Na základních a středních školách začal další školní rok. Další jiný školní rok, vyučování v jiné době, za jiných podmínek, než na jaké jsme byli více než tři desítky let zvyklí. Jsme stát, který Rusko prohlásilo za nepřátelský. Nedaleko nás Ukrajinci bojují o budoucnost, o nevyhlazení, o svobodu. Dva minulé školní roky poznamenal covid, lockdowny, drsné vykolejení z normálu.
Ty změny nás nutí stále znovu přemýšlet o tom, čemu by děti vlastně společnost měla učit, jak nejlépe je připravit na svět, který se ocitá v křeči a bolesti. Jak zvýšit jejich odolnost?
Nejde jen o ruskou válku proti Ukrajině a její důsledky, nejde jen o to, "co se děje tam". Jde o to, že válka už dlouho probíhá i u nás, nová, jiná, hybridní. Pokouší se maximálně rozdělit českou společnost, maximálně rozbít českou i evropskou demokracii. Sílí nacionalistické tendence, znovu je nám jako nejlepší a jediná cesta nabízeno národní sobectví. Hybridní válka vytváří obrovský tlak pomocí profesionálně vymýšlených dezinformací, jež zasahují celé rodiny.
Nad těmito hrozbami se navíc rozprostírá další - klimatická změna, jejíž důsledky začínáme stále palčivěji zažívat. Přesahuje lokální konflikty a klade na naše myšlení vysoké nároky. Pokud chceme smrtící oteplování brzdit a zastavit, musíme změnit své chování, priority, svůj pohled na život, svoji tendenci žít pohodlně a bez ohledu na budoucnost, na generace našich dětí a jejich dětí.
Abychom věděli, co děti učit, musíme znát aktuální situaci, přestat si lhát a věřit lžím. Lež se stala obrovským soudobým tématem. Lež jde proti hodnotám, o které jsme se donedávna opírali. Bez nich naše zem a náš svět upadnou do chaosu, v němž je možné všecko a zároveň nic neplatí. Na současném Rusku plasticky vidíme, kam vede převracení hodnot, státní výměna pravdy za lež, jak katastrofální důsledky může mít.
Každá společnost, pokud chce fungovat, rozvíjet se, potřebuje děti, které přemýšlejí, orientují se ve světě. Umějí rozeznat pravdu od lži, vědí, že pravda se hledá, že je to práce, dřina, že to není pohodlné. Děti potřebují umět snášet různé typy nepohodlí. Mají teď často hned vedle sebe ukrajinské kluky a holky, uprchlíky před válkou. Jejich matky či otcové je vytrhli z vysoké míry pohodlí a vrhli někam, kde nikoho neznali, do země, kde se mluví cizím jazykem. Aby přežili.
Děti pajdající do schodů
V červnu byl počet ukrajinských žáků v Česku odhadován zhruba na 130 tisíc, po prázdninách se k výuce na českých školách ale přihlásilo "jen" asi 57 tisíc ukrajinských dětí a studentů. Velká lekce pro české děti. Bude důležité, co okolo sebe uvidí, jak se budou školy a učitelé k uprchlým dětem chovat. Jejich přijímání či odmítání se stane vzorcem chování pro malé. Tím se tuzemské děti taky vzdělávají.
Hodně se teď mluví o wellbeingu, dobrém pocitu, jež by výuka měla přinášet dětem i učitelům. Možná by se mělo začít wellbeingem pro malé Ukrajince, ti prožili šok a potřebují ho nejvíc.
Těsně před začátkem školního roku 2022/2023 se objevila dvě jakoby zásadní "školní" témata - posun začátku výuky na devátou hodinu, a snížená teplota v učebnách. Nechci to tu rozebírat, všímám si jen některých reakcí - děti od osmi ráno nejsou s to myslet, potřebují déle spát, děti ve školkách nesnesou 19 stupňů Celsia a budou nemocné… Vedle těchto obav si představuji děti i dospělé na Ukrajině, kteří nevědí, kdy jim spadne na školku, školu, nemocnici, dům, kde bydlí, bomba.
Klíčovým současným tématem se stalo pohodlí. Mám za to, že školy by měly vést děti k odmítání pohodlnosti, změkčilosti. Především pak k odmítání nemyšlení, což je jeden z nejhorších typů pohodlnosti - prostě beru, co se mi předkládá, všecko spolknu, nepřemýšlím kriticky, stačí, když to vyhovuje mému momentálnímu emočnímu rozpoložení. Mnoho dětí se s takovým přístupem setkává doma.
Školy a učitelé by měli vědět, že jsme ve válce a potřebujeme děti mentálně i fyzicky zdatné. Nedávno mi jedna učitelka popisovala, kolik dětí na prvním stupni neudělá kotoul, jak je vlastně výjimečné, když to nějaké dítě z domova umí. Jindy slyším, že děti v první i druhé třídě neumějí chodit do schodů, jdou jednou nohou nahoru a druhou dojdou jen k té první a tak pokračují. Vykulhávají do schodů.
