Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
24. 7. 2020 7:30

Česko chce další spalovny. Jsme společnost odpadu, vyhazování, diktátu novosti

Nechceme staré věci opravovat, udržovat. Máš pět let staré auto? Dej ho pryč, "než se začne sypat". Plno věcí je dnes vyrobeno tak, že už ani opravit nejdou. Opravy jsou neskutečně drahé.
Potřeba mít pořád všecko nové náš svět vysiluje a ničí. Zaplňuje ho skládkami.
Potřeba mít pořád všecko nové náš svět vysiluje a ničí. Zaplňuje ho skládkami. | Foto: Reuters

Divoce konzumujeme a produkujeme obří množství odpadů, které se musí složitě a draze zpracovávat. Buď se recyklují, nebo likvidují. Česko chce během deseti let postavit šest nových spaloven, s těmi současnými bychom jich provozovali deset. Píší o tom Hospodářské noviny.

Spalovny mají likvidovat zhruba třetinu komunálního odpadu. Podle ministerstva životního prostředí ho produkujeme asi 5,3 milionu tun, z toho je 35 procent recyklováno, 12 procent spáleno a 48 procent skončí na skládkách. Jenomže v roce 2018 se Unie zavázala, že do roku 2030 nebudou skládkovány žádné využitelné odpady. Těch se však na našich skládkách stále nachází většina. Přesto vláda a kraje prosazují nové spalovny. Bojí se, že odpad nebude kam dávat.

Jeden příklad - výměna set-top-boxů pro televizní vysílání. Staré DVB-T vysílání skončilo, jeho frekvenční pásmo bylo předáno datovým sítím pro "chytré" telefony. A mnohé televizory si s novým standardem vysílání DVB-T2 nedokázaly poradit. Staré set-top-boxy byly na vyhození, vzniklo obří množství komplikovaného odpadu, kterému se ani nejšetrnější televizní divák nemohl vyhnout, pokud chtěl koukat dál.

Ekologům se česká cesta rozšiřování počtu spaloven jeví jako mylná. Mají pádné argumenty. Jiné země počet spaloven snižují (Dánsko), další nevědí, jak zbytečně předimenzovanou kapacitu spaloven využít. Hnutí Duha zveřejnilo analýzu Jan Habarta a Ivo Kropáčka Skutečně potřebné kapacity pro energetické využití odpadu v ČR, která se naší domácí situací zabývá.

Autoři upozorňují, že problém spaloven již dnes řeší Německo, Nizozemsko, Dánsko a Švédsko. "Dle německého ministerstva životního prostředí byla vybudována řada zpracovatelských kapacit zcela zbytečně. Aktuální nevyužitá kapacita zařízení na směsný komunální odpad v Německu je cca 2 miliony tun … S rostoucí mírou recyklace se navíc už v roce 2020 očekává, že se toto množství zvýší o další milion tun. Celkově tak nadbytečná kapacita v Německu vzroste na 3 miliony tun ročně." Výsledek? Německo už nepotřebuje odpad vyvážet, právě naopak, nabízí, že bude spalovat třeba české nepotřebnosti. Také Švédsko si dnes odpad dováží. Zlé je, že vládní návrh zákona o odpadech, který půjde do třetího čtení ve sněmovně asi v září, s dovážením odpadu počítá! Poslanci Čižinský, Jurečka a Elfmark proto připravili pozměňovací návrhy, které odmítají dovoz odpadů, jež by měly být spáleny ve spalovnách.

Moderní spalovny jsou vybaveny několika stupni čištění spalin, "nesmrdí" zdaleka tolik jako dřív. Jenomže právě filtrace a čištění proces spalování těžce prodražují. A ani tak neplatí, že by spalovny neškodily, neznečišťovaly životní prostředí. Emitují prach, oxidy síry, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, těžké kovy, uhlovodíky, halogenové deriváty uhlovodíků atd. A ještě jedna potíž: všechen odpad se nespálí, nezmizí, jeho objem se jen zmenší o dvě třetiny až tři čtvrtiny. Zbude popel, struska a škvára, část z toho je toxická. Tyto zbytky se musí také někam uložit.

Recyklovat, recyklovat…

Rozumnější a "zelenější" je odpad neskládkovat, ale recyklovat. Jenomže český zákon o odpadech, který je v současné době projednáván, recyklaci nepodporuje dostatečně. Proč? HN píší: "Česko má nedostatek firem schopných odpad zpracovat. Navíc materiál z recyklátu bývá často dražší než ten nový. Platí to například u PET lahví, které se už dnes jako téměř jediný druh plastu do velké míry recyklují. U jiných druhů odpadu pak zcela chybí ekonomická motivace k jeho využití." Do deseti let však EU hodlá recyklovat minimálně 60 procent komunálního odpadu a toto číslo se má ještě dál zvyšovat. My nyní recyklujeme asi 40 procent.

Ukazuje se, že "žít čistě" nebo aspoň čistěji je náročné a drahé. Cesty, jak toho dosáhnout, známe. Jakmile jsme se zavázali množství nerecyklovaného odpadu snižovat, z pohledu blízké budoucnosti nezní rozumně stavět šest nových spaloven. Abychom pak jako Němci či Švédové nedováželi odpad ze zahraničí a nespalovali si ho doma jen proto, že jsme vybudovali moc spaloven.

Nový zákon o odpadech navrhuje, aby byl zvýšen poplatek za skládkování: z dnešních 500 korun za tunu má do roku 2030 vyšplhat až na 1850 korun. Evropská komise i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (náš chystaný zákon ovšem nikoli) doporučují zavést poplatek za spalování, který by proces zase prodražil.

Pokud u nás bude platit zákaz vozit na skládky spalitelné odpady a pokud budeme víc a víc recyklovat (což předpokládá balíček oběhového hospodářství Evropské komise i prognóza schváleného Plánu odpadového hospodářství ČR), nemusíme stavět tolik nových spaloven a ušetříme miliardy korun. Cestou by bylo také snížit množství materiálu ukládaného na skládkách.

Vozíme tam zbytečně velké množství odpadů. Jde o neupravené, biologicky rozložitelné materiály, což je pro okolní prostředí nebezpečné. Tvoří se skleníkové plyny, materiál páchne, vznikají nebezpečné výluhy… Ideální postup nabízí mechanicko‑biologická úprava, která předchází odvozu vyhazovaného materiálu na skládku. Při ní se od sebe odděluje "lehká frakce", odpad, který se dá využít na výrobu tuhého alternativního paliva, a "těžká frakce", odpad, který se může rozkládat. Ten je pak biologicky stabilizován, aby se dál nerozkládal a neškodil.

Jsme společností nadspotřeby, vyhazování, samozřejmého plýtvání. Začíná to u toho, že nechceme staré věci opravovat, udržovat, toužíme po nových. Máš pět šest let staré auto? No, tak to ho dej pryč a kup si nové, "než se začne sypat". Plno věcí je dnes vyrobeno tak, že už ani opravit nejdou. Opravy jsou neskutečně drahé. Známá mi teď popsala, že se jí na konci přelámala šňůra u vysavače. Oprava stála 800 korun… (Kdyby si zvládla koncovku sama vyměnit, nestojí ani stovku.)

Recyklovat bychom měli umět především my sami, doma. Zbytečně nevyhazovat, šetřit okolí. Potřeba mít pořád všecko nové náš svět vysiluje a ničí. Neplýtvat patří do základů ochrany životního prostředí. Možná by pak skládky zhubly.

 

Právě se děje

Další zprávy