Česko má za sebou zhruba deset dní, které znamenaly převrat v domácí i zahraniční politice. Co platilo před nimi, nyní už neplatí. Způsobily to především dvě události, na něž se pak nabalily další děje: odhalení BIS a NCOZ, že za výbuchy ve Vrběticích v roce 2014 stáli agenti speciální vražedné skupiny ruské vojenské rozvědky GRU. A minulý pátek zveřejněná závěrečná zpráva auditu Evropské komise. Podle ní se český premiér Babiš nalézá v jasném střetu zájmů, neboť ovládá svěřenské fondy, do nichž vložil svůj majetek. Finální a pro Česko velmi zlá zpráva.
Ty dvě věci úzce souvisejí. Český stát se dostal do ostrého střetu s Ruskem, vláda reagovala až překvapivě, antizemanovsky ostře a nyní bezpodmínečně potřebuje podporu a pomoc dalších zemí Evropské unie. Jenomže Babiš se neovládá, Komisi napadá, prý jde o "účelový a zmanipulovaný audit uměle vyvolaný profesionálními udavači z řad Pirátů" atd. S Komisí se pere ve chvíli, kdy to Česko nejméně potřebuje. Najednou je až nebezpečně jasně vidět, jakou zátěží se pro nás v unii Babiš se svými vazbami na Agrofert stal.
Odhalení pozadí vrbětických výbuchů ukazuje, že u nás ruský stát zorganizoval utajený vojenský útok. Zemřeli dva lidé, škody byly obrovské. Ale odhalení samo má několik pozitivních vyústění.
První: v Česku je od roku 1968 většina obyvatel vůči ruskému státu velmi ostražitá. (Rozlišujme, prosím, Rusy a ruský režim, stát.) Ukázalo se to kupříkladu v průzkumech veřejného mínění, jež zjišťovaly, zda Češi fandí snaze proruského prezidenta Zemana a proruského ministra Havlíčka, aby jadernou elektrárnu v Dukovanech dostavoval Rosatom. Nefandí. Po zjištění, jakou roli hrála GRU ve Vrběticích, se veřejné mínění nepochybně proti účasti Ruska staví ještě víc. Češi znovu vidí, čeho je Putinův režim bez potíží schopen - agrese, vražd.
Druhé pozitivum: dnes se zdá nemožné, nemyslitelné, že by byl Rosatom do Dukovan puštěn, ať už sám, nebo v konsorciu či nějaké skryté, šikovně kamuflované formě. Dukovany pro Rusy skončily, i když si to budeme muset dál hlídat. Bylo by absurdní, aby zločinný režim dostal klíčovou strategickou zakázku v zemi, na niž zaútočil.
Třetí pozitivum: poprvé od pádu komunistického režimu budou srovnány stavy ruské ambasády v Praze a české ambasády v Moskvě. Opět pokud se nic nezmění, pokud Rusko dodrží, na co přistoupilo. A pokud my necouvneme. Jde o velký, zásadní úspěch. V bezpečnostní komunitě je dlouhou dobu známo, k čemu sloužila absurdně předimenzovaná ruská ambasáda u nás. Odtud byly řízeny operace ruských tajných služeb v Německu, Rakousku a dalších zemích EU. Bylo od nás zbabělé a sobecké, že jsme to věděli a nechávali roky být. Pro Rusy je to tvrdá rána, jejich rozbíjení zemí EU to přibrzdí a budou si muset vybudovat jiné operační hnízdo.
Komplikace s ověřeným střetem zájmů
Čtvrté pozitivum: po vrbětickém odhalení už i někdo, kdo se o politiku nezajímá, kdo na ni nemá čas, může zřetelně vidět, že prezident Zeman otevřeně, neskrývaně slouží Kremlu, pracuje v jeho zájmu, ne v našem. Opět to potvrdil ve svém projevu v neděli, kde se po osmi dnech bobříka mlčení (čekání na noty z Moskvy?) vyjádřil k závěrům BIS a NCOZ o výbuších 2014. V čele Česka nemá dávno co dělat. Stal se dezinformátorem číslo jedna, postavil se proti českým bezpečnostním složkám, zpochybňuje jejich závěry, bagatelizuje roli GRU (zabijáky Miškina a Čepigu vidí jako Pata a Mata).
Negativa: žijeme v Česku, proto ani tato jasná zjištění neznamenají, že Zeman a jeho hradní mafie v příštím měsíci či půlroce skončí. Je však naprosto jasné, že stojí nejen proti svému národu, ale i proti premiéru Babišovi, který potvrdil podíl agentů GRU na výbuších a také s ministerstvem zahraničí zvolil adekvátní odvetu. Jejich vztahy se delší dobu zhoršovaly, ale dnes jsou nejhorší, jaké zatím byly. Pro nás je to nebezpečné, Zeman chce stát ovládat.
Další negativum: dalo by se očekávat, že poté, co byla vláda informována o akci GRU, přestane s Putinem hrát hru na vakcínu Sputnik V a na záchranu Čechů. Vrazi vás těžko chtějí zachraňovat před virem. Ale vyjádření čerstvého ministra zdravotnictví Arenbergera znělo, že postoj jeho resortu ke Sputniku "je neutrální", tedy ho nadále v Česku neodmítá. Absurdní, zemanovské, zrádné.
Jiné negativum: je hodně starého data. Ukazuje se, jak zásadní, fatální chyba byla odmítat v Česku americký radar, který měl být součástí americké protiraketové základny v Evropě. Kdyby tu Američané radar po roce 2006 vybudovali, těžko by tu mohli tak snadno a drze pracovat agenti ruské vojenské rozvědky.
Kdyby Evropská komise nezveřejnila jasné výsledky auditu nyní, Babiš by měl o něco lepší pozici. Postavil se do jisté míry Zemanovi, takže by se možná dokázal lépe vyhnout hlasování o důvěře (nedůvěře) vládě. Demokratická opozice má logicky s ponecháním vlády Babiše a Hamáčka (zjevně lhal, když tvrdil, že jeho let do Moskvy měl být jen krycí manévr, který měl Rusy zmást) problém. Mohla ale počkat minimálně do srovnání počtu ruské a české ambasády.
Po zveřejnění závěrů babišovského auditu to je mnohem těžší. Kdyby hlasování o (ne)důvěře nevyvolala, zřejmě by se cítila jako jakýsi spoluviník dnešního stavu, kdy předseda vlády Česku prokazatelně škodí v EU a jeho vláda není ani ochotna závěry auditu uznat. (Což by asi pomohlo. Babiš by si pak musel střet zájmů vyřešit.) Rázem se stává vládou Agrofertu, nikoli České republiky a jejích občanů. Opozice to může opravdu jen velmi těžko tolerovat.
Opoziční svízel
Do pasti ji intenzivně láká i mazaný Zeman. Nyní tvrdí, že Andreje Babiše nechá ve funkci, i kdyby důvěru ztratil. (Za jakou cenu ale?) Šel dokonce ještě dál, v neděli v televizi CNN Prima News zcela protiústavně tvrdil, že i kdyby se 120 poslanců shodlo na rozpuštění sněmovny (tedy by musela být dle ústavy rozpuštěna a musely by být vypsány předčasné volby), stejně by dolní komoru nerozpustil, i když musí. Zeman je zvyklý dělat si, co chce, ústava neústava.
Bylo by riskantní a chybné mu věřit nejen proto, že je usvědčeným lhářem, ale i proto, že viditelně, aniž by to skrýval, pracuje proti českým bezpečnostním zájmům. Odtud plyne, že by mohl situace zneužít, instalovat si svého premiéra a vládu bez důvěry a nechat konečně odvolat ředitele BIS Koudelku, změnit rozhodnutí o ruské ambasádě, pustit Rosatom do Dukovan a kdoví co ještě.
Demokratická opozice se ocitla ve svízelné situaci. Nechat Babiše ve střetu zájmů, útočícího na unii, vládnout dál, nebo dát Zemanovi šanci, aby se utrhl od ústavy a prosadil zájmy Kremlu, jak na tom pracuje už dlouho? (Viz napadání BIS a Koudelky, odvolání Blatného a Petříčka, zpochybnění faktu, že GRU zorganizovala výbuchy ve Vrběticích.) Pokud chce opozice vládu shodit, měla by mít předem jasno, co se stane potom a jaké kroky udělá, aby Zemanovi zabránila škodit.
Mnohem chytřejší by nyní bylo vyjednat ve sněmovně hlasy pro ústavní žalobu na Zemana. Opozice by předvedla, že jí jde o stát, o naši budoucnost, nebyla by nečinná, dala by najevo, že větší nebezpečí než Babiš aktuálně představuje Zeman.
Stojíme na hraně ruské šavle. Kam půjdeme dál, o tom rozhodnou volby, ať už předčasné, nebo řádné. Bude to nedůležitější hlasování od roku 1990. Je mimořádně důležité, aby si občané uvědomili, co je v sázce. A mimořádně důležité je i to, aby opozice (koalice Pirátů a STAN s koalicí SPOLU) měla své kroky perfektně promyšlené a společně dohodnuté. Teď nejde "jen o daně", nejde o jednotlivé koalice, jednotlivé strany, ale o celé naše další směřování.