Nemá smysl pokračovat. Děti mají chodit ven, lítat, šplhat, hýbat se. Někdy se u toho zraní, i to patří "ke vzdělání". Připadá mi divné, když se školní inspekce pozastavuje nad mírně vyšším počtem dětských úrazů - lehkých - ve škole, která nechává o přestávkách děti na hřišti.
Děti se mají orientovat ve válce na Ukrajině
Dnes se děti rozdělují na ty, které se daly na sportovní dráhu, profi sportovci, a zbytek. Chyba. Otužování a sport potřebujeme, mnohem víc hodin tělocviku. Když není dost tělocvičen, chodit s dětmi ven, pokud je to jen trochu možné. Pochopitelně se tyhle věci odvíjejí od učitelů - udělá tělocvikářka kotoul? Výmyk? Salto? Kliky? Kudly? Je ochotná cvičit ve studené tělocvičně? Vyrazit s dětmi ven v dešti? - A snesou to rodiče?
Potřebujeme děti s pružným, hbitým myšlením, schopné uvažovat a své uvažování vyjádřit slovně i písemně. Ale stejně nutně potřebujeme děti a rodiče, kteří chápou, že škola, třída, výuka je disciplína, práce, námaha, nepohodlí. Teprve když látku chápu, umím ovládat třeba jazyk, začínám se s ním domlouvat, přichází wellbeing.
Namlouvat si, že třeba na prvním stupni má být všecko jen hra? Nesmysl. Přirovnejme učení k ping-pongu. Dítě, které se netrefí do míčku nebo míčkem zpátky na stůl, žádný pingpongový wellbeing nezažije, radost přichází až s jistou mírou umění a umění vyžaduje úsilí, práci. Učení stejně.
Aktuálně je životně důležité, aby se děti orientovaly ve válce na Ukrajině, aby jim učitelé už na prvním stupni uměli vysvětlit: mír nenastane tak, že se Ukrajina vzdá Putinovi a že ji Západ přestane podporovat. Jsou to jednoduché věci, které se dají ukázat na dětských příkladech. Mlátí tě spolužák? Nápravy se nedá dosáhnout tím, že mu to všichni dovolí.
Od první třídy se mají děti učit, co znamená a obnáší svoboda, jak funguje demokracie. Často přicházejí z domovů, kde o tom nepadne ani slovo. Kde se běžně lže o tom, že stát dává přednost ukrajinským uprchlíkům před "našimi lidmi". Děti často ve třídě vidí, jak na tom holky a kluci z Ukrajiny jsou, mají v tom výhodu.
Klimavýchova je stejně významná jako výchova ke svobodě
Trénink proti lžím, další téma, těžké, a zase je potřeba ho rozvíjet od základní školy až po gymnázia. Patří sem mediální výchova, poměrně nový obor, který mnoho škol neučí, neumí učit, nevědí si s ním rady. Hledání zdrojů, ověřování informací a stále znovu a znovu nepohodlné, usilovné přemýšlení. Od první třídy se má v dětech pěstovat láska k vědění, touha po moudrosti, u nás technokraty zavrhovaná filosofie.
K tomu pak - a to je téma, které se snad do škol vrací - starost o druhé, péče o slabší spolužáky, třeba o Ukrajince, kteří ještě neovládli český jazyk a plavou v tom nebo se dostali do vyšší třídy, než kam patří, protože jinde nebylo místo. Péče o děti z vyloučených lokalit, z rozbitých, válčících rodin. Vztahy ve třídě, péče o druhé, naprostý základ výuky a zase jistá míra nepohodlí, která ve výsledku přináší uspokojení, po němž všichni toužíme.
Vedle rodiči i školami hodně zanedbávané fyzické zdatnosti, základní etické výchovy, mediální výchovy má klíčový význam klimatická či ekologická výchova a výuka. A zase se to podobá mediálním znalostem, jen málo kantorů ví, jak děti vést k odpovědnosti za klima. Nevím, kolik učitelů tu odpovědnost vlastně doopravdy cítí, natožpak pěstuje, neznám žádný výzkum, který by se tím zabýval.
Klimavýchovu považuji za stejně nezbytnou jako výchovu ke svobodě. A zase se vrací to samé, odpovědnost za klima a snaha zastavit oteplování vyžaduje nepohodlí. Jaké? Méně se zbytečně vozit autem, méně plýtvat elektřinou, méně plýtvat vodou, návrat ke vnímání přírody, víc chodit pěšky a víc alternativních, pokud možno bezmotorových dopravních prostředků - k nim je opět nutná dobrá fyzická kondice, dále nebetonování, neasfaltování, nemeliorování, inženýrské nemachrování…
Nabízím jen hrubý výčet. A teď se přeneste do škol, na první a druhý stupeň, případně do středních škol nejrůznějšího typu a přemýšlejte, kolik z nich tak učí nebo kolik z nich by tak aspoň chtělo učit, kolik z nich na to má kantorky a kantory. Zároveň ale víme, že se bez hluboké změny neobejdeme, pokud chceme zachovat jakž takž zdravý a obyvatelný, neputinovský, svobodný svět.
