reklama
 
 

Chléb, hry a Amazon. Vulgární logika pracovních příležitostí

26. 3. 2014 8:00
Už ani ne montovny. Naše země je teď zajímavá hlavně tím, že se odtud dá kamiony obsloužit 156 milionů zákazníků. Smutné.

Text šéfkomentátora Aktuálně.cz Jana Lipolda, který včera zvítězil v kategorii Nejlepší komentář letošního ročníku prestižní Novinářské ceny. Autora můžete sledovat také na Twitteru.

Uprostřed kostelík, pod ním rybník, naproti několik bývalých statků, co pamatují i lepší časy. Náves v Dobrovízi vypadá jako stovky jiných v Čechách. Po ránu na konci zimy je tu liduprázdno. Doprava na stupni číslo jedna. Vrkají holubi.

Abyste zjistili, proč se o Dobrovízi mluví ve zprávách, musíte poodejít o pár kroků dál. Jiný svět začíná hned za humny. Doslova.

Průmyslových hal, ve kterých od pohledu může být stejně dobře sklad sušených fíků jako továrna na krakatit, tu stojí zatím pět. Plus příslušné manipulační plochy, parkoviště a tak dále, beton a asfalt. Běžný obrázek rozvoje. Takzvané moderní sklady už v České republice zaujímají plochu čtyř a půl milionu metrů čtverečních.

Obří baráky zejí, nekomunikují s okolím ani s cizími lidmi. Obáváte se přiblížit, byli byste nápadní a podezřelí. Tady nemáte co dělat.

Kousek dál za Dobrovízí, na plácku před opuštěným hřbitovem v polích, parkuje odstavený kamion. Ve škarpě se válejí odpadky, co chvíli zaburácí letadlo, které se právě odlepilo z ruzyňské ranveje. Od hřbitovní zdi je výhled na panorama hal nejlepší.

Tohle je pořád vlastně ještě idylka. Až sem přijde podnikat Amazon, vyroste v polích hala, nejspíš větší než ty dosavadní dohromady.

Na plotě u hřiště visí reklama developerské firmy, která tu pro Amazon připravuje půdu a bude stavět. Sponzoruje fotbalisty Sokola Dobrovíz, áčko válí okresní přebor Prahy-západ. Distribuční velkosklad bude mít rozměry třinácti fotbalových hřišť. To je úplně jiná liga. Vlastní pravidla, obrana nemá nárok.

Pocit úděsné nepatřičnosti se dá napoprvé zažít u lecjaké stavby, ani to nemusí být dílo průmyslu nebo logistiky. Ale máloco rozbíjí měřítko věcí tak, jako hradby anonymních překopírovaných ležáků vysévaných podél silnic a dálnic.

Česko se už několik let mění na kamionový terminál Evropy. Politici – nikdo jiný se tomu reálně postavit nemůže - se buď tváří, že s tím nejde nic dělat, nebo rovnou tleskají, mumlajíce cosi o pracovních příležitostech, nebo dokonce strategických investicích jako v případě Amazonu. Že se tím ničí naše krásná vlast a neúnosně rostou „externality“, sice někteří bokem uznávají, ale vlastní nemohoucnost, respektive pohodlné myšlení, jim brání s tím něco dělat. Jedeme dál.

Mimochodem: proč kamiony? Vždyť Dobrovízí samozřejmě vede také železniční trať. Romantická jednokolejka. Přepraví tak dva amazonské balíky za týden, počítám.

Nabídka, která se neodmítá

Není to tak dlouho, co zahraniční investice občas dostávaly pejorativní nálepku „montoven“. Ať už šlo o auta, elektroniku, nebo součástky do něčeho jiného. Slovo „montovny“ mělo naznačit, že je to něco lehce pod úroveň zlatých českých ručiček - nicméně ve jménu pracovních příležitostí pořád dobré.

Česko se postupně, jak píše ekonom Milan Zelený, stalo odvozenou, outsourcovanou ekonomikou: „Proč se tomu říká přímé (nebo nepřímé) zahraniční investice, není snadné pochopit. Investovat lze do českého podniku, ale jakmile ten podnik koupím nebo dostanu – do čeho investuji, když ne sám do svého?“

Někteří škarohlídi navíc reptali, že se montovny stavějí na zelené louce; nejznámějším a největším příkladem byla filiálka automobilky Hyundai v Nošovicích. Tu a tam se – i z nejvyšších míst - polemizovalo, jestli je investice v celkových souvislostech opravdu tak přínosná, jak se může zdát, a jestli míra, s jakou jí politici a úřady vycházejí vstříc, včetně „pobídek“, je oprávněná.

