Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
12. 3. 2018 11:30

Češi a Slováci budí dějiny. Bude v učebnicích heslo "Česko-slovenské jaro 2018"?

Nedemonstruje se proti výsledkům voleb, ale za naplnění ideálů, které přinesla sametová revoluce.
Zvonění klíči na demonstraci v Bratislavě 9. března.
Zvonění klíči na demonstraci v Bratislavě 9. března. | Foto: Reuters

V historických příručkách by jednou mohlo být tohle krátké encyklopedické heslo: "Česko-slovenské jaro 2018: Boj o charakter obou států, které kdysi tvořily jeden celek, ale vývoj v nich předchozí čtvrtstoletí probíhal odděleně. V období Česko-slovenského jara 2018 došlo k souběžným projevům občanské nespokojenosti a spontánním projevům solidarity mezi Čechy a Slováky a k tlaku na politickou reprezentaci v obou zemích. Vlna nespokojenosti, kterou vyvolala vražda slovenského novináře, jeho partnerky a útoky na svobodu tisku ze strany českého prezidenta, vyústila v…"

Samozřejmě, může se také stát, že v těch učebnicích nebude nic, protože demonstrace skončí a krize se rychle vyřeší. Ale možná ne; každopádně jsme svědky probouzení českých a slovenských dějin, přičemž pro Česko to platí doslova: obrazy demonstrujících na Václavském náměstí jsou podobné jako ty z roku 1989, tedy ze sametové revoluce. A dokonce i protivníci jsou titíž: na jedné straně nespokojení obyvatelé a na druhé jako symbol poslanec za KSČM, který se dostal do překvapivě vysoké funkce, dříve "komunistická mlátička na demonstranty" z toho stejného Václavského náměstí. A pokud jste mluvili s lidmi, kteří na tom náměstí byli, řeknou vám, že měli podobný pocit jako tehdy, v Listopadu (a věřte nebo ne, pokud budete náhodou mluvit i s tím poslancem, řekne vám také zhruba totéž co tehdy).

Nespojenost je nakažlivá, stejně jako odvaha bojovat za spravedlnost. Bezesporu plná náměstí v obou zemích posilují účastníky těch demonstrací navzájem, stejně jako ty, kteří na ta náměstí nešli, ale třeba o současném dění začínají přemýšlet. A samotný pocit, že je potřeba dát najevo nesouhlas, se někdy dokáže šířit jako lavina a přeskakovat z města do města, ze země do země. Jako oheň; musí mít ovšem dost potravy k tomu, aby mohl hořet. Zdá se, že právě nyní v obou zemích je jí dost: na Slovensku nevyšetřená vražda novináře a jeho partnerky a podezření, že představitelé státu se zapletli s mafií, v Česku prezident, který útočí na média a ohýbá ústavu stejně jako premiér, který je navíc trestně stíhaný. A k bizarnosti těch probuzených dějin patří také to, že ten stejný premiér (původem Slovák) je také evidován jako agent StB: jestli oba národy chtějí společně účtovat s minulostí a současností, tak jeho vlastní minulost i současnost přehlédnout nejde.

Nejde také přehlédnout, že právě v roce 1989 se demonstrovalo za svobodné volby, a ty přišly. Jenže nepřinesly nám i Slovákům právě ty politiky, kteří se stávají terčem nespokojenosti? Je to paradox, ovšem jen zdánlivý: asi málokdo volil prezidenta, aby kroutil ústavu, porušoval ústavní zvyklosti a hrozil novinářům, a i kdyby: právní stát je víc než protestní hlasy jedné skupiny voličů, právní stát musí umět tyhle nálady přežít.

Právě za tohle chtějí dnes v Česku studenti demonstrovat, není to popření výsledků voleb, ale naplnění ideálů, které přinesla sametová revoluce; listopad 1989 znamenal totiž pro Čechy i Slováky víc než možnost volit si své méně či více nedokonalé představitele. Kromě svobodných voleb přinesl také svobodu slova, ta je dnes v obou zemích opravdu v ohrožení. Přinesl i vůli vrátit se do Evropy, ten návrat se povedl, ale dnes je ta cesta v nebezpečí - alespoň v Česku. Přinesl také šanci žít v bezpečí, a tahle jistota je - zdá se - ohrožena více na Slovensku. A pro všechny v obou zemích přinesl Listopad vůli žít v pravdě, slušně, podle pravidel a v úctě: není na to paragraf, ale každý cítí, že stejně jako hromada peněz položená na stůl nemůže být odpovědí na dvojnásobnou vraždu, tak odpovědí na práci a kritiku novinářů nemůže být jejich ostouzení v přímém přenosu při slavnostní příležitosti, jakou je inaugurace prezidenta.

