Na Andreje Babiše se valí jeden malér za druhým, nejhorší dopad má audit Evropské komise. Netýká se jen předsedy ANO a obmyšleného svěřenského fondu, v němž je skryt Agrofert, ale také role premiéra v Evropské unii a pozice České republiky. Proti tomu má obnovené obvinění v kauze Čapí hnízdo menší výbušnost, byť uvnitř země představuje velkou zátěž. Zdá se zcela zřejmé, že Babišovi zbývá jediná rozumná cesta: rezignovat. Odejít z vlády.
Ve svém posledním týdenním hlášení "čaulidi" však píše: "Normální člověk by už asi odešel, ale já, jak je obecně známo, jsem urputné hovado. Ta štvanice trvá už čtyři roky, a když moji soupeři nejsou schopní mě porazit ve svobodných, demokratických volbách, tak doufají, že to za ně vybojuje Brusel." Znovu a znovu opakuje "nikdy neodstoupím".
Andrej Babiš vytvořil dojem, že kdyby odstoupil, stalo by se něco strašného, prostě to nejde, byla by to nespravedlnost (vždyť vyhrál volby a ano, svému hnutí je vyhrává on osobně, to sedí). Co by se tedy stalo, kdyby skutečně odstoupil? Jak by to dopadlo na něj a na ANO?
V úvahu by padalo víc variant. Po rezignaci Babiše by mohla stávající vláda dál pokračovat s jiným premiérem, případně jedním obměněným ministrem. Kabinet by vedla dnešní ministryně financí Alena Schillerová, případně ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, za ně by nastoupil někdo jiný (samozřejmě Babišem vybraný). Nebo by vládu řídil jiný člověk, Babišovi samozřejmě zcela oddaný. Důvěru by daly stejné strany jako minule (ANO, ČSSD a pomohla by KSČM).
Šéf ANO by zůstal poslancem, mohl by holding vyjmout ze svěřenského fondu, ale podle auditu EK by to ani dělat nemusel, stejně si tam udržuje klíčový vliv. Do jisté míry by kopíroval model Jarosław Kaczyński v Polsku. S tím rozdílem, že Kaczyńského stranu PiS žene vpřed silná, jasně formulovaná ideologie. ANO nic takového nezná, má jen Babiše. Jako poslanec by mohl pracovat na kampani, objíždět zemi, připravovat se na volby sněmovní, případně prezidentské.
Minus této situace: přestal by vystupovat jako česká politická jednička; Zeman hraje na Západě nulovou roli, jak prokázal na posledním summitu NATO, kam mohli klidně odvézt jeho figurínu a vyšlo by to nastejno. Babiš je politik, který si výjezdy, kontakty se světovými státníky mimořádně užívá. Musel by je oželet. Další minus, on sněmovnu neuznává, nesnáší. Umí v ní vystupovat jako macho-premiér, ale dělat poslance by ho nebavilo. Rezignace by pro něj znamenala ústup ze slávy.
Velká chyba stavět stranu na jediné osobě
Další varianta: vláda se změní, podporu jí poskytnou okamurovci. A třeba i Trikolóra (dva poslanci). ANO si bude budovat dalšího spojence na dobu po volbách. Je to však nepravděpodobné. Tomio Okamura, hyperpopulista, jezdec na falešném koni, s nímž se nedá spolupracovat, politik, který jede jen a jen na sebe, by mohl ANO zatápět, dělat to, co ČSSD (Jan Hamáček) vůbec neumí, strhávat na sebe pozornost, sbírat body pro svou SPD.
Stejné riziko pro Babiše představuje Klaus junior, dokonce větší riziko, šéf Trikolóry se pohybuje na jiné úrovni než Okamura, mohl by citelně ohryzat voličskou základnu ANO. Odtud plyne: tuto variantu by Babiš (tedy ANO) nepodpořil.
Třetí možnost: Miloš Zeman jmenuje svoji "úřednickou" vládu, kabinet natruc, ten nezíská podporu ve sněmovně, ale může vydržet pěkně dlouho a posilovat hradní antibruselské tendence. (ANO by však proti Zemanovi zřejmě raději nešlo, nechce z něj mít nepřítele. Nastala by "pauza" ve vládnutí.)
Variantou jsou i předčasné volby. Jak by odstoupení Babiše ovlivnilo preference ANO? Teď si drží zhruba třetinu voličů, pokud by neodešel z politiky, s 25 až 30 procenty může počítat, víc však nezíská. Všechno by se zopakovalo, asi včetně účasti krotké ČSSD ve vládě. Jeden rozdíl bychom ovšem našli: mít 30 procent po auditu a po obnovení obvinění v kauze Čapí hnízdo, to by Babišovi hrálo do ruky. Chodil by a říkal: Podívejte se, všechno věděli a stejně mě zvolili zase.
ANO nám předvádí, jak riskantní je stavět stranu či hnutí, natožpak vládu a stát, na jedné jediné osobě. Kdyby Babiš odešel z politiky, preference jeho hnutí by se jistě neobyčejně rychle scvrkly až k zanedbatelnosti.
Když to sečteme, pro Andreje Babiše by rezignace zřejmě neznamenala žádnou fatální ztrátu, krom možnosti oblažovat západní politiky svou neodolatelnou přítomností. Pokud by dál řídil své ANO, popularita hnutí by příliš neklesla, pravděpodobně by znovu vyhrálo volby.
Odstoupením by Babiš odebral hlavní téma Milionu chvilek pro demokracii, síle, která mu poslední dobou velmi překáží, dokáže shromáždit na tři sta tisíc lidí proti premiérovi a jeho vládě.
Najdeme několik dalších proti. Odstoupení Babiše by nic nezměnilo na auditu Evropské komise o střetu zájmů. Pokud by se vrátil do role premiéra (jinak padá v úvahu jedině prezident), potíže by pokračovaly. Prodat holding nechce. A pokud jde o obvinění, případně, teoreticky, o nová trestní stíhání (třeba v kauze reklamy pro Čapí hnízdo), zde by si rezignací spíš uškodil. Post premiéra jistě policii i žalobu vede k vyšší obezřetnosti a nižší rychlosti…
Rezignace by tedy sice nijak zásadně nepoškodila ANO a další ambice Babiše. "Urputné hovado" to však prostě neudělá, bude se na postu držet stejně usilovně, jako se Zeman ve svém zdravotním stavu drží na Hradě. Za poznámku však stojí, že kdyby Babiš odstoupil, dala by se v Česku znovu začít budovat normální politická kultura.
