Libor Stejskal Libor Stejskal | Komentáře
8. 10. 2011 20:40

Co by se stalo, kdyby tehdy Václav Havel...

Neprospěl by Havel i po roce 1989 této společnosti víc jako disident, ptá se Jiří Pehe

Praha - Byla by tato společnost jiná, kdyby se Václav Havel po listopadu 1989 nestal prezidentem, ale zůstal morální autoritou, „disidentem" nového režimu?

Kolik peněz dostávala Charta 77 ze zahraničí a co s nimi dělala?

Kdo jako první už v lednu 1989 vyslovil myšlenku, že by Havel mohl stanout v čele státu?

U příležitosti sedmdesátých pátých narozenin v současné době za hranicemi snad nejznámějšího Čecha zazněla nejen celá řada oslavných projevů, ale i zajímavé úvahy a ne všem známé informace.

Politolog Jiří Pehe, v 90. letech minulého století Havlův blízký spolupracovník, se ve svém blogu na Aktuálně.cz zamýšlí nad tím, čím byl jako první prezident nově se rodícího systému po pádu komunismu a zda by, v případě, že by se jím nestal, nakonec nedospěl k podobně kritickému postoji jako v dobách Charty 77.

„Kdyby Havel zůstal středobodem intelektuálního disentu i po roce 1989, nemohl by být v nejvyšší politice, kde se od něj očekávala konformita s 'vyzkoušenými' myšlenkovými šablonami západní demokracie, jejichž přijetí bylo vlastně ústřední ideou sametové ,revoluce'. Přesto, jak by se asi vyvíjel veřejný diskurs u nás, který zcela ovládli horliví ideologové neoliberalismu a ,konce historie' skrze ,standardní' demokracii, což je dnes ,demokracie aparátů', kdyby Havel stál v centru intelektuálního disentu zpochybňujícího různé aspekty ,systému'? V roli prezidenta mohl bohužel nanejvýš poukazovat na problémy politického provozu, na jehož zkorumpovanost měl tak jako tak stále menší vliv."

Foto: Aktuálně.cz
Jiří Pehe:
Co kdyby Havel...

Další Havlův spolupracovník, jaderný fyzik František Janouch, který po své emigraci  v roce 1975 založil známou nadaci podporující tehdejší československé disidenty, se ohradil proti informacím, které se opět objevily v souvislosti s Havlovým jubileem. Podle nich „smetánka" Charty 77 pořádala mejdany za tuzexové bony, které „chartističtí prominenti" dostávali ze zahraničí.  

Václav Havel nikdy nedostával od Nadace Charty 77 nějaké prostředky pro sebe osobně. Ani je nepotřeboval, protože si vydělával dostatečně svým psaním a inscenací svých her v zahraničí. V disentu byl považován za „zámožnějšího chartistu" a často se dokonce k němu jeho přátelé obraceli, aby pomohl financovat ze svého některé projekty," napsal Janouch.

Foto: Aktuálně.cz
František Janouch:
Gratulace pro Václava Havla

Publicista Karel Hvížďala, který žil do roku 1990 v německé emigraci, vzpomíná na telefonát, jenž deset měsíců před pádem jakešovského režimu předznamenal to, co si nikdo tehdy nedokázal ještě ani představit.

„O tom, že by mohl být Václav Havel prezidentem, jsem se dozvěděl poprvé na počátku ledna roku 1989, kdy v mém bonnském domě zazvonil telefon. Ozval se Pavel Tigrid z Paříže a položil mně otázku: Co bys tomu říkal, kdyby byl Václav Havel prezidentem? Chvíli jsem mlčel, sednul jsem si na zem a pravil: To by bylo dobře, protože bychom se rozhodně my dva vrátili do Čech.

Pavel Tigrid v tyto lednové dny obvolal kde koho po světě a nejspíš také dostal podobné odpovědi jako ode mne, protože v následujícím čísle jeho Svědectví vyšel článek, v němž oznámil blížící se konec komunismu a fakt, že budoucím prezidentem Československa by se měl stát dramatik a esejista, disident a kriminálník Václav Havel," vzpomíná Hvížďala.

Foto: Aktuálně.cz
Karel Hvížďala:
Proč Západ Václavu Havlovi závidí

A co se u příležitosti pětasedmdesátých narozenin Václav Havla vybavilo vám?

 

Právě se děje

Další zprávy