reklama
 
 

Česká uprchlíkotypologie: Jak se národ Husův a Švejkův rozpoltil na muslimských utečencích

14. 9. 2015 8:30
Uprchlíci z islámských zemí probouzejí extrémní postoje. Jedni se jich děsí, druzí své vyděšené spoluobčany zase vydávají za xenofoby. My však nejsme národ extremistů, spíš jsme průměrní. Jak se tedy skupiny proti utečencům a pro utečence liší? Co mají společného?

V neděli odpoledne se v Praze na Václavském náměstí demonstrovalo. Stovky lidí proti uprchlíkům, stovky pro ně. Jedni proti islámu, druzí proti xenofobii. Víc bylo těch, kteří varují před zlými vyznavači Alláha.

Ti proti imigrantům z muslimských zemí mluví o „pokrytectví slepých multikulturních šílenců“ a „mnichovské zradě“, jíž se prý v ještě horším podání dopouští Evropská unie. Odskákal to taky islám, který je „hnusný a špatný“. Odtud heslo: „Islám mimo zákon.“ Řešení: zavřít hranice a všechny migranty vyhostit. Potíž antiuprchlického tábora: jdou s nimi i náckové, o čemž svědčí heslo „Čechy Čechům“.

Proimigrační část mluví o solidaritě a soucitu s lidmi v nouzi. Se svými odpůrci se však taky nemažou. Organizátor demonstrace na podporu uprchlíků Jakub Hein kritizuje, že část politiků využívá migrační krize, aby uspěli ve volbách. „Ty lidi jsou hyeny a chtějí se přiživit na tom, že někdo trpí.“ Hesla této části zněla: „Stěhování není zločin“, „Fašoun klima nezachrání“. „Třiďte odpad, ne lidi“ atd.

Jak to tedy v Česku vypadá? Stojí tu proti sobě dva extrémní, vzájemně se nenávidící tábory? Skutečně se Češi tak strašně bojí islámu? Jsme národ znalců koránu? Znalců jednotlivých odnoží vyznavačů proroka Mohameda? Ne. Většina lidí nedokáže pořádně rozlišovat ani místní odnože křesťanů. Vidět do islámu vyžaduje léta studií, znalostí jazykových. A vždycky tu bude rozdíl mezi pohledem zvenčí a pohledem věřícího muslima. Jde přece o víru, nikoli o vědu.

Takže ne, o islámu a „duši muslima“ zdrcující většinou nemáme ani ánung. Ale část z nás opakuje, že je nenávistný, že bude klidně vraždit, „je to v nich, jak se ukázalo v New Yorku a v Paříži“. Kdežto druhá část, podle průzkumů část podstatně menší, tvrdí, že většina muslimů je stejně mírumilovná jako my a o žádné masakry nestojí. (Ti, co přicházejí do Evropy, skutečně nevypadají jako vycvičení hrdlořezové.)

Češi nejsou většinově extremisté. Spíš se drží při zdi. Mají taky dost svých starostí, i když se nám ve světovém kontextu žije velmi dobře. Většina se točí ve svém kolotoči, každodennosti, a nemá čas a chuť si věci nastudovat. Nejsme národ vzdělanců. Věci bereme obvykle hopem (jistě že ne všichni), z rychlíku. Stačí si porovnat české a německé noviny, jejich obsah a rozsah, a máme jasno.

Bacha na ně. Oni něčemu věří!

Podle průzkumů se islámu bojí řekněme 90 procent dotazovaných. Ne proto, že studují korán a chodí do mešity, ale proto, že obden vidí v televizi nějaké to nové, odporné zvěrstvo džihádistů, Islámského státu. Nejen to. S obrovskou obavou a citlivostí zaznamenáváme útoky na naši civilizaci. Za všechny jmenujme vražedný útok na Charlie Hebdo ve Francii. Nebo 11. září 2001 v USA.

Ta naše povrchnost a častá nevzdělanost či polovzdělanost (mnozí z nás jsou majitelé titulů, ale bohužel se nenaučili myslet) vede k tomu, že automaticky spojujeme islám, džihád, Islámský stát a utečence. Což je stejné, jako kdyby západní Němci za bolševika viděli v každém emigrantovi z Československa komunistu, který si pod kabátem nese srp a kladivo a jde šířit ideály Lenina a Stalina do západní Evropy.

