Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
9. 3. 2017 8:00

Co je lepší Česko? Když se staví prostě hodně, nebo míň a pomalu, ale demokraticky?

Mluví se o tom, že máme "nedokonalé zákony". Ale "dokonalý zákon" je nesmysl, nic takového neexistuje.
Dálniční uzel na jižní části Pražského okruhu.
Dálniční uzel na jižní části Pražského okruhu. | Foto: Ludvík Hradilek

Nestaví se! Zprávy o tom, jak Česko upadá, protože v něm přibývá málo nových staveb, se staly denním chlebem zpravodajství. Kam se to řítíme, když nestavíme? Černobílý pohled: stavět málo je špatné, stavět hodně je dobré. Ustálil se dojem, že zákony je třeba opravit z jediného možného úhlu pohledu: aby šlo stavět víc a aby se těm, kdo chtějí stavět, do toho mluvilo míň.   

"To je náš hlavní problém, legislativa a přijímání legislativy. Já na to samozřejmě mám nějaký názor, ale potom ze mě dělají diktátora," prohlásil tento týden Andrej Babiš na konferenci o českém stavebnictví. Není sám, kdo by rád stavěl "prostě", a vidí v tom lepší Česko.

Stavebnictví se loni podle statistiků propadlo o 7,6 procenta, letos firmy čekají nárůst 2,7 procenta. Hodnocení, jestli se staví hodně, nebo málo, záleží na tom, co si od stavění slibujete (například jestli vás živí), kde žijete (například v Praze na Pankráci, kde se komerčně staví, až to není hezké) nebo jestli sháníte bydlení. Při důkladnějším pohledu je jasné, že stavět "hodně" není pro kvalitu života v zemi žádnou absolutní hodnotou.

Což říkám s vědomím toho, jak užitečné bývají třeba investice do nové dopravní infrastruktury. Ale ne úplně a bezvýhradně všechny. Nestačí, že jich bude "hodně". Jde taky o to proč, kde, jak, za kolik, jak nová stavba vypadá a jak ovlivní své okolí a krajinu, jak bude fungovat za pět nebo za padesát let. Jde o souvislosti, nadšení z přestřižených pásek je povrchní. D8 asi většině lidí z pochopitelných důvodů připadá jako dobrodiní. Ale tím to nekončí; zároveň už se kolem ní kupí a plánují nové sklady, haly, terminály, infrastruktura pro kamiony, hladký tranzit směr Německo nepochybně do země přitáhne nový automobilový provoz se všemi důsledky. Tak je to nejen s dálnicemi: na rub nových staveb se zapomíná.

Amazon chtěl postavit velkosklad u Horních Počernic na severovýchodě Prahy. Vloni ale plán odpískal, jak řekl jeden z jeho manažerů, "kvůli administrativním průtahům": "Jsme velmi rychle rostoucí společnost, proto je pro nás rychlé budování nových hal důležité." Vida: tuhé zákony, zkostnatělá byrokracie. Změňme to: Kdyby jich nebylo, nemuseli jsme přijít o investici!

Pomalu s tou babišovskou logikou. "Průtahy" v tomto případě znamenaly hlavně to, že se zdráhaly souhlasit okolní obce. Obávaly se dopadů na životní prostředí, účinků stavby na svém území. Jakou roli hrálo to, že by byla ošklivá a brutálně velká, jak jen velkosklady mohou být, nevím.

Výstavbu nekomplikovala ani tak byrokracie jako demokracie.

To je zásadní rozdíl. Má se brát v úvahu i při změnách stavebního zákona a zlepšování stavebního prostředí. Chápu, že to nemusí být všem příjemné, ale v demokratické zemi i stavění podléhá parametrům demokracie. Ta jistě platí i pro práva investorů a v jejím rámci musí fungovat srozumitelná a vymahatelná pravidla. Ale "stavební demokracie" zároveň znamená, že se nedá eliminovat diskuse s poukazem na to, že ji zneužijí potížisté a bude koulí na noze národního hospodářství, protože se "nikdy nic nepostaví".

Dejme tomu v Číně se oproti nám staví jako na drátkách. Když se chce, je schvalování formalitou. Potřebujeme dálnici, kus města, elektrárnu? Máme ji mít. Co je veřejným zájmem, stanoví místní Amazony a Babišové. Občan znamená málo.

To demokracie tak střelhbitě nebuduje. (Tedy pokud nevymyslí něco jako autorizované inspektory, díky kterým se před několika lety dalo obcházet klasické stavební povolení.) Když chce Praha 4 zakrýt Spořilovskou ulici s tisíci kamionů denně, může to buď rovnou udělat, anebo se napřed ptát místních lidí, co si o tom myslí. Druhá možnost je asi pomalejší, a určitě lepší. V tomhle případě jde o dobrovolné rozhodnutí samosprávy, ale princip dialogu platí pro jakoukoli významnou stavbu, ať je investorem kdokoli. Zákon musí v první řadě směřovat ke konsensu, a ne se upnout k tomu, aby stavějící co nejsnáze dosáhl svého záměru.

Když se mluví o tom, že máme "nedokonalé zákony", pak je namístě připomenout, že "dokonalý zákon" je nesmysl, nic takového neexistuje. Byl by omyl se k němu upínat.

U velkých veřejných staveb je podstatné, aby nemohly začít, dokud jsou sporné a není pravomocně rozhodnuto, že veřejný zájem ospravedlňuje případné vyvlastnění. Paniku kolem zkostnatělých paragrafů mimochodem mírní skutečnost, že řada projektů se nevleče jen kvůli zákonům a snad obstrukcím, ale i kvůli pochybením a nedůslednosti institucí. Poslední úsek D8 je dobrým příkladem.

Co je lepší Česko? Když se staví prostě hodně, anebo míň, ale demokraticky?

 

Právě se děje

před 54 minutami

Marhoulovo Nabarvené ptáče se dostalo do výběru hollywoodských kritik

Magazín The Hollywood Reporter zařadil film Václava Marhoula Nabarvené ptáče mezi dvacet nejlepších snímků z filmových festivalů letošního podzimu
Zdroj: ČTK
Další zprávy