Na něco se těžce hledají slova, ale pocity už snáze: a ty pocity spojují oba národy přes řeku Moravu a podobné pocity je souběžně vyhánějí do ulic. Je to dojemné a působivé: a znamená to mnohem, tisíckrát víc, než může prezidentská návštěva na Slovensku nebo desítky diplomatických jednání.  Pražské jaro v roce 1968 přineslo vlnu opojení, Listopad o jednadvacet let později vlnu neskutečné úlevy. Co přinese o devětadvacet let později tahle vlna Česko-slovenského jara? Přinese vůbec něco?

Jestliže za mnohé mohou být Slováci Čechům vděční, dnes se karta trochu obrací: Jsou to mladí Slováci, kteří rozjeli v Česku řadu akcí na podporu zavražděného novináře, jeho partnerky, svobodu slova a práci novinářů obecně. K nim se přidávali čeští studenti a k nim zase dospělí, kteří jsou přece jen možná poněkud v rozpacích. Možná si říkají, že všechno stejně skončí do ztracena a ten humbuk ani nemusí pomoci vyšetřit onu strašnou dvojnásobnou vraždu. Třeba se ukáže, že vražda s mafií či novinařinou vůbec nesouvisí. I to je docela dobře možné, neboť taková je ironie osudu. Jenže změní to něco na tom, že lidé nejsou spokojeni s tím, jak se k nim mocní chovají? Že si je zvolili, to je jen polehčující okolnost, nic víc.

Probuzené česko-slovenské dějiny každopádně mohou být velkou příležitostí podívat se na vztah mezi elitami a těmi úplně dole, mezi těmi, kteří slibují, a těmi, kteří na ty sliby spoléhají, mezi Čechy a Slováky, mezi minulostí a přítomností: na to, jak se ta probuzená minulost přelije do naší současnosti. Existuje mnoho důvodů ke skepsi: střední Evropa je plná zmatku a navzdory rostoucímu bohatství také nespokojenosti a zklamání. Někdy se zdá, že se to už nezmění, ale ty stejné dějiny ukazují, že když už přijde nějaká spontánní vlna oprávněné nespokojenosti, občanského odhodlání a veřejně projevené statečnosti, tak dokáže změnit po léta (ne)fungující pořádky. Jak tomu bude tentokrát?

 

Právě se děje

před 23 minutami

Třináctku zadržených kvůli loňské smrti 39 Vietnamců, jejichž těla se našla v kontejneru u Londýna, obvinili

Třináct osob, které byly ve Francii zadrženy v souvislosti s loňskou smrtí 39 vietnamských migrantů, jejichž těla byla nalezena v Británii, bylo obviněno z organizovaného pašování lidí, napomáhání při vstupu na území a ze zločinného spolčení. Šest z nich bylo obviněno z neúmyslného zabití. Dvanáct ze zadržených je ve vazbě, poslední se nachází pod soudním dohledem. Informovala o tom dnes agentura AFP s odvoláním na soudní zdroj. Těla migrantů se našla loni v říjnu v chladírenském kontejneru nedaleko Londýna.

Obvinění jsou převážně Vietnamci a Francouzi. Zadrženi byli v úterý na různých místech v okolí Paříže. Ve stejnou dobu zatkla policie v Belgii v souvislosti se smrtí vietnamských migrantů dalších 13 lidí. Mezinárodní operaci koordinovala agentura EU pro justiční spolupráci Eurojust a policejní agentura Europol.

Loni 23. října byla v chladírenském kontejneru v průmyslové zóně na východ od Londýna objevena těla 31 mužů a osmi žen, dvěma z obětí bylo pouhých 15 let.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Policie pokračuje na Mělnicku v pátrání po čtyřměsíčním chlapci

Policie pokračuje v pátrání po čtyřměsíčním chlapci, který se v pátek večer ztratil své matce i s kočárkem v zámeckém parku v Hoříně na Mělnicku. Policie nemá nové poznatky, řekla policejní mluvčí Eva Hašlová. Chlapec má světlé vlasy a modré oči. Na sobě měl modré tričko s krátkým rukávem a teplé zelené dupačky na ramínka. Byl v šedém kočárku s černou spodní částí a hnědou rukojetí. Na místo dnes dorazí poříční oddíl policie, který bude prohledávat okolní řeky. V blízkosti parku je soutok Labe a Vltavy. Policie chce na místě využít i dron.

"Do současné chvíle nemáme žádné nové poznatky a i dnes budeme pokračovat v pátrací akci po pohřešovaném miminku," řekla Hašlová. V pátek se do pátrací akce zapojily desítky policistů, hasiči, ale i vrtulník s termovizí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy