reklama
 
 

Česko v zrcadle nepokojů v Hamburku: globalizace je nám fuk, třeseme se před uprchlíky

11. 7. 2017
Populistická cesta k politické moci vede přes ostrou zatáčku doprava. Levá je dnes v Česku slepá.

Pouliční boje, které kolem minulého víkendu prožil Hamburk, opět připomněly, že odpor proti demokratickému a smírnému uspořádání věcí veřejných není výsadou krajní pravice.

Neexistuje žádná omluva, žádný "vyšší zájem", žádné skutečné či domnělé pochybení oficiálních míst, které by mohlo ospravedlnit útoky radikálních levicových demonstrantů na policisty, novináře a majetek obyčejných obyvatel Hamburku.

Určitý prvek politického protestu lze - snad - spatřovat v poškozování symbolů okázalé majetkové nenasytnosti a nabubřelé nerovnosti, jako jsou luxusní obchody, extrémně drahá auta či pobočky nadnárodních koncernů. Ale pozor, spatřovat jej neznamená tolerovat! I tyto excesy jsou trestné, žádná politická agenda je nelegitimizuje a je to tak správně.

Dva roky jsme se oprávněně vysmívali konspiračním teoriím o snaze kancléřky Angely Merkelové vytvořit z Německa islámský "chalífát". Teď je ovšem třeba i levicovým extremistům připomenout: Německo není chalífát, ale ani policejní stát. Německo je svobodná země a násilný boj proti jejím pořádkovým silám útočí na tuto její podstatu. Stovky policistů nemohly utrpět zranění nešťastnou náhodou. Mezi demonstranty byli radikálové, kteří chtěli ublížit - fyzicky policistům a policistkám, zejména však uspořádání, které muži a ženy v uniformách hájí.

Nelze přijmout žádné pokusy toto násilí bagatelizovat poukazy na "provokace" ze strany policie, "daleko horší násilí" vyspělého světa proti rozvojovému či úvahami o tom, že demonstranti musejí přitvrdit, protože když demonstrují poklidně, tak si jich nikdo nevšímá. Kdo si umí zjednat pozornost pouze násilím, ten za pozornost nestojí - vyjma pozornosti ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Globalizace působí na levicové extremisty stejně jako migrace na ty pravicové. Oba jsou to červené hadry, kterými stačí šablonovitě uvažujícím jednotlivcům zamávat před očima, a hoří auta, případně uprchlické ubytovny.

Jenže tady je nutné poněkud změnit tón. Svádění všeho zla světa na globalizaci, případně migraci, je samozřejmě hloupé zjednodušení. Stejně hloupým zjednodušením by ale bylo spokojit se s konstatováním, že globalizace i migrace provázejí lidské dějiny od jejich počátku, jsou jejich hybatelem a nikdo a nic je nedokáže zastavit.

Globalizace i migrace tu skutečně byly vždy a táhly lidstvo vpřed. Ale v posledních desetiletích jim netušený technologický pokrok umožnil nabrat rozměry, které byly dříve absolutně nepředstavitelné. Zcela se změnily principy jejich působení ve společnostech, které jsou jim vystaveny. Z pozitivních, obohacujících fenoménů jsou náhle potenciální hrozby.

Před sto lety bylo pro Evropana obtížné dostat se do Afriky a pro Afričana v podstatě nemožné dostat se do Evropy. Dnes je pro Evropana cesta do Afriky záležitostí pár kliknutí na internetu a několika hodin v pohodlném letadle. Cesta z hloubi Afriky do Evropy je sice pořád složitá, ale už ne nemožná.

Lidé dělají stále totéž: putují za bezpečím, lepším životem, prací a příležitostmi. Afghánec toužící po životě ve Švédsku má podobné motivace jako Čech, který před sto lety zamířil do Vídně. Dnešní migranty nelze dehumanizovat a obviňovat z nějakých plenitelských úmyslů. Podobné hysterické výkřiky bohužel v uplynulých dvou letech znemožnily seriózní debatu o skutečných rizicích početné migrace z odlišných kulturních okruhů.

Odpůrci migrace - zejména té z muslimských zemí - často říkají, že muslimové, když jejich podíl přesáhne určité procento, začnou mít zvýšené požadavky a chtít, aby se jim společnost přizpůsobovala.

