David Klimeš David Klimeš | Komentáře
10. 10. 2020 16:44

Česko potřebuje karanténu. A také vizi, jak ji opustit. Spěchá obojí

I když vláda pandemii krutě nezvládla, není teď čas jí předhazovat stovky mrtvých. Co potřebujeme, je najít cestu z marasmu. Na účty bude čas později.
Všeobecná karanténa je nevyhnutelná. Čím dříve bude vyhlášena, tím lépe, nic jiného už nezbývá.
Všeobecná karanténa je nevyhnutelná. Čím dříve bude vyhlášena, tím lépe, nic jiného už nezbývá. | Foto: Shutterstock

Kabinet sice ještě kompletní hibernaci země nevyhlásil, prakticky už ale nastala. Nových 8618 prokázaných nákaz v pátek je pravděpodobně jen vrcholem ledovce mnoha dalších tisíců lidí, kteří pobíhají po Česku a roznášejí vir. Přibývají mrtví, zdravotnický systém se dostává na hranu svých možností. Všeobecná karanténa je nevyhnutelná. Čím dříve bude vyhlášena, tím lépe, nic jiného už nezbývá.

Předpověď Aktuálně.cz z kraje září, že "přichází podzim, kdy lidé ztratí svou hodnotu", se bohužel naplnila. Čísla již tehdy věštila katastrofu, ale premiér chtěl ve sněmovně řešit jen zahrádkářský zákon, a drastická opatření odsouval na co nejpozdější dobu.

Všichni podporovatelé předsedy vlády by si tento okamžik měli zapamatovat.

Pryč od hysterie

Jakkoliv je současná protivládní hysterie pochopitelná, potřebujeme ji v zájmu nás všech co nejrychleji překonat. Teď opravdu není vhodný čas na demise. Hraje se o lidské životy a nezbývá nám nic jiného než usilovat o výhru s takovými kartami, jaké máme právě v ruce.

K úspěchu potřebujeme, aby se premiér začal řídit radami jiných než marketingových expertů. Velká odpovědnost ale dopadá i na veřejnou sféru jako celek. V posledním měsíci jsme se totiž dozvěděli o stylu vládnutí Andreje Babiše více, než je vůbec k uvěření. Předseda vlády zjevně ignoroval všechny relevantní zdravotnické statistiky a řídil se jen tím, co rezonovalo ve veřejné debatě, aby v říjnu získal co nejvíce voličů. To je samozřejmě otřesná zpráva, ale také to nyní - na vrcholu celého pandemického roku 2020 - klade obzvláštní nároky na zodpovědné politiky, veřejně známé osobnosti - a také média.

Andrej Babiš bez skrupulí nad rostoucím počtem mrtvých přiznává, že pouze surfoval na vlně zcela neoprávněného optimismu, která se rychle rozšířila po odeznění první jarní koronavirové fáze. Nevytvářel ji bohužel sám. Sáhnout do svědomí by si měli také ti nejrazantnější opoziční politici. To oni do Ústředního krizového štábu nominovali střelce, který rozumí jen zubařskému křeslu, a papouškovali každou hloupost pronesenou internistou lačnícím po politickém vlivu.

Kdyby do štábu místo toho vyslali odborníky, mohli jsme dnes třeba mít blíže k funkčnímu krizovému plánu, který nám teď tak zoufale chybí.

Lépe musí zvládnout druhou vlnu pandemie vedle politiků a osobností veřejného života také média. To my novináři jsme udělali celebritu z kdejakého homeopata nebo kardiologa, kteří na jaře najednou získali v nejednom listu atestaci z epidemiologie. Přestalo se rozlišovat hodnověrné a důležité od pochybného a nedůležitého, protože se o koronaviru nakonec dobře četl každý žvást, nejlépe pak hodně vypjatý.

Média tak ztratila na relevanci a v roce 2020 procházejí hlubokým údolím nedůvěry - umí rychle informovat, ale nedokážou u tak složité věci, jako je koronavirus, racionálně interpretovat situaci a selektovat opravdové experty od mluvčích, kteří jsou pouze hluční.

Není tak výjimkou, že v jedné rubrice už čtenář zažil varování před hysterií z chřipečky, velebení tragického britského přístupu i diskreditaci roušek coby politických náhubků. Ještě na konci srpna - už při číslech, která signalizovala problém - nepatřily k nijak výjimečným texty vinící varovné hlasy z populismu a alarmismu. Aktuální dryáčnické titulky, které kladou stovky mrtvých k tíži jen a jen Andreji Babišovi, pak sotva mohou působit jinak než uboze a tragikomicky.

Jak tedy znovu do veřejné debaty a celé společnosti vrátit důvěryhodnost a najít cestu z těžké krize?

