Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
18. 9. 2018 8:00

Česko navrch huj, dole fuj, pod povrchem bují chudoba, jež společnost ničí

S bojem proti chudobě je to podobné (a stejně závažné) jako s bojem proti suchu; ví se, jak na to, spousta plánů, systémů, však zůstává jen na papíru, jen se o nich mluví a skutek utek.
Takto vypadá jedna ze dvou ubytoven v Ústí nad Labem, které ke konci měsíce končí svůj provoz. Tato stojí nedaleko vlakového nádraží v ulici Purkyňova.
Toto je druhá v ulici Klíšská. V obou končících zařízeních žije asi 230 lidí, třetina z nich jsou děti. Střechu nad hlavou má zatím zajištěnou asi stovka obyvatel.
Obě budovy si pronajímá od společnosti CPI Byty Lea Anderlová, která se je údajně ze zdravotních důvodů rozhodla uzavřít. Prý to nesouvisí s tím, že celé Ústí po vzoru například Kladna vyhlásí bezdoplatkovou zónu, kde lidé při nově uzavřených smlouvách ztrácí nárok na státní doplatek na bydlení.
Tyto doplatky pak často končí na účtech takzvaných obchodníků s chudobou, kteří využívají situace, že sociálně slabé málokdo ubytuje a tak si diktují vysoké částky za neadekvátní prostory.
Foto: Jakub Plíhal
S bojem proti chudobě je to podobné jako s bojem proti suchu; ví se, jak na to, spousta plánů však zůstává jen na papíru, jen se mluví a skutek utek.

Žijeme v divné zemi, na první pohled všecko o. k., pod povrchem však často hniloba, několik let trvá ekonomická konjunktura, stát rozhodně jako celek nepatří mezi chudé země světa, a přece, oficiálně, necelá desetina obyvatel tu žije pod hranicí chudoby, s příjmem nižším než 11 194 korun - 9,1 procenta Čechů a Češek, celkem 950 tisíc lidí.

Podle statistik v EU si Česko nestojí špatně, bývá nahoře při měření chudoby v jednotlivých zemích osmadvacítky. Jenomže šetření Eurostatu nezapočítávají exekuce a insolvence, kterých je v zemi okolo milionu. Sociolog Daniel Prokop z agentury Median upozorňuje, že "kdyby se započetly všechny exekuční a insolvenční srážky, tak by se příjem spodních dvaceti procent lidí ve statistikách ještě snížil". Podle některých odhadů by mezi chudé při "pravdivějších" statistikách spadlo zhruba dalších 300 tisíc tuzemců!

Prokop popisuje, že pod 60 procenty mediánu příjmů je asi 9,1 procenta, ale na 13 procent obyvatel se dostaneme, jakmile poctivě započítáme ty, "v jejichž domácnosti nikdo nepracuje, jsou vyloučeni z trhu práce, nebo trpí takzvanou těžkou materiální deprivací, nemohou si dovolit čtyři z devíti zkoumaných položek, jako například jíst maso, vytápět dům, jíst ovoce, zeleninu."

Najednou se ono "bohaté Česko" ukazuje jako typické "navrch huj, dole fuj", jako jistý druh fejku, podvodu, zkreslení. Často se píše o katastrofálním dopadu exekucí, které se týkají zhruba milionu lidí (viz kupříkladu loňskou grafiku Kde nejvíc hrozí pád do dluhové pasti? Podívejte se na novou mapu exekucí).

Jak je možné, že se Česko takhle spustilo, sjíždí po šikmé ploše dolů do nebezpečného, sociálně rozpolceného stavu? Po revoluci 1989 se s nadějemi očekával naprosto odlišný vývoj… Existují další velmi znepokojující, rizikové ukazatele, třeba nejen se nesnižující, ale dále rostoucí počet ghett, vyloučených oblastí v České republice. (V roce 2006 bylo ghett asi 300, o devět let později už přes 600 a růst se nezastavil.) Vysoký počet vyloučených oblastí souvisí nejen s exekucemi, roste díky obchodu s chudobou, díky tomu, že se na těch nejchudších roky pásly firmy, které nejednou dokonce souvisely s aktivními politiky.

Když sledujete seriál Chudé Česko, velmi neradostný popis stavu nejchudší části naší společnosti, ptáte se, proč se to děje, proč je až 13 procent lidí chudých a další jsou chudobou ohroženi? Co se stalo špatně? Víme už dlouho, minimálně několik let, že stát tragicky zaspal. Co ono "zaspání" znamená? Politici ve skutečnosti nezaspali, oni nejenže na problémy typu exekuce a jejich děsivé následky (celé rodiny uvržené do nulového výhledu, do beznaděje, mladí lidé, kteří zdědili dluhy rodičů, dívka, která v jedenácti jela na černo a v osmnácti dluží přes dvacet tisíc, pekelný start do života) kašlali, ale často je ještě díky zákonům podpořili, nahrávali šíbrům, lidem bez srdce a bez morálky.

Stát je vinen

Stát nese neskutečný díl viny. Částečně se snaží něco dělat, trochu utlumit zákonnou nahrávku na smeč pro firmy, které žijí z chudoby, částečně se snaží pomáhat (viz kupříkladu práci Agentury pro sociální začleňování a její spolupráci v některých městech s místní správou).

Ale na druhou stranu je nedůsledný, slabý, což se projevuje třeba v tom, že spolupráce měst a obcí zasažených s Agenturou pro sociální začleňování je výhradně dobrovolná, kdo nechce, ten nechce, žádná sankce nehrozí, žádný nátlak, takže to tam dál jde zu grunt, problém se dál zhoršuje. Vedení některých měst (Kladno, Karviná, Ústí nad Labem) vyhlašují celá velká území za ghetta, nebo, jak se tomu "státně" říká, označila je jako zónu bez doplatku na bydlení. Nejchudší lidé se odtud tedy musí stěhovat jinam, upadnou do ještě horší chudoby, do ještě zoufalejší situace. Je to doslova šílené, společnost ohrožující "řešení".

Riskantní je jako mor se šířící populismus mnohých špičkových politiků, člověku slézají nehty vzteky, když slyší hesla jako "Česko na špici Evropy", ale v reálu se na tu "špici" prodíráme tak, že politici včetně premiéra Babiše nesmyslně, hloupě, po vzoru Maďarska, útočí na neziskové organizace, které často s těžkými, hlubokými sociálními problémy státu pomáhají, de facto dělají práci za něj.

S bojem proti chudobě je to podobné (a stejně závažné) jako s bojem proti suchu; ví se, jak na to, spousta plánů, systémů, však zůstává jen na papíru, jen se o nich mluví a skutek utek (stejně jako nám utíká ta špice Evropy). A jistě, v oblastech, kde město přijme pomoc Agentury pro sociální začleňování (kupříkladu Ostrava), se věci mění k lepšímu, jde to.

Je fascinující, jak politici (včetně hlavy státu samozřejmě) pracují, jak voliče straší riziky, která se nás buď netýkají vůbec, nebo týkají jen minimálně (uprchlíci, "hrozba islámu" atd.), ale skutečné maléry řeší jen minimálně, okrajově. V minulé vládě s důvěrou (premiér Sobotka) i v té současné fungovala sociální demokracie, tedy strana, která nese sociálno v názvu, ale situace se dál zhoršovala, ani sociální bydlení tato stana neprosadila.

Stav se nelepší, podle odhadů bude chudých v této zemi přibývat, exekuce naskakují denně další, ale premiér Babiš lítá za Orbánem a Bruselu "vysvětluje", jak zatočit s "nelegální migrací" (absurdní pojem). Měl by sedět doma a zkusit zatočit nejprve s byznysem postaveným na chudobě a pak, kdyby mu to šlo, i s chudobou. Místo toho nesmyslně, po orbánovsku, zatáčí s neziskovkami. Katastrofální státní politika.

 

Právě se děje

před 4 hodinami

Biden se pustil do boje se změnami klimatu, zastavil pronájem půdy k těžbě ropy

Americký prezident Joe Biden ve středu podpisem exekutivních příkazů zahájil realizaci svého plánu postavit se změnám klimatu a učinit z "klimatické krize" téma pro velkou část federální vlády. Nařídil například ministerstvu vnitra, aby v co největší míře pozastavilo uzavírání nových smluv o pronájmu federální půdy k těžbě ropy a plynu. Podle nového šéfa Bílého domu Spojené státy nemohou v souvislosti s ekologickými výzvami dál otálet.

Americká média před vystoupením prezidenta psala o zahájení "frontálního útoku" proti klimatickým změnám nebo o rychlém startu ambiciózního projektu nové administrativy. Během povolebního přechodného období Biden avizoval například rozsáhlé investice do "zelené infrastruktury" včetně vyčlenění dvou bilionů dolarů (43 bilionů Kč) na projekty kolem obnovitelných zdrojů.

Prvními konkrétními kroky na cestě za klimatickými cíli je sada dekretů, které podle Bidena pomohou nejen snížit emise skleníkových plynů, ale i vytvořit nová pracovní místa. Média si všímala především ohlášené "přestávky" od nových pronájmů federální půdy či pobřežních vod k těžbě ropy a zemního plynu. S tímto krokem se pojí také "důkladná revize" všech existujících nájemních kontraktů souvisejících se zpracováváním fosilních paliv.

Zdroj: ČTK
Další zprávy