Za tři čtvrtě roku volíme prezidenta. Sociální demokraté couvají od podpory Miloše Zemana, ale zároveň taky necouvají. Nedokážou se rozhodnout. Předseda Sobotka prezidenta ještě loni v listopadu viděl jako lepší variantu, než by byl Michal Horáček. Kvůli vládní krizi a některým Zemanovým kouskům však premiér otočil.
Minulý týden řekl: "Po tom, co Miloš Zeman udělal, silně ztratil podporu uvnitř ČSSD. Znovu se rozvinula diskuse o tom, zda bychom neměli jako ČSSD postavit nějakého svého kandidáta." Rozvinula se diskuse? Nic víc? Miloš Zeman se pokusil zesměšnit předsedu ČSSD na Hradě, snažil se ho (místo ministra financí) odstranit z vlády, podporuje, kudy chodí, Andreje Babiše a jeho ANO, ale sociální demokraté rozvíjejí diskusi? Váhají, jestli podpořit svého úhlavního nepřítele? Pardon, ale to není normální.
Sobotka přitom jasno má: "Já si nemyslím, že pro budoucnost České republiky by byla dobrá zpráva, pokud bychom tady měli mít premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana v mocenském tandemu, který v zásadě bude kontrolovat Českou republiku jako Babišovu firmu," pravil nedávno.
Sociální demokracie mezi kandidáty nevidí levicového uchazeče. (Čekají, až se přihlásí komunista Vojtěch Filip?) Ve straně se přemýšlí, zda navrhnout vlastního kandidáta proti mocenskému paktu Zeman - Babiš. Sobotka řekl, že nemluví o sobě, on se kandidovat nechystá.
O nerozhodnosti oranžové strany svědčí výrok volebního manažera a místopředsedy strany Jana Birkeho minulý čtvrtek v Interview ČT. Prohlásil: "Budu velmi bedlivě zvažovat, jestli budu volit Miloše Zemana, anebo řekněme člověka, který bude mít názory hodně blízké s mým pohledem na svět." Po všech Zemanových útocích bude zvažovat, jestli ho volit. To je, jako kdyby vězeň nevěděl, jestli se těšit na bachaře, který ho denně seřeže obuchem.
Odvahu postavit vlastního kandidáta ČSSD nemá. Předseda Sobotka je se Zemanem na kordy, každý vidí, že tady není cesty zpět, sebe i stranu staví do pozice bojovníků proti "mocenskému paktu Zeman - Babiš". Jaképak váhání? Jak by ČSSD mohla volit Zemana? To mohou do uren rovnou házet hlasy pro ANO. Naprosto absurdní.
Bohouš Antizeman na Hrad?
Existuje jedno jediné vysvětlení. Sociální demokraté příliš nepočítají, že Babiše ve volbách porazí. (Platí, že pokud si nevěří, nevyhrají). A tak se možná lepí záchranný plán B. Nebude-li prohra drtivá, bude-li padat v úvahu koalice ANO - ČSSD, Sobotka coby předseda skončí a bude kandidovat na Hrad. Hlasy shánět nemusí, dvacet poslanců nebo deset senátorů, kteří ho navrhnou, snad najde.
Pak by se ovšem z prezidentské volby stal mimo jiné souboj dvou kohoutů, Miloše Zemana a Bohuslava Antizemana.
O nic rozhodnější nejsou jiné strany. Podle průzkumů nejsilnější ANO, tedy Babiš, předvádí taky pěkné tance. Sice mluvil o kandidátech (Martin Stropnický třeba), ale jeho taktika je průhledná jak mokré tričko. Vypadá to, že má se Zemanem dohodu: kandidáta nepostaví, Zemana podpoří a ten ho jmenuje premiérem.
Nevíme, zda to tak probíhá, ale víme, že silné ANO nestaví kandidáta. Ministr obrany Stropnický na Hrad kandidovat nebude, eurokomisařka Věra Jourová zjevně taky ne.
Další strany též nic. Ambiciózní ODS svého koně nemá (kupodivu nekandiduje Václava Klause juniora, který se v ní stal nejviditelnější, nejkontroverznější a nekřiklavější postavou). Nechce se jim prohrát se Zemanem? TOP 09 též nic, lidovci a Starostové opět bez kandidáta.
Ta neodvaha, nesebevědomí překvapuje. Dnes přece každý vidí, že Miloš Zeman úřad hlavy státu proměnil v ryze mocenskou pozici. Nekandidovat svého člověka, ženu nebo muže, neznamená nic jiného než potupné přiznání: Nikoho nemáme, netroufáme si, bojíme se, že prohrajeme.
Jiří proti Goliášům
Jak to dnes s kandidáty vypadá? Více lidí "zvažuje", stále neví. Jasným kandidátem je Zeman. Na kampani tvrdě, cílevědomě pracuje, zdraví nezdraví. Objíždí coby prezident kraje, které mu ty akce, kampaň, platí, spoluorganizují, má před ostatními obrovskou výhodu, opakovat mandát viditelně chce.
V současné době, v průběhu vládní krize, zřejmě hlasy ztratil, ale nevíme, co se stane za měsíc za dva, klidně může nepevné voliče získat zpátky. Nebo ztratí další. Je spojen s Babišem, ve své doméně, v zahraniční politice, nepříliš úspěšný, orientovaný antizápadně.
Jasným, velmi pracovitým kandidátem je Michal Horáček. Z médií poněkud vymizel, o to víc však navštěvuje kraje a jezdí tam nikoli za státní, ale za své. Potřebných padesát tisíc ověřených podpisů už, pokud známo, sebral, úctyhodný výkon. Při demonstracích proti Zemanovi a Babišovi stál na Václavském náměstí v Praze s podpisovými archy. Kontaktní, aktivní, vždycky usměvavý, dělá americkou kampaň.
Michal Horáček úřad prezidenta chce a vyvíjí v tom obrovské úsilí, což je sympatické. Oproti partajím mu nechybí odvaha.
Dalším zřetelným kandidátem je vědec Jiří Drahoš. I on se objevoval na Václavském náměstí a sbíral podpisy. Je méně známý, míň to umí s lidmi, méně kontaktní, ale má zase velmi dobré jméno a životopis: kandidát, kterého si můžete vážit. Vedle Zemana a Horáčka působí poněkud outsiderovsky, David vedle Goliášů, ale jde do toho, je s to se učit, a když ho člověk mezi lidem pozoruje, má přirozenou skromnost a vyvolává úctu. Jeho kampaň teprve začíná.
Na pražských demonstracích se protestující taky mohli podepsat dalšímu kandidátovi, lékaři Marku Hilšerovi. Chová se skromně, sympaticky. O dalších uchazečích prakticky nevíte.
Překvapivé, jak je těch výrazných, jasných kandidátů pořád málo. Zarážející, jak stranám chybí sebevědomí, odvaha, ale i zodpovědnost za stát. Nikoho nepodporují, nikoho nekandidují. Dnes je neodpovědné nikoho nepodpořit, nechat věci plavat, zůstat nečinný a jen čekat, jak se věci vyvinou.
