Ten, kdo odpálil raketu na malajsijský boeing s 298 lidmi na palubě, bude dříve či později nalezen - ať již jde o separatisty, Rusy, anebo Ukrajince. Byť by to mělo trvat i roky. Na tom se shoduje většina leteckých expertů. Stejně jako na faktu, že již teď je možné poukázat na nepřímé viníky - "ty skryté vzadu": A) na Ukrajinu, která neuzavřela letecké koridory nad východní částí země (dodejme, že válečnou oblastí se vším všudy). B) na mezinárodní letecké společnosti, jež až do katastrofy létaly nad východem Ukrajiny, kde jsou sestřelována letadla, jako by se nechumelilo.
Pokud by totiž Ukrajina či malajsijský letecký dopravce měli jen špetku selského rozumu, nikdy by do prostoru, který už měsíce křižují protiletecké rakety, reaktivní střely či kulky velkorážních protileteckých kulometů, dopravní stroj nevpustili. Podobná tragédie mohla tudíž potkat kteréhokoliv jiného leteckého přepravce - ČSA například nevyjímaje -, jemuž ona špetka zdravého selského rozumu scházela.
Vzdušný prostor nad českými vojenskými újezdy se vždy při ostrých střelbách - zvláště těch leteckých - důsledně uzavírá. K nelibosti aerolinek, pochopitelně.
Až hrozná smrt 298 lidí přiměla letecké společnosti vzít rozum do hrsti, změnit okamžitě trasy a východní Ukrajině se jednoduše a konečně vyhnout. Byť to pro ně znamená delší lety, a tudíž i vyšší náklady. A chce se jen věřit, že jejich lety nad válečnou Ukrajinou nebyly až do katastrofy motivovány úspornými důvody. To se už také možná nikdy nedozvíme. Jasné je jen to, že neuzavření leteckých koridorů nad válečnou oblastí je dílem až neuvěřitelného diletantství a lhostejnosti k lidským životům ukrajinských úřadů civilního leteckého provozu. Tuhle zodpovědnost, hledáme-li už viníky sestřelení malajsijského boeingu, z Ukrajiny prostě nikdo nesejme.
A nejde ani trochu o tvrdý odsudek. Vzdušný prostor nad českými vojenskými újezdy (jako například Doupovské hory na Karlovarsku či Libavá u Olomouce) se totiž vždy při ostrých střelbách - zvláště těch leteckých - důsledně uzavírá. Nutno dodat, že vždy k nelibosti leteckých dopravců, jimž to při plánování leteckých tras komplikuje život a dost možná zvyšuje provozní náklady.
Tím nepochopitelnější je ovšem ledabylost ukrajinských úřadů, a potažmo i leteckých společností. Ukrajinci se mimochodem nepoučili ani z katastrofy v roce 2001, kdy při manévrech sestřelili nad Černým mořem ruské dopravní letadlo, které buď zaměnili za cvičný cíl, anebo se od cvičného cíle raketa odklonila a namířila si to k "tůčku" se školáky na palubě. Tohle vše bychom měli při hledání děsivé katastrofy - sestřelení malajsijského boeingu - brát v úvahu.
"Trestuhodnost ukrajinských úřadů, které vzdušný prostor nad východem své země neuzavřely, je srovnatelná s šílenci, kteří tu raketu odpálili. Ani mně to hlava nebere - pokud to tedy nebyl záměr," přidává se letecký analytik Martin Velek. Dříve nebo později se podle něj dalo podobné neštěstí čekat a malajsijský boeing to "jen chytil" jako první. Lze jen doufat, že tuhle hroznou, nicméně vcelku přirozenou Velkovu úvahu vyšetřování vyvrátí.
A už na úplný okraj a přece jen pro jistotu: autor těchto řádků není příznivcem autoritářského režimu Vladimira Putina, jemuž nelze po anexi Krymu věřit ani nos mezi očima.