Toto tvrzení je samozřejmě naprosto pravdivé. Překvapivé je na něm pouze to, že někoho překvapuje. Stejně se totiž chováme úplně všichni.

Pokud v nějaké čtvrti přesáhne procento vegetariánů určitou mez, to si pište, že tam nějaký kulturní obohacovač otevře bezmasou restauraci. Pokud v nějaké obci propadne polovina obyvatel kouzlu pohledu na svět z koňského hřbetu, nejspíš si na zastupitelstvu vymůžou jezdeckou stezku.

Je hloupost myslet si, že muslimové jsou v tomto jiní než my. Je ale legitimní přemýšlet a mluvit o tom, do jaké míry chceme, aby se Česko proměnilo, případně neproměnilo.

Rozdílnost postojů v těchto věcech je přirozená. Není asi překvapivé, že já, který jsem žil řadu let v multikulturních metropolích a jehož denním chlebem byla komunikace s lidmi ze všech možných civilizačních okruhů, budu spíš otevřenější. Na druhou stranu chápu zastánce konzervativnějšího přístupu a nemyslím si o nich nic špatného. Jen pro pořádek - konzervativnějším přístupem nemyslím nechutné rasistické výlevy o "špinavých židovkách" (nebo muslimkách, to je úplně jedno) v českém bazénu.

Pokud si ale někdo myslí, že tradiční blízkovýchodní architektura nedává ve střední Evropě příliš smysl a že mešita nemusí vypadat jako na tureckém venkově, aby mohla sloužit svému účelu, není kvůli tomu ještě xenofob. Na druhé straně není žádný vlastizrádce ten, kdo trochu kousavě namítne, že když jsme si v historických jádrech měst postavili Špalíček nebo Palladium, tak že tu klidně můžeme mít i minarety.

Podobná diskuse je ale nutná i o červeném hadru, který uvádí do stavu nepříčetnosti německé levicové násilníky. Rozšiřování prostoru ekonomické interakce je stejně přirozené - a do jistého momentu přínosné - jako migrace.

Jenže i zde vedlo propojení planety do jediného prostoru protkaného dopravními a informačními sítěmi k prudkému nárůstu trendů, které už přínosné nejsou.

Nadnárodní korporace vytvářejí neprůhledné struktury, které jim umožňují přelévat výrobu, zisky a daňové povinnosti z jednoho konce světa na druhý. Koncerny ovládly planetu, vyzrály na jednotlivé jurisdikce a daňové systémy. Stojí nad nimi, vybírají si země jako bonbony z bonboniéry - vyrábět budeme v Číně, prodávat v Británii, danit v Lucembursku…

To je minimálně stejně nebezpečné jako nekontrolovaná migrace. Bizarní na veřejné debatě v Česku je skutečnost, že problémy migrace vnímáme dramaticky přemrštěně a negativní důsledky globalizace u nás vůbec nejsou téma. Bojíme se uprchlíků, které Česko nezajímá, a necháváme bez mrknutí oka odtékat stamiliony do daňových rájů. Takový senátor Ivo Valenta měl řadu let trvalé bydliště v Monaku a mateřská společnost jeho hazardního impéria sídlí na Kypru. Co na to jeho voliči? Nic - důležité přece je, že hodně nahlas bije na poplach před uprchlíky.

To je také důvod, proč je v Česku levicový radikalismus a populismus o řád menší hrozbou než ten pravicový: nikoho totiž nezajímá. Byť - zopakujme - samozřejmě platí, že útoky na demokracii jsou stejně nepřijatelné zleva jako zprava a násilí levicových extremistů zasluhuje stejné odsouzení jako pogromy neonacistů.

Proč Parlamentní listy nešturmují proti "kapitalismu", ale proti uprchlíkům? Proč si pražští developeři platí Petra Robejška, a ne nějakého anarchistu? Protože dobře vědí, že populistická cesta k politické moci vede přes ostrou zatáčku doprava. Levá je dnes v Česku slepá.

Mimochodem - myslíte si, že by hamburští policisté chtěli, aby demonstranti měli v Německu ústavní právo nosit zbraň?

Přihlaste se k našim newsletterům
Odhlásit se můžete kdykoliv.

autor: Jan Moláček

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama