Vážená střelecká veřejnost (tak oslovoval poslanec Roman Váňa střelce, kteří přišli do sněmovny podpořit zákon Milana Chovance, Igora Jakubčíka, Zuzky Bebarové Rujbrové, Bronislava Schwarze a dalších) zřejmě získá ústavní právo "podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky". Pokud ústavní zákon o bezpečnosti České republiky odsouhlasí Senát a podepíše Miloš Zeman.
Důvody byly již vícekrát probrány, jsou v podstatě dva, ale vévodí jim jeden - volby. Sociální demokracie je v průzkumech bita jak žito a dělá psí kusy, aby se vrátila na výsluní. Rozdíl je v tom, že psi neumějí jednat populisticky, takže příměr zcela nesedí. Ony dva poddůvody: 1. oškliví bruseláři nám zakazují nosit opakovačky, a 2. policie nemůže stát na každém rohu, takže ji "vážená střelecká veřejnost" bude na nárožích suplovat.
Právní experti (ústavní právník Jan Kysela třeba) silně pochybují, že by narychlo spíchnutý zákon, u něhož nelze při vší snaze objevit nějaké zrnko věcnosti, mohl pomoci české žalobě proti evropské směrnici o zbraních. Naivita.
Přesto má toto Chovancovo dílko, jak říkají politici, "potenciál". Není tak bezzubé a bez dopadu, jak by se zdálo. Lidem, kteří legálně nosí zbraň, se dává občanská priorita, vyšší smysl, cena. Vážená střelecká veřejnost získá po přijetí toho paskvilu na důležitosti.
Najednou bude mít pocit jakési "domobrany", civilní Chovancovy armády, jež nás má bránit… před čím vlastně? Z debaty o zákonu vyplývají dva jasní nepřátelé: teroristé (přímo spojovaní s muslimy) a EU. K obraně jsou střelci přímo nabádáni nejen Chovancem (a 139 poslanci, kteří novelu podpořili, někteří ze zbabělosti, ze strachu jít proti většině), ale i prezidentem.
Mluví se stále dokola o "právu", nositelé zbraní získají právo, jenomže právo doplňuje taky povinnost. Viz článek 3, odstavec 2 ústavního zákona o bezpečnosti, kde stojí, že "státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky". Na tento odstavec se novinka přímo odkazuje.
Imám Konvička by vyvolal palbu
Pokud ozbrojenci z vážené střelecké veřejnosti budou ten ústavní zákon číst, možná si toho všimnou. Ale i kdyby ne, ono to vězí v kontextu celé té ujeté debaty o obraně před "teroristy na rohu, kde nehlídkuje policie". Právo se potichu mění v pocit povinnosti.
Příklad. Střelec se zbraní pod sakem jde po ulici. Jede auto, šněruje to, vjede na chodník. Řidič může být "pod vlivem", může se mu udělat špatně (mít mozkovou příhodu jako policista v BMW i8, který vezl protokoláře Hradu Kruliše). Střelec nezaváhá, vytasí a už to do něj sype, brání teroru.
Něco podobného se již stalo; koncem května byl v Chomutově zastřelen Rom, který údajně (!) najížděl autem do lidí a někoho zranil. Jeden z přítomných ho legálně drženou zbraní zastřelil a byl obviněn z vraždy. Podle části svědků útočník na muže několikrát bez varování vystřelil, podle jiných se měl bránit. Nyní sedí ve vazbě.
Jiná modelová situace. Loni na výročí okupace 21. srpna 1968 si Martin Konvička zahrál na imáma a hrozil lidem šaríou. Na pražské Staroměstské náměstí pod jeho velením vjela dvě vojenská auta, v nichž konvičkovci mávali vlajkou Islámského státu a simulovali střelbu ze zbraní. Vykřikovali hesla jako Alláhu akbar (Bůh je velký). Tehdy Konvička vyvolal "jen" paniku, po přijetí zákona by to mohlo vypadat jinak, někdo by ho mohl "ústavně" odstřelit. Dokonce by mohlo dojít k přestřelce, část konvičkovců bude nepochybně patřit mezi ozbrojené, civilní, ústavní ochránce státu, že.
Takových situací dokážeme vymodelovat desítky. Muž tmavé pleti vykřikne v baru, případně vypukne potyčka a už nastupuje pocit povinnosti (a práva) chránit republiku. Žena v šátku půjde s kytarou přes náměstí a bude vyhodnocena jako risk. Posoudit správně situaci, když probíhá, je těžký úkol a zvládne ho málokdo. (Od toho máme policii…)
Méněcenná nestřelecká veřejnost
Další možnost. Povinnost "podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky" může být zneužita; někdo se mi nelíbí, já ho šikovně vmanipuluji do situace, kdy budu moct vytasit legální pistoli, a odstřelím ho.
Za "ohrožení republiky" bývají označováni leckteří politici; všimněme si, jak mluví lídr kampaně ČSSD Lubomír Zaorálek o Andreji Babišovi, a naopak jak se Babiš vyjadřuje o svých soupeřích. Vášně vyvolává i prezident Zeman, mistr v napadání nejen politiků, ale celých skupin obyvatel. Nevyhodnotí nějaký jednodušší pistolník takto označeného politika jako ohrožení vlasti?
V rozpravě o zákonu vystoupil i poslanec za lidovce Ivan Gabal a varoval: "Nikdo neztratí právo mít zbraň na ochranu svého majetku a života a použít ji, ale pokud ji použije v pocitu, že brání zemi někde na veřejnosti, tak spadne pod trestní právo. To znamená, vyvoláváme iluzi, která spoustu lidí může dovést před trestní právo."
Někdo může střílet v dobré víře, leč omylem. Soud pak bude hodnotit skutečné okolnosti, ne dojmy a momentální pocity, poslanec Gabal na to upozornil právem.
Ministr Chovanec zařídí nejen to, že převažující část občanů, "nevážená nestřelecká veřejnost", bude náhle jaksi méněcenná, ale taky ohrožená různými méně bystrými, ale o to rychlejšími střelci. Je to hra s ohněm z palných zbraní.
Riskantní je i opakování, že "policie nemůže být všude". Proboha, my přece nechceme, aby policie byla všude! Nechceme policejní stát. A stejně nechceme, aby na rozích postávali členové neoficiální Chovancovy "ústavní domobrany" sledující cvrkot okem myslivce na posedu, který číhá na lišku a trefí Maryšku.
Zastaví ten riskantní nesmysl senátoři, sbor moudrých, který má hlídat ústavnost a práva občanů (i občanů nestřelců, neozbrojenců)? Kdyby horní komora fungovala, ten paskvil by zarazit musela.
