Britská premiérka Theresa Mayová drtivě prohrála hlasování o návrhu dohody, již vyjednala s EU, tedy dohody, jak rozumně, normálně, přátelsky, bez velkých karambolů a příliš negativních emocí odejít z unie. Píše se o nejhorší porážce vlády v parlamentu skoro za sto let. Z Mayové zbyl jen stín, z brexitu se stala vážná nemoc, která Británii rozkládá.
Nevíme, co se stane dál, jestli nastane "tvrdý odchod" bez jakékoli dohody, nebo jiná, přijatelnější varianta. Mluví se taky o novém referendu, "informovanějším" a více připraveném (včetně schopnosti reagovat na dezinformační kampaň). Podle průzkumů by nové hlasování o odchodu Británie z unie dopadlo opačně, ale opět velice těsně. (Realita by ovšem mohla být i jiná, Britové by znovu mohli hlasovat pro brexit, jistotu nemáme.)
A to je ta potíž, další těsný výsledek by jen potvrdil, že tam jsou dvě velké, velmi znesvářené, protichůdné skupiny a že se Britové nedohodnou. Navíc by se ihned začalo mluvit o zpochybnění demokracie, když přece první referendum bylo demokratické.
Pro Evropskou unii byl brexit (výsledek hlasování 23. června 2016) těžká rána, ale neschopnost britských politiků najít důstojnou cestu ven je možná ještě větší problém. Proevropské politiky dalších zemí EU může utěšovat, že jejich občané teď vidí, co takový "exit" v reálu obnáší, jaké takřka neřešitelné komplikace s sebou nese, jak může zemi ochudit a devastovat. Protibruselští politici zemí EU to ale nikdy nepřiznají a vše negativní hodí na Brusel.
Pro nás, pro Česko, je brexit a jeho dosavadní průběh (protože to, co vidíme, to je brexit, tedy ten rozpad britské schopnosti se dohodnout, ta zkoprnělost části Britů, kteří tehdy volili odchod, a teď říkají, že byli podvedeni, protože "nebude líp") naprosto zásadní zpráva, ukázka k nezaplacení, co by v praxi znamenal czexit, po kterém tu nemálo politiků touží nebo s ním aspoň koketují. Ve skutečnosti by měl český odchod z unie mnohem horší následky. Nejsme Británie, nemáme její (stále ještě velkou, i když dnes klesající) váhu, Česko by ani náhodou nebylo tak důležitým partnerem při vyjednávání nových podmínek.
Máme jak na talíři, co by odchod přinesl. Teď se bojíme, jak to dopadne s padesáti tisíci našich občanů žijících a pracujících v Británii. Po czexitu by se to najednou týkalo dalších 27 zemí, přitom některé (Německo, Rakousko, Francie, Polsko, Slovensko atd.) jsou pro naše lidi podobně důležité jako Británie.
Jakou má Česko pro EU cenu?
Czexit by měl na nás nesrovnatelně horší dopad, než má brexit na velmoc jménem Británie. Byl by to nikoli odchod, nýbrž strmý pád do prudkého ekonomického poklesu a mezinárodně politické malosti a bezvýznamnosti. Pro koho bychom měli dál nějakou větší cenu? Pro Slováky? Těžko. Pro Němce? Tam je gard přesně opačný. Pro Rakušany? Ani náhodou.
Když přemýšlíte o czexitu, musíte totiž myslet přesně na toto: jakou máme pro Evropu (a nejen pro ni) cenu? Co nabízíme? Británie je mimo jiné světová vojenská velmoc, spolu s USA (kde se taky situace s Donaldem Trumpem mění v náš neprospěch) jeden z klíčů k evropské bezpečnosti. A my? Česko? K čemu jsme klíčem? Ano, máme několik kvalitních, ceněných vojenských jednotek, ale že by na nás něco viselo? Že by to bez nás nešlo? (Jistě, odchod z EU by nebyl odchodem z NATO, ale nepochybně by "odchazeči" v naší "deNATOizaci" logicky viděli druhý zásadní krok.)
V čem jiném za poslední léta něco nabízíme, něčím přispíváme? Prosluli jsme odporem, odmítáním, neustálou nafrněnou kritikou Bruselu, odklonili jsme se od prosazování lidských práv ve světě a raději ani nemluvme o roli Miloše Zemana, naší "hlavy státu", která je pro většinu západních zemí, jak se dnes hezky říká, toxická.
A nemylme se, cenu bychom ztratili i pro neevropské země, jako je Čína, ani tenhle komunistický, nedemokratický stát by zřejmě neměl zájem o Česko mimo unii. Pro Si Ťin-pchinga jsme zajímaví jen jako malá branka, škvírka, kterou se prosmýkne do Evropy.
Česko po czexitu uvnitř? Už dnes se horem dolem mluví a píše o rozdělené společnosti, O. K. Ale pořád jsme společnost, které se ekonomicky velmi slušně daří (ne celé, statisíce lidí žijí ve velké nouzi a stát jim zatím pomáhá bohužel jen nedostatečně). Představte si, co by nastalo po czexitu, ekonomika by padla dolů, část podniků by krachovala, neboť by se nesmírně zkomplikovalo vyvážení do EU, prudce by vzrostla nezaměstnanost, chudí by byli ještě chudší a společnost by nasákla nenávistí ještě hlubší než dnes.
Odpůrci czexitu, jichž by bylo jistě hodně, by se těžko dokázali smířit s kazisvěty, kteří by Česko uvrhli do chaosu, do zchudnutí a nepochybně i do dalšího omezování demokracie, které je cítit už teď. (Za posledních deset let jsme se podle časopisu The Economist v kvalitě demokracie výrazně zhoršili, nepatříme do kategorie plně demokratických zemí, jsme už jen "demokracií s nedostatky".)
Takže jak, chceme czexit? Británie nám zdarma, nezištně poskytuje názorný příklad, co by se dělo. Jen s tím rozdílem, že by to pro nás bylo nesrovnatelně bolestivější a horší. Taková malá evropská sebevražda.