Doba se změnila – k horšímu. Pochybovat je neslušné. Na nic se neptejte, musí se bojovat s nezaměstnaností. Jak to dobrovízským občanům nastínil náměstek ministra průmyslu Tomáš Hajdušek: „Tato nabídka je jedinečná a neopakovatelná a nelze vyjednat pro obec výrazně lepší podmínky, než které jsou momentálně na stole.“ Tečka. Jiná liga, ber nebo nech.

Distribuční centrum Amazonu, ze kterého jsou politici u vytržení, je přitom „montovnou“ druhého, ne-li třetího řádu. České know-how je nula (úplně stejné distribuční centrum může stát kdekoli na světě, kde mají letiště a dálnici). Nic se nevyrobí, nepřidává se hodnota, zlaté české (případně zahraniční) ručičky budou pořádat, nakládat a přemisťovat zboží. Většinou v podstatě práce pro brigádníky, jako dřív studenti chodívali vykládat balíky na nádraží.

Naší zásluhou je to, že se od nás dá do devíti hodin obsloužit kamiony 156 milionů zákazníků. Tak to mají logistici spočítané.

Co bude?

Reputace Amazonu jako řekněme sociálně vnímavého zaměstnavatele je řekněme dost chabá. Má to logiku – na obsluhu velkoskladišť je potřeba mnoho pružné, námezdní pracovní síly. Na nějaké velké táčky s odbory a kolektivními smlouvami není prostor. Tvrdý chleba, zkušenosti ze zahraničí výmluvné.

Politici ale propadli fetiši pracovních příležitostí. Musí „vykázat činnost“, „bojovat s nezaměstnaností“, a „lákání investic“ formátu Amazonu je pro ně ideální příležitostí, kterou si nenechají ujít. Samo o sobě v pořádku, navíc jde o značku se světovým zvukem – kdyby se kromě toho, kolik pracovních míst vznikne (v případě Amazonu už jsem četl asi pět různých odhadů), důsledně ptali také na souvislosti.

Tedy: Jaké to budou příležitosti? Jaké přímé a vedlejší náklady bude projekt mít? A jaká pracovní místa naopak mohou zaniknout, jaká vůbec nevzniknou? Jaká je perspektiva? Jak dlouho tu Amazon – „partyzán globalizace“, řečeno s Václavem Bělohradským – vydrží? Co bude, až skončí? Je tohle rozvoj, o který stojíme?

Vidět zahraniční investici jako automatický přínos je ekonomický analfabetismus. Jenže někteří politici se opravdu tváří, že Amazon je jen příjemná zpráva, něco jako když vám domů přijde přeplatek za elektřinu.

Samozřejmě, práce je dobrá a nezaměstnanost zlá. V Praze-západ je sice druhá nejnižší v zemi, ale do Amazonu budou zjevně dojíždět přespolní. (Mimochodem, obec Dobrovíz si vymínila, že Amazon neotevře v okruhu patnácti kilometrů žádnou ubytovnu).

Ale poměřuje někdo ztráty? Tuší, kolik drobných podnikatelů přijde o tržby, až Češi začnou nakupovat u Amazonu (který jim slibuje výhodnější ceny než dosud)? Praha nebo Liberec mají v přepočtu na obyvatele víc metrů obchodních center než Londýn a Paříž. To je vzhledem ke kupní síle samo o sobě podivné – a co teprve, až se začne ještě víc nakupovat přes internetové zasilatelství?

Kde začít?

Český příběh Amazonu je pro dobu v mnoha směrech příznačný. Společným jmenovatelem je brát věci „na první dobrou“, v tomto případě pohledem pracovních příležitostí. A nechuť připouštět si odvrácenou stranu. Která je přitom, i kdybychom zůstali jen u ekologie a estetiky, u „velkoskladů“ naprosto zřejmá.

Ale na druhou stranu panuje všeobecně rozšířený pocit, že se s tím nedá nic dělat, protože je to moc složité, komplexní a nedá se to „jen tak vyřešit“. Jak? Už jen kdybychom začali u prosté otázky: víte, komu ten který terminál patří, na které straně glóbu hledat jeho konečné majitele? U Kolbenky nebo Poldovky to bývalo poněkud snazší, ano.

Snad kromě prvních několika týdnů po povodních se vybetonovaná krajina všeobecně nebere jako vážný společenský problém. O jeden sklad víc nebo míň…

Bez povědomí o souvislostech se ale představa prosperity mění ve vulgární logiku: chléb a hry. Když se ve společnosti prosazuje takový způsob uvažování, pak se ani nemůžeme moc divit, když občas někomu uklouzne, že ten či onen diktátor „taky dal lidem práci“. Tohle si od nás Amazon přece nezaslouží.

autor: Jan Lipold | 26. 3. 2014 8:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama