Po vyvěšení červených trenýrek nad Pražským hradem máme další bezpečnostní skandál: do reprezentačních prostor Hradu byly bez sebemenší prohlídky 17. listopadu puštěny desítky příznivců Miloše Zemana, celkem asi osmdesát lidí. Natočil to pořad Reportéři ČT.
Titíž lidé byli bez jakékoli prohlídky také puštěni do policií zabezpečeného prostoru na Albertově. Tam, kam policie nepustila studenty právě z bezpečnostních důvodů. Odtud plynou dvě věci: Miloš Zeman a jeho lidé mají dva naprosto odlišné metry. Pro jejich příznivce neplatí žádná omezení. Naopak potenciální oponenti nesmějí nic.
Do organizovaného zájezdu autobusu fanoušků Zemana se na obecním úřadu v Osvětimanech přihlásil kameraman ČT Jiří Krejčík den před odjezdem. Vzali ho. Každá tleskající ruka se hodí. Nikdo ho nijak nekontroloval. Druhý autobus byl vypraven ze Zlína.
Účastníci zájezdu měli následující program: na demonstraci (jak řekl šéf zájezdu, „manifestaci“) na pražském Albertově podpořit prezidenta. Poté následovala, zjevně za odměnu, prohlídka jinak zcela uzavřených, reprezentačních prostor Pražského hradu.
Postup na Albertově i na Hradě představoval velké bezpečnostní riziko. Pokud byl 17. listopadu prostor na Albertově policií prohlédnut a předán organizátorovi, není možné, aby tam byly bez prohlídky puštěny desítky lidí. Kdokoli z nich mohl mít bombu, pistoli, zbraň. Mohl ji teoreticky použít jak proti Zemanovi, tak proti přítomným lidem.
Postup popsal Jiří Krejčík: u zátarasu před tribunou se pan starosta pozdravil s velícím důstojníkem, tykali se, ten přivezené lidi pustil do prostoru před tribunou.
Fanklub Zemana na Albertově bez kontroly
Co k tomu řekla Jana Macalíková, mluvčí Policejního prezidia ČR: „Úkolem policie bylo zabezpečit to prostranství pro chráněnou osobu číslo jedna, což je prezident republiky. My jsme udělali pyrotechnické prohlídky a celý ten prostor jsme takzvaně zarežimovali. Poté, co jsme takto zarežimovaný a prohlédnutý, zkontrolovaný prostor, bezpečný, předali organizátorovi, bylo už na organizátorovi, koho vpustí dovnitř, to už není záležitostí Policie České republiky.“
Podivné je, že Krejčík mluví o „velícím důstojníkovi“, Macalíková o organizátorovi. Přičemž my víme, že se Krejčík zcela jistě nespletl.
Co dodat? Jakmile byl vpuštěn bez kontroly fanklub Zemana (mezi nějž se, jak dokázal pořad Reportéři ČT, snadno vetřel každý), mohlo se odehrát cokoliv. A za druhé: jakmile byl vpuštěn bez kontroly fanklub Zemana, pak měl být samozřejmě povolen vstup i studentům. Nebo jsou studenti nějací méněcenní občané?
Ještě markantnější bezpečnostní selhání se odehrálo na Hradě. Po manifestaci autobusy naložily Zemanovy podporovatele a odvezly je, jak říká Krejčík, „přímo do areálu Pražského hradu“. Zátarasy, ježci, byly odstraněny, ochranka je pustila, autobusy „volně, bez jakékoliv kontroly projely do garáží prezidenta republiky“.
Do reprezentačních prostor Hradu šli tito nikým nekontrolovaní lidé opět volně, nikoli přes rámy, nikoli přes skenery, „žádná kontrola vůbec nebyla“, popsal Krejčík. Ani osob, ani batohů, prostě nic... Kontrolována nebyla ani totožnost. Mohl tam vejít kdokoli, pronést cokoli.
Ochranná služba Policie ČR má každého pečlivě kontrolovat. V pořadu mluví bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor a popisuje, jak ho kontrolovali i v uniformě brigádního generála, když chodil na Hrad. Což bylo, mimochodem, zcela v pořádku.
Na Hradě jak za bolševika
Mluvčí Jana Macalíková se v pořadu vyjádřila i k hradní vizitě Zemanových fanoušků: „Sedmnáctého listopadu se na Pražském hradě uskutečnila řádně oznámená prohlídka reprezentačních prostor, pro dopředu určenou a nahlášenou skupinu osob. Pro tento druh realizované prohlídky prostor Pražského hradu byla i zcela běžná cesta vstupu v souladu s příslušnou bezpečnostní směrnicí.“
Směrnice vypadá zřejmě takto: „Když vám kancléř Mynář řekne Pustit, tak pustíte a na nic se neptáte, jasný?“ Z dokumentu celkem jasně plyne, že odměnu za Zemanovu podporu organizoval právě Vratislav Mynář.
Muž bez bezpečnostní prověrky na přísně tajné. Je vidět, že bezpečnost Hradu, případně hlavy státu, je mu celkem šum a fuk. S bezpečnostními zásadami si hlavu neláme. Prostě zavelí a vše jde podle něj. (Těžko si představit, že by to celé dal dohromady prezident.)
Jak na Albertov, tak na Hrad mohl někdo z hostů propašovat bombu. Čtyři dny po Paříži eventualita nikoli nulová, i když máme v Česku stále ještě pocit, že nás se to netýká. Porovnejme Mynářovu akci 17. listopadu se zářijovou akcí skupiny Ztohoven. Ta pronikla na střechu Pražského hradu po lešení v přestrojení za kominíky a vyměnila standartu s nápisem Pravda vítězí za obří červené trenky.
Bylo to vyhodnoceno jako vážné ohrožení Hradu. Ochrana selhala. Následovalo zemětřesení. Skončil šéf hradního odboru bezpečnosti Jan Fulík. Před ním se poroučel velitel Hradní stráže Radim Studený i šéf prezidentovy ochranky Petr Dongres.
Riziko, které organizátor Zemanových roztleskávačů způsobil 17. listopadu, bylo srovnatelné, spíše větší. Navíc ve velmi zjitřených dnech po pařížských atentátech. Tentokrát však hlavy padat nebudou. Organizoval to přece Mynář a ten sám sebe nevyhodí. Že by ho vyhodil Zeman, je nepředstavitelné. To, zdá se, nesmí.
Na Hradě si dělají, co chtějí. Když se to hodí, použije se „ohrožení bezpečnosti“ jako v případu Ztohoven. Když se to hodí, nejsou kvůli bezpečnosti studenti puštěni na Albertov. A když je potřeba, když Mynář cítí potřebu, bezpečnost přestane existovat. - Hradní režim je nechutný, připomíná ten minulý.
