Už můžeme říct, že Donald Trump americké prezidentské volby prohrál, i když bude dělat ještě dlouho psí kusy. Má se však za to, že "trumpismus" neskončí, nezmizí, na to je příliš silný, příliš populární a rozlezlý. Co to ale vlastně je, ten trumpismus? Nějaký politický směr, nějaká hlubší ideologie, nějaký soubor postojů a myšlenek? Nová cesta pro dnešní americkou a světovou společnost?
Agentura AFP napsala, že "trumpismus bude žít dál", má ve Spojených státech obrovskou podporu (viz volby). "Jeho způsob řešení koronaviru, který zatím stál život 240 tisíc Američanů, jeho drzý styl ani jeho přísná imigrační politika podporovatele neodradily. Jeho hnutí žije, je silnější a větší než kdy dřív," píše AFP. Analytik John Feehery blízký republikánům agentuře o Trumpovi řekl: "Lidé ho mají rádi navzdory jeho chybám, nebo naopak kvůli nim. Myslím, že částečně proto, že je velmi autentický. Řekne, co si myslí, a to se lidem líbí." Přidejme ještě svědectví Jima Worthingtona, zakladatele hnutí People4Trump (Lidé za Trumpa): "Jeho zastánci ho milují, protože staví Ameriku a Američany na první místo. Uvědomují si, že bojuje za ně."
Pořád ale nevíme, co trumpismus znamená. Světově uznávaný slovník Cambridge Dictionary trumpismus charakterizuje jen velmi obecně: "Politika a politické ideje amerického prezidenta Donalda Trumpa."
Podstatně konkrétněji popisuje trumpismus slovník Urban Dictionary: "Sociální/politické hnutí založené na prvcích (a) rasismu, (b) náboženského fanatismu, (c) ponižujících postojů k ženám, (d) pokusů o zastrašování tisku, (e) ekonomické nejistoty, (f) odmítnutí vědeckých poznatků a (g) obecné projevy nenávisti, které připomínají německý národní socialismus z doby Hitlera. Často se vyznačuje naprosto nepodloženými falešnými výroky."
Už jen z výše uvedeného bezesporu vyčteme, že nejde o nějaké zásadní, svět měnící hnutí, o myšlenkový pohyb dopředu. Trumpismus se dá dobře popsat jako (nám dobře známé) couvání, vracení se do minulosti, pryč od pozitivní modernity, zpět do jakési staré, rezavé konzervy, kde se dají třeba ženy a nejrůznější menšiny beztrestně urážet, povyšovat se nad ně, kde funguje machismus a rasismus a neplatí politická korektnost. Kde se nebere vážně klimatická změna. Je celkem jasné, že tenhle styl (nikoli nové myšlenky, nová cesta pro společnost), tenhle návrat ke starým zvykům milionům lidí nejen v USA, kteří se nechtějí měnit, konvenuje, sedí. Najednou mají svoje rigidní, líné postoje potvrzené shora, dokonce člověkem, o kterém se říká, že je "nejmocnější muž světa".
Surová manipulace s veřejností
Trump a jeho "ismus" by však neuspěl, kdyby nositel tohoto "ničeho", tohoto couvání, neměl jisté velmi moderní schopnosti. Minulé prezidentské volby vyhrál mimo jiné díky perfektnímu využívání sociálních sítí, Twitteru a Facebooku, díky tomu, že tehdy obešel nenáviděná média a dokázal navázat přímý kontakt s více než deseti miliony followerů prostřednictvím svých tweetů. Dnes má na Twitteru 88 milionů sledujících, obří počet.
Trumpismus se dá charakterizovat také jako mimořádně obratná a zároveň surová manipulace s veřejností, která se vyhýbá kontrole, jež je v seriózních médiích běžná. Když tam bude třeba v rozhovoru tvrdit nesmysly, novináři mu budou oponovat. V tweetech oponentura chybí. Trump si často veřejně dělá, co chce, což je u prezidenta světové mocnosti děsivá vlastnost. Typické bylo jeho chování při sčítání hlasů, když se stále víc klonilo k výhře Joea Bidena. Trump v sobotu tweetoval: "Vyhrál jsem tyto volby, a to o hodně!" Lež jako věž, jako Trump Tower v New Yorku.
Trump je "rváč". Dávám to do uvozovek, protože vlastně nevím, jestli by byl s to se rvát osobně, vyrazit proti přesile. On chce vypadat jako rváč. Respekt před časem v textu Co se stalo s Amerikou popsal příhodu z roku 2007 z oblíbeného amerického zápasnického cirku jménem WrestleMania. Během jednoho wrestlingového zápasu mezi provazy vtrhl Donald Trump, televizní hvězda, magnát, a srazil k zemi divákům dobře známého majitele soutěže profesionálního wrestlingu Vince McMahona. Mlátil ho do hlavy, pak vstal a mával vítězně rukama…
Chlapáctví, které nedokáže ani přiznat porážku ve volbách
Tohle je také trumpismus, nahrát to tak, že je Trump chlap, buldozer. (Že nedokáže přiznat porážku ve volbách do tohoto pojetí "chlapáctví" nedílně patří, nikdy nepřiznat, že prohrál, i když prohrál.)
Trump "umí" média, dělal moderátora známé televizní reality show The Apprentice (Učedník), vydělal tam stamiliony dolarů (a zřejmě je nezdanil). K trumpismu nedílně patří show, dalo by se říct, že trumpismus v podstatě nic jiného než neustálá show Donalda Trumpa není, pro něj platí "the show must go on", show musí pokračovat, provokace se musí doslova řinout, jedna následuje druhou, nikdy nevypadnout z pozornosti médií a zároveň je nenávidět. Proto Trump v Singapuru udělal z "rakeťáka" Kim Čong-una "milujícího muže", typický trumpismus, idiotský, skandální výrok.
Před časem psal znalec americké politiky Daniel Anýž o fenoménu trumpismu a o tom, jak pojem vidí americký komentátor Michael Gerson (bývalý poradce a autor projevů prezidenta George W. Bushe). Ten napsal, že lidská práva v Trumpově politice nebudou překážet pragmatickým - bezpečnostním a ekonomickým - zájmům USA. Gerson porovnával politiku Trumpa s Havlovým textem Letní přemítání a citoval z něj věty, které považuje za diagnózu trumpismu: skepse a náchylnost občanů uvěřit těm, kdo hlásají, že "politika je především manipulace s mocí, s veřejným míněním a že morálka do ní nepatří".
Trump politiku oddělil od hodnot jako lidská práva, demokracie, svoboda tisku, úcta k menšinám a pronásledovaným. Trumpismus je lhostejnost, surovost, prosazování výhradně sebe sama, pěstování svých osobních zájmů na úkor druhých, zavírání očí a uší před realitou. A ano, tento nic dobrého nepřinášející politický styl neskončí, nezmizí, známe ho velice dobře i v Česku.
