Praha - Co přinesl této zemi 17. listopad 1989?
Byl jeden špatný režim nahrazen jen dalším podobným?
Převlékli mocní pouze kabáty a dál ovládají tuto společnost?
Využili Češi šanci, kterou jim pád "socialismu s lidskou tváří" nabídl?
Čtěte více: Studentský vůdce: Mluvme o systému StB, ne o Kunderovi
Publicista Karel Hvížďala je přesvědčen, že 17. listopadu nešlo o žádnou revoluci, ale jen o akci několika statečných lidí a pád již tak vratkého režimu.
"Můžeme být na takovýhle začátek změny hrdí, když o žádnou revoluci nešlo a když odpůrců režimu bylo tak zoufale málo? Nepředznamenal právě tento snadný útěk starých mocipánů, za kterým nebyl žádný náš velký společný výkon, současné problémy? Když nebyla revoluce, nemohlo přece dojít k žádné očistě a nesmíme se tomu, co je dnes, vůbec divit. Naše současné rozhořčení je falešné jako řeči, které oslavují tehdejší 'revoluci'," píše Hvížďala.
| Karel Hvížďala: 17. listopad: Máme co oslavovat? |
Ředitel soukromého gymnázia Václav Klaus srovnává situaci před pádem komunismu a nyní.
"Do svého blogu si píšu (a všichni ostatní blogeři), co chci a výsledkem je maximálně změť nenávistných komentářů, připomínající, že budoucí bachaři a strážci signální stěny - žijí mezi námi (jak také jinak), ale to je vše. Nikdo si mě nevolá k výslechu, nevyhrožuje panu Stejskalovi anebo to nevyřídí jedním telefonem vydavateli nebo mému zaměstnavateli. Tedy vůle by jistě byla, ale zatím není ta moc," konstatuje například Klaus.
| Václav Klaus: 17. listopad na Národní třídě |
Někdejší slovenský ministr financí Ivan Mikloš se domnívá, že nejvíce obětí komunismu je mezi těmi, kteří 17. listopad 1989 neslaví.
"V tomto článku chcem písať o tých obetiach komunizmu, ktorých komunizmus nepripravil ani o život, ani o príbuzných, ani o majetok, ale pritom sú poľutovaniahodnejšími obeťami tohto režimu, ako tí, ktorým zobral všetko. Chcem písať o ľuďoch, ktorí za komunizmom cítia nostalgiu, alebo ho dokonca bránia. O tých, ktorí si nevšimli november 1989, o tých, ktorí tvrdia, že ľuďom ako sú oni, sa po novembri 1989 žije horšie ako pred ním," píše Mikloš.
| Ivan Mikloš: Žijúce obete komunizmu, ktoré november 1989 neoslavujú |
Ekonom a publicista Pavel Kohout si pohrává s myšlenkou, jak by se situace vyvíjela, kdyby se režimu v listopadu 1989 podařilo protesty potlačit.
"Leden 1990: Pružnější frakci v KSČ je jasné, že ve světle vývoje v sousedních zemích nelze vládu pevné ruky dlouhodobě udržet. Je svolán mimořádný sjezd a nové vedení strany ohlašuje novou hospodářskou politiku. Lid jásá: konečně změna!" fabuluje Kohout.
| Pavel Kohout: Revoluce, která se nestala |
Publicista a politolog Alexander Tomský připomíná, že mladé lidi dnes slavná výročí českých dějin nezajímají.
"A divíte se? Svoboda je jako zdraví, jen ten ji vnímá, kdo ji ztratil. Když ji má, tak je neviditelná a samozřejmá. A dějiny? Připomínat hrdinná slavná jména je pro život pospolitosti nezbytné, jinak přestane národní život existovat, zbude jenom shluk osamělých odcizených jedinců bez kolektivního smyslu pro obec. Jenže!" píše Tomský a dodává:
"Kde jsou ta slavná příkladná jména našich héroů z barikád osmičkových letopočtů a jedné devítky? Marně, marně lovím v paměti…"
| Alexander Tomský: Listopad sedmnáctého |
