Praha - Prostý, bodrý, vždy optimistický, ale nadmíru opatrný podnikatel, který nikdy nechtěl "rozhoupat loďku".
Muž, jenž o sobě s nadsázkou prohlašoval, že nosí každou botu jinou.
Tak vzpomínají blogeři Aktuálně.cz na Tomáše Baťu jr., který ve věku 93 let zemřel na začátku minulého týdne.
Čtěte více: Zemřel Tomáš Baťa, bylo mu 93 let
Podívejte se: Fotografie z pohřbu Tomáše Bati v Torontu
"S Tomíkem jsem se znal již od 80. let, často jsem za ním a jeho tajemníkem Cekotou do Batawy i do Toronta létal. V r. 1990 jsem na jeho přání přednášel Soustavu řízení Baťa (SŘB) manažerům n.p. Svit. Bylo již pozdě, kostky byly vrženy: postkomunismus nebyl schopen SŘB pochopit a odmítl ji stejně jako komunismus," píše profesor Milan Zelený.
| Milan Zelený: Co je Soustava řízení Baťa? Zemřel poslední z baťovské „trojky". O Šanghaji, Baťovi a paměti lidské |
Ekonom Aleš Michl shrnul své dojmy ze setkání s Tomášem Baťou do pěti "rychlých" postřehů:
"Pokud chcete slyšet nejdůležitější zásady podnikání v současném světě, tak na prvním místě je přizpůsobivost novým věcem. Před týdnem zkrachoval jeden z našich konkurentů v Německu, i proto je důležitá ta přizpůsobivost změnám. A mít dobré lokty, mít v krvi podnikavost a rozhodnout se zvítězit," řekl mu Baťa v roce 2004.
| Aleš Michl: Nosím každou botu jinou, říkal Tomáš Baťa |
Někdejší zpravodajka ČT Tereza Engelová popisuje, jak se v těchto dnech se jménem Baťa setkala v dalekém Pákistánu.
"O smrti Tomáše Bati jsem se dozvěděla z internetu uprostřed hor pákistánského Kašmíru. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala a ani jeho osobní příběh mě dřív nezajímal víc, než co jsem se dočetla na stránkách novin a časopisů. Zpráva o jeho odchodu ve mně ale vyvolala překvapivě sentimentální pocity a v duchu jsem mu musela složit hold. Nevíte o tom, pane Baťo, ale díky Vám jsem byla v Pákistánu poprvé hrdá na to, že jsem Češka," píše Engelová o své návštěvě továrny nedaleko Láhauru, které se zde říká Baťapur, neboli Baťovo město.
| Tereza Engelová: U Bati v Pákistánu |
