reklama
 
 

Brexit podle Becketta, nebo kapitulace před vlastní neschopností. To je, oč tu běží

11. 4. 2019 12:25
Summit Evropské unie prodloužil lhůtu pro brexit o půl roku. Nejlepší ze špatných řešení.

Ohledně brexitu už existují jen špatné možnosti. (Když odhlédneme od toho, že neblahý je brexit sám, přijmeme ho jako realitu a budeme mluvit o jeho provedení.) Z tohoto pohledu dospěl noční summit Evropské unie ještě k tomu relativně nejlepšímu. Velká Británie může brexitovat až do 31. října 2019, termín pro odevzdání domácího úkolu jí byl už zase prodloužen.

Taková dohoda ale obsahuje morální hazard - když se v tom budou politici Spojeného království v čele s premiérkou Mayovou plácat až do podzimu jako doteď, což není vyloučené, budeme na konci října tam, kde jsme teď. Jen si dopřejeme půl roku brexitového martyria navíc. A země brexitu si na konci května zvolí nové europoslance, což už není kus od Shakespeara, ale spíš nastavovaná kaše od Becketta.

Co ale měli státníci ve středu v Bruselu na výběr? Co se dalo podniknout jiného, kromě dalšího odkladu?

Kdyby se nedohodli, velmi pravděpodobně by nastal už 12. dubna takzvaný tvrdý brexit. Vzhledem k tomu, kolik kapitálu politici nainvestovali do výroků jako "tvrdý brexit si nikdo nepřeje", by to byla jejich společná, kolosální prohra, které se chtěli a museli vyvarovat. Mayovou mimo to britský parlament minulý týden pověřil, aby brexit bez dohody odvrátila.

Tvrdý brexit, ostrý řez, by sice přinesl úlevu, "že to máme z krku", ale taky by patřičně tvrdě zasáhl obchod a život vůbec, v první řadě na ostrovech. Než tohle, tak to se radši uvyjednávat k smrti. Politici správně vybrali ze dvou zel to menší.

Británie se v "druhém prodloužení", jak odklad nazval Frankfurter Allgemeine Zeitung, může dopracovat k lecčemu - třeba předčasným volbám - nebo taky k ničemu. Řešení číslo 1 je nabíledni: dohodnout se na podmínkách brexitu a schválit je v Dolní sněmovně tak, aby se země vyhnula volbám do Evropského parlamentu od 23. do 26. května. Takže co nejdřív. Mayová zůstává pod tlakem.

Volby do europarlamentu ve státě, který si odhlasoval vystoupení z Evropské unie a podle původních slibů v ní už dva měsíce neměl být, to je pošetilý projekt. Prohloubil by deprimující pohled na britskou politiku a brexitovou depresi jako takovou (spokojen není vlastně nikdo, ať v referendu hlasoval pro, nebo proti). FAZ píše, že eurovolby "poměry v království ještě rozpálí".

Vždyť brexit se měl původně odehrát letošního 29. března 2019 i proto, aby se letošní eurovolby už Británii nepletly pod nohy. 29. března uplynula dvouletá rozvodová lhůta ("řádná hrací doba"), moře času, a počáteční sebevědomí Mayové je dávno pryč. První prodloužení mělo vypršet tento pátek 12. dubna. To druhé trvá do 31. října proto, že zároveň končí funkční období Junckerovy Evropské komise. Kdyby ani do té doby brexit nenastal, asi by musela v nové "bruselské vládě" obdržet křeslo nového eurokomisaře i Velká Británie, což je už surreálná představa. Mohl by dostat na starost brexit, ne?

Alternativ je ale víc, včetně té, že Británie květnové eurovolby bude ignorovat - pak by zřejmě nastal k 1. červnu brexit bez dohody.

Vypsat druhé referendum o samotném brexitu by symbolizovalo kapitulaci politiků před vlastní neschopností, poměry by to rozpálilo ještě víc než eurovolby.  

Druhé prodloužení do 31. října bylo nejlepší ze špatných řešení. Významné je i to, že se evropští politici na summitu nerozhádali, pořád dominuje konsenzus, ne konflikt. Jenže když se nastavený čas nezúročí, může to skončit ještě větší deziluzí, ještě větší kompromitací politiky - a nakonec stejně nějakou verzí tvrdého brexitu, který by pro vyjednávající politiky znamenal přiznání katastrofální porážky. Řeč je samozřejmě hlavně o Británii a zatím krutě neúspěšné Therese Mayové. Musí nabídnout něco nového.

autor: Jan Lipold | 11. 4. 2019 12:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama