
7. Sám Arkadij Babčenko pravděpodobně neměl v nastalé situaci jiné východisko než s SBU spolupracovat, přestože o podstatě a oprávněnosti celé kontroverzní operace dodnes moc neví. Se vším respektem k jeho situaci, osudu i nátuře nicméně nejsou jeho emotivní výpady vůči kolegům novinářům ("Chápete, jaký jste blbci? Jaký jste rozmazlení narcistní panáci, co žijou ve světě, kde je na prvním místě jen vaše nafoukaný přehnaný hypertrofovaný "já", že pro vás existuje jen "já" a nic víc?") oprávněné. Žurnalisté se jen legitimně ptají na zásadní otázky celého případu. A nedostávají na ně odpověď.
8. V sázce je přitom hodně. Nové ukrajinské vedení v čele s prezidentem Porošenkem postavilo "revoluci důstojnosti" v roce 2014 na tvrzení, že "Ukrajina je Evropa" - s jejími hodnotami i politickými standardy. Na rozdíl od Putinova Ruska, opřeném o lži, klam a záměrné vytváření fake news. Tedy země, ve které "nic není pravda a vše je dovoleno" (Peter Pomerancev). Kauza Babčenko tomu ale protiřečí. Žádná tajná služba a politická reprezentace na Západě by si nedovolila takto falšovat smrt novináře a zapojit do toho premiéra země, ani se sebelepšími úmysly. Transparentnost a věrohodnost jsou totiž v tomto světě cennější než riskantní tajné operace s velmi nejistými výsledky.
Nikdo soudný na Západě nepochybuje o tom, jak velkému nebezpečí současná Ukrajina ze strany Ruska čelí. Právě proto potřebuje Kyjev efektivní a moderní tajné služby (s dostatečnou veřejnou kontrolou), které se zabývají skutečnými bezpečnostními hrozbami. A ne korupcí, pronásledováním politických oponentů nebo bláznivými a nedomyšlenými PR akcemi.
VIDEO: Kolegové v Kyjevě radostně vítají "obživlého" Arkadije Babčenka.
