Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
23. 8. 2017 12:50

Poplach: Česko je "vrakovištěm Evropy". Nesmysl. Recyklujeme, opravujeme, šetříme

Koupě ojetiny je logická a nemusí být k životnímu prostředí nešetrná. Nový auťák stojí pekelné prachy, navíc ihned ztratí kus své domnělé hodnoty.
Česko jako vrakoviště Evropy? Ale houby, spíš "šetřiště", "recykloviště"...
Česko jako vrakoviště Evropy? Ale houby, spíš "šetřiště", "recykloviště"... | Foto: Thinkstock

Pravidelně, rok co rok, se v létě dozvíme, že se Česko stává "vrakovištěm Evropy", že se k nám vozí čím dál víc ojetin ze zemí unie, místo abychom si spořádaně a "rozumně" kupovali nová, pěkná, nablejskaná, neznečišťující auta.

Letos nebezpečí přichází z Německa: část měst zakázala vjezd starším vozům do svých center kvůli ovzduší. Němci taková auta prodávají pod cenou, což Čech bystře zavětřil a vyrazil na lov. Za první půlrok letos byla každá pátá ojetina dovezená do Česka starší patnácti let.

Problém se táhne léta, v roce 2009 byla uvalena ekologická daň (ač se tehdy dováželo mnohem méně ojetin), jež staré kusy zdražila až o deset tisíc korun. Bez daně jste mohli přivézt jen auta plnící normu Euro III a novější. Jenomže pravidla se od té doby nezměnila, dnes lze v klidu dovážet vozy, jež údajně znečišťují mnohem více než ty nové, moderní, co umějí samy parkovat a jiná kouzla.

Kromě spícího státu, který možná nespí, jen nechce voliče popudit další ekodaní, je tu ještě jeden faktor. My, Češi, jsme mistři v třídění odpadu, loni každý tuzemec vytřídil v průměru 44,8 kilogramu papíru, skla, plastů a nápojových kartonů. V porovnání s rokem 2015 je to o 2,5 kilogramu více. Množství vytříděných odpadů rok od roku stoupá a pravidelně třídí odpad 72 procent obyvatel. V evropském srovnání patří Česko v celkové recyklaci obalů ke špičce. To znamená, že umíme šetřit a recyklovat.

Jsme vedení k recyklaci a toto nasměrování jsme přijali, zřejmě nám sedí. Sem patří i snaha nevyhazovat, nevyřazovat věci zbytečně, v tomhle jsme se ještě nestali "zápaďáky", kteří, jakmile věc nefunguje, vyhodí ji a běží pro novou. Logicky sem patří používání starých aut, lítost je prodat či zlikvidovat, když ještě jezdí a jsou v dobrém stavu, ochota je koupit a používat.

Pořád ještě si leccos umíme opravit sami, kdekdo má někoho "na auta", ke komu odvezete renaulta starého patnáct let, nebo škodovku, volkswagena, a on vám ho "dá do kupy, že je jak novej".

Dieselgate a lobby prodejců aut

Samozřejmě hraje roli i ekofaktor, šetření ovzduší. Neochota zbavit se fungujícího vozu, zbytečně ho vyřadit, když dobře slouží, se na první pohled tluče s péčí o ovzduší. Jenomže za prvé nemusí platit, že staré auto znečišťuje výrazně víc, a za druhé výroba nového vozu vyžaduje obrovské množství energie a nepochybně ovzduší neprospívá. A kdo si pořídí nové auto, nejspíš ho bude chtít pořádně využít, čili další emise atd.

Svoji roli v ekomyšlení sehrála i slavná dieselgate, malér s emisemi: drtivá většina dieselových aut, včetně fungl nových, produkuje v reálném provozu, na silnici, nikoli v laboratoři, výrazně více emisí oxidů dusíku než při laboratorních testech. V některých případech i dvacetkrát víc. Odtud plyne, že staré diesely možná neznečišťují o moc víc, nebo dokonce možná znečišťují stejně, jako ty nové.

Když čteme titulky, že jsme "vrakovištěm Evropy", tušíme, že za nimi vykukují lobby výrobců automobilů. Ti sice prodávají jak diví, ale jsou celí hladoví prodávat ještě víc, v tom spočívá jejich byznys. Ředitel sekretariátu Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl nyní řekl: "Nejde nám o zvyšování prodeje nových aut, ta se prodávají dobře. Jde nám o kultivaci prostředí. Chceme koncepční dlouhodobé řešení směřující k obnově vozového parku."

Mluvit po stále ještě neukončené dieselgate o "kultivaci prostředí" vyžaduje jistou dávku opovážlivosti. Navíc, jak každý majitel vozu ví, fungují pravidelné emisní kontroly. Je to prosté, pokud staré (či nové) auto vypouští víc, než je povoleno, nesmí na silnici. Jezdil jsem donedávna letitou Hondou Jazz, žrala čtyři litry benzinu, pocházela z roku 2005, nesmrděla. Proč takové auto vyřazovat?

Koupě ojetiny je logická a nemusí být k životnímu prostředí nešetrná. Nový auťák stojí pekelné prachy, namátkou, na první pokus na internetu: Škoda Octavia Ambition 1,4 TSI s výkonem 110 kW přijde na 475 000 korun, Škoda Octavia RS 2,0 TDI s výkonem 135kW stojí 789 900 korun. Jistě, dá se koupit nový vůz za 300 tisíc i méně, ale pořád je to balík, obří investice, která domácím rozpočtem zamává jak orkán popelnicí.

Navíc platí: koupit nové auto je nevýhodné, okamžitě ztratí velkou část své hodnoty. I proto je volba ojetiny logická a rozumná. Zbytek je na státu a na městech. Jsem pro omezení vozů v přetížených centrech (nových i starých), to je fér. Jsem všemi deseti pro kontrolu, jestli auto (nebo náklaďák, autobus) neznečišťuje nad povolenou normu, jako cyklista vím přesně, o čem mluvím.

Ale vydávat Česko za vrakoviště je PR prodejců aut, na které každý rok skáčeme, v podstatě nesmysl, nikoli ekologické varování. Česko je možná něco jako EU-recyklátor, co sousedi vyhodili (prodali), my si dáme do kupy a používáme. Jedna z našich lepších vlastností, ne horších.

 

Právě se děje

Další zprávy