Zpět na šachovnici

Prvním krokem je nepochybně zvládnutí řízené všeobecné karantény. Je pozdě připomínat, že vůbec nemusela nastat, kdybychom už od srpna dokázali zavést roušky a další měkká omezení. 

Premiér to odmítl a vyhodil za takový návrh ministra zdravotnictví Adama Vojtěch z úřadu. Nyní je už lockdown nevyhnutelný. Jak moc dlouhý má být, musejí stanovit a hodnověrně vysvětlit hygienici. Ti pak místo megalomanských plánů na protestování celé populace potřebují od vlády především čas, aby stihli dotrasovat takový počet lidí, že se koronavirus dostane zpět z "políčka" CH 9 na plochu šachovnice, kde už lze hýbat dalšími figurami. Izraelská zkušenost přitom varuje, že ještě dlouho po zavedení hibernace počty nakažených setrvačně rostou.

Jak si tedy po ukončení uzávěry, která nemůže trvat věčně, počínat? Vývoj v různých zahraničích zemích napovídá, že výroba a služby mohou být po nějaké době obnoveny, ale je nezbytné pro rizikovou skupinu seniorů povinně zavést home office. Tam, kde to nejde, je potřeba, aby jejich mzdu proplatil stát. Funkční kurzarbeit bohužel stále nemáme, takže je třeba znovu upravit program Antivirus. Školy budou muset přejít na distanční výuku alespoň na čas, a bude tedy třeba, aby kabinet opět začal s vyplácením krizového ošetřovného. Je bohužel absurdní bavit se o důležitosti prezenčního vzdělávání ve chvíli, kdy vláda svou liknavostí základní školy proměnila v jedno z center pandemie.

Další opatření pak musejí být především chytrou kombinací možného - každá uzávěra se chová v různé kombinaci jinak, jak dokládají například studie Centra pro modelování biologických a společenských procesů. Podle toho je pak třeba, aby kabinet adekvátně odškodňoval podnikatele. Nástroje na to má už z jara.

Cílování viru i důvěry

Až zvládneme první fázi podzimního lockdownu, přijde to nejtěžší. Je více než zřejmé, že se nesmí opakovat bezhlavé rozvolnění. Naopak potřebujeme šíření viru pečlivě balancovat, abychom se ještě před příchodem vakcíny brzo nedostali do třetí karantény.

Okruh některých ekonomů v premiérově okolí bohužel zatím stále radí řídit vir jen s pomocí semaforu, který má k dispozici pouze dvě světla: červenou a zelenou. Přičemž červená znamená fatální poškození ekonomiky, zelená volný režim a prosperitu. Ale tato dichotomie "život, nebo prachy" je zcela falešná a vidíme, že ve svém důsledku i tragická.

Premiér a ministr zdravotnictví mohou důvěru lidí ve stát - nikoliv v ně samé - obnovit jen realistickými cíli. Roman Prymula sice rázně po plukovnicku nastoupil do funkce, ale sám už dobře vidí, že jeho rozkazy se nikdo neřídí. Nelze tedy jen sdělovat další a další omezení, která nikdo neposlouchá.

Je třeba přejít na "cílování viru", jehož základem už nebudou samotná opatření, ale nastavení počtu nakažených/ mrtvých/ zdravotníků v karanténě. Pokud budeme ve stanoveném fluktuačním pásmu, nic se nemění, pokud níže, šrouby se povolují, pokud výše, šrouby se utahují. Jen tímto způsobem je možné dosáhnout postupného zploštění křivky i tragických čísel.

Doufejme, že zbytky racionální veřejné debaty vyústí v konsenzus společnosti a ten zase dotlačí dezorientovaného premiéra ke všem potřebným krokům, protože každý další zmatek a odklad znamená další mrtvé.

Až se přes nás druhá vlna přežene a budeme mít pocit, že žijeme ne v 17. století během morové epidemie, ale ve století 21., bude nepochybně na místě hlasování poslanců o důvěře vládě, či spíše o předčasných volbách. To je ale ještě daleko, teď jde o životy.

Koronavirus v Česku láme rekordy. Má vláda recept na to, jak situaci řešit?

Koronavirus v Česku láme rekordy. Má vláda recept na to jak situaci řešit? Sledujte živý speciál DVTV. | Video: Martin Veselovský, DVTV
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Někdo nastražil výbušninu do vozu severoirské policistky, podezřelá je Nová IRA

V Severním Irsku někdo nastražil bombu do automobilu policistky ve městě Dungiven nedaleko Londonderry. Policejní služba Severního Irska (PSNI) dnes uvedla, že bomba byla ve voze před domem policistky pracující na částečný úvazek objevena v pondělí a v noci na dnešek byla zneškodněna. Policie z činu podezírá radikály ze skupiny Nová IRA.

Zdroj: ČTK
Další zprávy