Mezi odpůrci masové imigrace z islámských zemí ovšem najdete i lidi velmi vzdělané, chytré a s obrovským rozhledem. Bývají to muži a ženy, kteří hodně cestují, znají islámské země, nahlédli i do jejich kultury. Vnímají zásadní odlišnost a varují. Před čím? Jeden takový muž, který pracuje pro Evropskou komisi, mi to popsal: „Oni něčemu věří. A to něco je s naším světem neslučitelné. Mají jiné hodnoty.“

Tím chci říct, že ani zdaleka všichni odpůrci dnešní masové imigrace nemusejí být prosťáčci, kteří se „jen klepou strachy“, protože to je to nejjednodušší. Mezi tyto lidi patří znalci potíží Francie, Británie, ale i třeba Německa a dalších zemí, potíží s integrací cizinců, sociální nouze muslimů třetí generace atd.

Platí, že strach z radikálního islámu je naprosto odůvodněný a namístě. Platí, že integrace velkých počtů lidí se v Evropě mnohdy nepodařila. A mnohdy ani vlastně neprováděla. Což ovšem vypovídá spíš o Evropě než o islámu.

Nechceš uprchlíky? Podporuješ zlo

Úmyslně vynechávám neonacisty a některé politiky, kteří popadli to téma jen proto, že je to krize a na krizi se dá vydělat. Ti pro mě jsou na úrovni gangů, tedy těch asi 30 tisíc zločinců (kupříkladu část italské mafie), kteří dnes za velké peníze pašují lidi do Evropy a po Evropě.

Zastánci uprchlíků se skládají taky z různých skupin a partiček. Jsou to z velké části lidé soucitní. Ženy a muži, kteří vnímají bídu prchajících, ne svoji, ale jejich situaci. Soucit ale samozřejmě mnohdy nepostrádají ani ti z druhé strany, ti, kteří se islámoimigrantů bojí.

Potíž „vítačů“ zhusta spočívá v tom, že nechápou, nebo odmítají chápat svoje spoluobčany, kteří mají iracionální nebo racionální strach z příchozích „machometánů“, jak se dříve vyznavačům Proroka říkalo. Prostě nerozumí, že někdo nemá na prvním místě cit, ale uvažuje chladně a neběží Syřany objímat na nádraží do Mnichova.

Dělení bude dost podobné jako u antiimigrantů. Část o utečencích neví skoro nic, část něco málo. Nezajímá je korán a víra těch lidí, ale výhradně jejich stav. Podivuhodným se jeví fakt, že část těchto „dobrých“ dokáže být pěkně útočná, urážet, někdy i (viz sociální sítě) vyhrožovat.

Na straně proti se neobjevuje mnoho těch, kteří skutečně něco konají. Ono taky co, že. Těžko se vezmou za ruce a udělají řetěz na hranici, aby utečence do naší drahé vlasti nevpustili. Naopak na straně pro imigranty se spíš dá něco dělat a dělá. Příklad. Když vyhlásíte sbírku šatů pro utečence, za chvíli nevíte, co si s tím vším počít. (Taky proto, že část slitovných občanů dodá takové hadry, že je vůbec nelze použít; prostě se zbavili krámů.)

Jistě nejsme extrémně nenávistný národ. Máme bohužel dost mizerné vzory, což se na nás krutě podepisuje. Většina je zvyklá se podle těch vzorů (třeba podle české „hlavy státu“) řídit. Sice jsme mistři světa v nadávání, ale zároveň až otrocky vzhlížíme a opravdu málo přemýšlíme. Navíc dnes nikdo nedokáže s jistotou odhadnout, jak nás, Evropu, imigrační vlna změní.

Pak někdo vykřikne: „Ne kvóty!“ A hned je z toho lavina. Nebo: „Vemte si je domů!“ A už je z toho slogan pro papoušky, ačkoliv muslimští příchozí u nás vůbec bydlet nechtějí. Stejně hloupá je ovšem úvaha: „Nechceš uprchlíky? Tak to nechceš pomáhat a podporuješ zlo.“ (I tady platí: zatím oni nechtějí k nám...)

Jsme dost legrační národ. Prý oscilujeme někde mezi Husem a Švejkem. Ale většinou to nemyslíme až tak zle. Lidí, kteří uprchlíkům přejí smrt, bude naprostá menšina. Rozhodně mnohem méně než těch, kteří jim pomáhají. A jistě jim pomohou i ti, kteří z jejich přílivu zrovna nevýskají radostí.

autor: Martin Fendrych | 14. 9. 2015 8:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama