Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
18. 9. 2018 8:00

Česko navrch huj, dole fuj, pod povrchem bují chudoba, jež společnost ničí

S bojem proti chudobě je to podobné (a stejně závažné) jako s bojem proti suchu; ví se, jak na to, spousta plánů, systémů, však zůstává jen na papíru, jen se o nich mluví a skutek utek.
Takto vypadá jedna ze dvou ubytoven v Ústí nad Labem, které ke konci měsíce končí svůj provoz. Tato stojí nedaleko vlakového nádraží v ulici Purkyňova.
Toto je druhá v ulici Klíšská. V obou končících zařízeních žije asi 230 lidí, třetina z nich jsou děti. Střechu nad hlavou má zatím zajištěnou asi stovka obyvatel.
Obě budovy si pronajímá od společnosti CPI Byty Lea Anderlová, která se je údajně ze zdravotních důvodů rozhodla uzavřít. Prý to nesouvisí s tím, že celé Ústí po vzoru například Kladna vyhlásí bezdoplatkovou zónu, kde lidé při nově uzavřených smlouvách ztrácí nárok na státní doplatek na bydlení.
Tyto doplatky pak často končí na účtech takzvaných obchodníků s chudobou, kteří využívají situace, že sociálně slabé málokdo ubytuje a tak si diktují vysoké částky za neadekvátní prostory.
Foto: Jakub Plíhal
S bojem proti chudobě je to podobné jako s bojem proti suchu; ví se, jak na to, spousta plánů však zůstává jen na papíru, jen se mluví a skutek utek.

Žijeme v divné zemi, na první pohled všecko o. k., pod povrchem však často hniloba, několik let trvá ekonomická konjunktura, stát rozhodně jako celek nepatří mezi chudé země světa, a přece, oficiálně, necelá desetina obyvatel tu žije pod hranicí chudoby, s příjmem nižším než 11 194 korun - 9,1 procenta Čechů a Češek, celkem 950 tisíc lidí.

Podle statistik v EU si Česko nestojí špatně, bývá nahoře při měření chudoby v jednotlivých zemích osmadvacítky. Jenomže šetření Eurostatu nezapočítávají exekuce a insolvence, kterých je v zemi okolo milionu. Sociolog Daniel Prokop z agentury Median upozorňuje, že "kdyby se započetly všechny exekuční a insolvenční srážky, tak by se příjem spodních dvaceti procent lidí ve statistikách ještě snížil". Podle některých odhadů by mezi chudé při "pravdivějších" statistikách spadlo zhruba dalších 300 tisíc tuzemců!

Prokop popisuje, že pod 60 procenty mediánu příjmů je asi 9,1 procenta, ale na 13 procent obyvatel se dostaneme, jakmile poctivě započítáme ty, "v jejichž domácnosti nikdo nepracuje, jsou vyloučeni z trhu práce, nebo trpí takzvanou těžkou materiální deprivací, nemohou si dovolit čtyři z devíti zkoumaných položek, jako například jíst maso, vytápět dům, jíst ovoce, zeleninu."

Najednou se ono "bohaté Česko" ukazuje jako typické "navrch huj, dole fuj", jako jistý druh fejku, podvodu, zkreslení. Často se píše o katastrofálním dopadu exekucí, které se týkají zhruba milionu lidí (viz kupříkladu loňskou grafiku Kde nejvíc hrozí pád do dluhové pasti? Podívejte se na novou mapu exekucí).

Jak je možné, že se Česko takhle spustilo, sjíždí po šikmé ploše dolů do nebezpečného, sociálně rozpolceného stavu? Po revoluci 1989 se s nadějemi očekával naprosto odlišný vývoj… Existují další velmi znepokojující, rizikové ukazatele, třeba nejen se nesnižující, ale dále rostoucí počet ghett, vyloučených oblastí v České republice. (V roce 2006 bylo ghett asi 300, o devět let později už přes 600 a růst se nezastavil.) Vysoký počet vyloučených oblastí souvisí nejen s exekucemi, roste díky obchodu s chudobou, díky tomu, že se na těch nejchudších roky pásly firmy, které nejednou dokonce souvisely s aktivními politiky.

Když sledujete seriál Chudé Česko, velmi neradostný popis stavu nejchudší části naší společnosti, ptáte se, proč se to děje, proč je až 13 procent lidí chudých a další jsou chudobou ohroženi? Co se stalo špatně? Víme už dlouho, minimálně několik let, že stát tragicky zaspal. Co ono "zaspání" znamená? Politici ve skutečnosti nezaspali, oni nejenže na problémy typu exekuce a jejich děsivé následky (celé rodiny uvržené do nulového výhledu, do beznaděje, mladí lidé, kteří zdědili dluhy rodičů, dívka, která v jedenácti jela na černo a v osmnácti dluží přes dvacet tisíc, pekelný start do života) kašlali, ale často je ještě díky zákonům podpořili, nahrávali šíbrům, lidem bez srdce a bez morálky.

Stát je vinen

Stát nese neskutečný díl viny. Částečně se snaží něco dělat, trochu utlumit zákonnou nahrávku na smeč pro firmy, které žijí z chudoby, částečně se snaží pomáhat (viz kupříkladu práci Agentury pro sociální začleňování a její spolupráci v některých městech s místní správou).

Ale na druhou stranu je nedůsledný, slabý, což se projevuje třeba v tom, že spolupráce měst a obcí zasažených s Agenturou pro sociální začleňování je výhradně dobrovolná, kdo nechce, ten nechce, žádná sankce nehrozí, žádný nátlak, takže to tam dál jde zu grunt, problém se dál zhoršuje. Vedení některých měst (Kladno, Karviná, Ústí nad Labem) vyhlašují celá velká území za ghetta, nebo, jak se tomu "státně" říká, označila je jako zónu bez doplatku na bydlení. Nejchudší lidé se odtud tedy musí stěhovat jinam, upadnou do ještě horší chudoby, do ještě zoufalejší situace. Je to doslova šílené, společnost ohrožující "řešení".

Riskantní je jako mor se šířící populismus mnohých špičkových politiků, člověku slézají nehty vzteky, když slyší hesla jako "Česko na špici Evropy", ale v reálu se na tu "špici" prodíráme tak, že politici včetně premiéra Babiše nesmyslně, hloupě, po vzoru Maďarska, útočí na neziskové organizace, které často s těžkými, hlubokými sociálními problémy státu pomáhají, de facto dělají práci za něj.

S bojem proti chudobě je to podobné (a stejně závažné) jako s bojem proti suchu; ví se, jak na to, spousta plánů, systémů, však zůstává jen na papíru, jen se o nich mluví a skutek utek (stejně jako nám utíká ta špice Evropy). A jistě, v oblastech, kde město přijme pomoc Agentury pro sociální začleňování (kupříkladu Ostrava), se věci mění k lepšímu, jde to.

Je fascinující, jak politici (včetně hlavy státu samozřejmě) pracují, jak voliče straší riziky, která se nás buď netýkají vůbec, nebo týkají jen minimálně (uprchlíci, "hrozba islámu" atd.), ale skutečné maléry řeší jen minimálně, okrajově. V minulé vládě s důvěrou (premiér Sobotka) i v té současné fungovala sociální demokracie, tedy strana, která nese sociálno v názvu, ale situace se dál zhoršovala, ani sociální bydlení tato stana neprosadila.

Stav se nelepší, podle odhadů bude chudých v této zemi přibývat, exekuce naskakují denně další, ale premiér Babiš lítá za Orbánem a Bruselu "vysvětluje", jak zatočit s "nelegální migrací" (absurdní pojem). Měl by sedět doma a zkusit zatočit nejprve s byznysem postaveným na chudobě a pak, kdyby mu to šlo, i s chudobou. Místo toho nesmyslně, po orbánovsku, zatáčí s neziskovkami. Katastrofální státní politika.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 8 hodinami

Tisíce lidí v Itálii demonstrovaly proti mafii, uctily památku jejích obětí

Tisíce lidí v úterý v Itálii demonstrovaly proti mafii. Pochodu v Miláně se zúčastnilo na 70 tisíc lidí, píše agentura ANSA. Mnozí nesli transparenty s nápisy "Je to možné", tedy že mafii porazit lze. Akce se konaly u příležitosti Dne památky nevinných obětí mafie, který si Italové připomínají v tento den od roku 2017. Někteří také připomněli, že před dvěma měsíci byl po 30 letech na útěku zatčen nejhledanější zločinec v zemi Matteo Messina Denaro, šéf sicilské mafie Cosa Nostra.

"Není možné, aby takový člověk byl na útěku 30 let. Nezapomeňme, že by býval mohl být zadržen dříve, pokud by nebyli lidé, kteří mu pomáhali unikat tak dlouho před spravedlností," řekl na dnešní demonstraci v Miláně turínský kněz Luigi Ciotti, který v roce 1995 založil sdružení Libera. To se snaží bojovat proti organizovanému zločinu a je organizátorem i úterních demonstrací.

Manifestace v Miláně se zúčastnil i starosta města Giuseppe Sala, po jehož boku šel například Vincenzo Agostino, otec policisty, jehož v roce 1989 zabila Cosa Nostra. V průvodu šli i další příbuzní obětí mafie, mnozí z nich měli na krku pověšené fotky svých zemřelých blízkých. Někteří z nich stále čekají na dopadení vrahů svých blízkých. "Bude to už 28 let a stále čekáme na pravdu," řekl agentuře AFP padesátiletý Paolo Marcone, jehož otce zabila v roce 1995 mafie v regionu Apulie. Během demonstrace řečníci přečetli jména zhruba 1100 lidí, které v uplynulých letech zabil organizovaný zločin.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 9 hodinami

Afghánistán a Pákistán zasáhlo zemětřesení o síle 6,5 stupně, hlášeni jsou mrtví

Sever Afghánistánu a Pákistánu ve středu zasáhlo zemětřesení, které mělo podle americké geologické služby sílu 6,5 stupně. Agentura Reuters píše, že zemětřesení bylo v hloubce 194 kilometrů a jeho epicentrum se nacházelo v horském pásmu Hindúkuš nedaleko odlehlé afghánské provincie Badachšán. Hlášeny jsou zatím tři oběti.

Úřady v pákistánském údolí Svát podle Reuters uvedly, že o život přišla 13letá dívka, na kterou se zřítila zeď domu. Dalších 150 lidí utrpělo zranění a nemocnice vyhlásily stav nouze. Mluvčí afghánského ministerstva pro řešení následků katastrof uvedl, že v provincii Laghmán na východní země zemřeli dva lidé. V Islámábádu, ale i v Kábulu a jinde v Afghánistánu, vybíhali lidé z domů a citovali verše z koránu, posvátné knihy muslimů, píše agentura AP.

Do některých vesnic v Badachšánu se i běžně dostává jen těžko a není s nimi telefonní spojení ani možnost komunikace prostřednictvím internetu. Obyvatelé Fajzábádu, metropole této provincie, uvedli, že se jim asi minutu třásly tabulky v oknech. Poškozeny podle nich mohou být domy, které jsou postaveny z hlíny.

Loni v červnu při zemětřesení o síle 6,1 v Afghánistánu zemřelo přes tisíc lidí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy