S vážnými obavami hledíme k Turecku. Prezident Recep Tayyip Erdogan vyhlásil po nezdařeném vojenském puči na tři měsíce výjimečný stav. Vládnout může pomocí dekretů. Pohřbívá demokracii. Čistky dosud postihly neuvěřitelných 60 tisíc lidí (zavírání, vazba, vyhazování z práce). Dopadly i na vysoké školy.
Turecká vysokoškolská rada (YÖK) až do odvolání zakázala všem akademickým pracovníkům cestovat do zahraničí. Čtyři rektory odvolala a 1577 děkanům státních i soukromých univerzit nakázala, aby rezignovali. Vydala nařízení, podle něhož musí univerzity ihned do Turecka povolat všechny zaměstnance ze zahraničí. Žádá rektory, kteří čistku zatím přežili, ať prolustrují akademiky, jestli nespolupracují s hnutím duchovního Fethullaha Gülena.
Jedna věc je reakce států Evropské unie a Bruselu, druhá pak reakce jednotlivých institucí a občanů. Potěšili čeští rektoři vysokých škol. Rozhodli se nabídnout místa akademikům, kteří byli v Turecku během čistek vyhozeni. Rozhodnutí podporuje vicepremiér pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).
Turečtí akademici nesmějí vyjet za hranice, ale část z nich v zahraničí dlí. Zřejmě budou mít vážné obavy vracet se do Erdoganistánu. I jim mohou Češi nabídnout práci. Již loni se podobně zachovala Masarykova univerzita. Nabídla místo ruskému profesorovi historie Andreji Zubovovi. Ten musel kvůli kritice Putinovy zahraniční politiky odejít z Institutu pro mezinárodní vztahy v Moskvě (MGIMO).
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek soudí, že by se turečtí akademici mohli uplatnit v blízkovýchodních studiích, islamistice a technických oborech. Předseda Konference rektorů a rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima prohlásil: „Jsme solidární s našimi tureckými kolegy a připraveni jim pomoci. Budu o tom s panem vicepremiérem mluvit.“ Skvělé.
Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity v Brně, reagoval podobně: „Jsme připraveni spolupracovat při dalších krocích s ostatními českými vysokými školami a vládou ČR tak, abychom našli cestu k co nejrychlejší reálné pomoci tureckým kolegům, pronásledovaným z politických důvodů."
Rektor Univerzity Palackého v Olomouci Jaroslav Miller by chtěl turecké akademiky zvát na vědecká stipendia. Uvažuje o formě "časově omezených vědeckých scholarships, aby mohli pokračovat ve svém výzkumu".
Svobodné české plebejství
Reakce rektorů není levná. Podle World Factbook žije v Turecku 99,8 procenta muslimů. Jen dvě desetiny procenta obyvatel tvoří křesťané a židé. Postoj většinové české veřejnosti k islámu je silně negativní. Univerzity jdou proti většině, což je odvážný a cenný postoj.
Pokud by někdo namítal, že turecké školství je něco jako "turecké hospodářství", pak stojí za to sdělit, jak si turecké univerzity stojí v žebříčku nejlepších světových vysokých škol za rok 2016. My máme mezi tisíci nejlepšími vysokými školami čtyři zástupce, Turci šest.
Pražská Karlova univerzita zaujímá velmi dobré 266. místo. Ankarská Middle East Technical University (METU) slušné 525. místo. Univerzita Palackého v Olomouci je 658., České vysoké učení technické v Praze 663. Hacettepe University v Ankaře je 668. A tak to pokračuje dál. Odtud můžeme soudit: úroveň tureckých vysokých škol měřená podle přísných světových měřítek není horší než úroveň našich univerzit.
České vysoké školy se emancipují. Předvedly to již vícekrát. Dokázaly se vzepřít Miloši Zemanovi, když svéhlavě a nejspíš z osobních pohnutek odmítl udělit profesuru třem docentům. Spolu se studenty si naši akademici loni pět dní po 17. listopadu zopakovali oslavu pádu komunismu na Albertově. To proto, že jim to místo Zeman spolu s Martinem Konvičkou zabrali; policie tam české vysokoškoláky nepustila.
Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek na "opraveném 17. listopadu" řekl, že Češi jsou plebejský národ, který přišel o své aristokratické i měšťanské elity. „Úkolem vysokých škol je pomáhat nám najít cestu k tomu, aby v nás všech vítězilo to svobodné plebejství, ne to plebejství lokajské. Až žije svoboda!“
Loni v listopadu Univerzita Karlova (UK), Vysoká škola ekonomická (VŠE), Jiří Fajt, Ivan Ošťádal a Jan Eichler, tedy oni odmítnutí tři docenti, kteří splnili všechny zákonné podmínky profesury, ale prezidentovi se nelíbili, podali na Zemana žalobu (Eichler a VŠE ji později stáhli). Žádají v ní, aby podepsal ony profesorské dekrety.
Zdá se tedy, že se "svobodné plebejství" na českých univerzitách ujalo, svobodu přejí i svým tureckým (muslimským) kolegům, kteří nyní ve své zemi čelí pronásledování. Reakce zdravá a potřebná. Nabídka našich rektorů vyházeným Turkům má smysl i pro české studenty. Učí se, jak vypadá svobodný postoj. Že se neomezuje jen na naše vlastní okolí. Že se logicky týká celého světa.
Ještě cennější by bylo, kdyby vyhození turečtí profesoři skutečně na české univerzity přišli. Studenti by slyšeli na vlastní uši svědectví o tom, jak je demokracie křehká, jak se dá lehce ztratit. Jak je nebezpečné vzhlížet k diktátorům.
