reklama
 
 

Co kdyby agent Minařík dostal milost? A proč ne?

8. 2. 2017
Pavel Minařík je muž se zavrženíhodnou minulostí. Ale zavírat někoho za to, že se chtěl zabít a porušil přitom zákon, je absurdní.

Bývalý agent komunistické Státní bezpečnosti Pavel Minařík půjde po nepovedené sebevraždě opět do vězení, informoval tento týden deník Právo.

Stalo se toto: Minařík se v prosinci 2015, údajně kvůli rodinným problémům, pokusil zabít na jednom z brněnských hřbitovů. Ukázalo se, že zbraň, kterou proti sobě obrátil, držel nelegálně. A protože byl zároveň ve zkušební době po podmíněném propuštění, nezbylo soudci než uložit nepodmíněný trest. Letos 72letý Minařík má jít do kriminálu na čtyři měsíce. Za nedovolené ozbrojování. Předtím dostal čtyři roky za pojistný podvod.

Pavel Minařík byl dlouholetým špionem tajné policie ve Svobodné Evropě. Později jednou z nejznámějších tváří totalitního režimu a pilířem komunistické propagandy. Mimo jiné připravoval na mnichovské rádio atentát, za což byl po roce 1989 nepravomocně odsouzen. Je to muž se zavrženíhodnou minulostí.

Někteří lidé mu asi to, co se mu přihodilo, tiše přejí. Bezprostřední reakce na sociálních sítích zmiňovaly „boží mlýny“, „karmu“, uštěpačné „to nevymyslíš“, „tomu říkám pech“ a tak dále. Bylo v nich cítit zadostiučinění.

Dá se na to ale podívat i z jiné strany. Pavel Minařík je starobní důchodce, podle soudce bydlí v bytě Červeného kříže, a zjevně na tom asi nebude úplně nejlíp, když dospěl k tomu, že se zastřelí na hřbitově. Vážně by „za to“ měl jít do vězení?

Není tohle případ pro prezidentskou milost?

Netvrdím, že jí Pavel Minařík má dostat. Nevím to. Jak už jsem víckrát psal, milost (individuální milost, ne amnestie) je anachronická, absolutistická pravomoc prezidenta, do které zjednodušeně řečeno nikomu nic není. Počítá se s tím, že hlava státu má cit pro spravedlnost, unese odpovědnost za své rozhodnutí a bude slepá, jako ta postava s mečem a vahami v rukou. Miloš Zeman ovšem prakticky žádné milosti neuděluje a na to, že by mohl nebo měl, se zapomnělo. To je chyba, institut milosti nemá zapadat prachem, má se využívat častěji. A má se mluvit o tom, v jakých případech by měla nebo neměla milost přijít. Viz Pavel Minařík.

Soudce soudil, jak měl, podle práva. Ale také platí, že když se někdo pokusí o sebevraždu (a nejde například o zločince na útěku), měla by následovat především pomoc, útěcha, lékařská péče, a ne kriminál. Pavel Minařík podle dostupných informací nic dalšího neprovedl, ani s nelegálně drženou zbraní neprovozoval nic podstatně jiného, než se s ní chtěl sprovodit ze světa.

I dost těch, kdo mu jinak nemohou přijít na jméno, asi cítí, že je to absurdní. Zavírat někoho za to, že se chtěl zabít a porušil přitom zákon. Ale byla to zřejmě jeho čistě soukromá záležitost, nikomu jinému neuškodil, nikoho neohrozil.    

Kdyby na Minaříkově místě byl důchodce XY, dívali bychom se na věc jinak? Byl by „obyčejný občan“ v takové situaci hoden milosti víc? A proč? Záleží na tom, co dotyčný dělal před čtyřiceti lety, jestli škodil? Možná ne, možná ano, to ať je na „slepém“ prezidentovi. Ale ten mlčí, milosti moc neřeší. Zatím jich dal šest, ani ne dvě do roka, to je příliš málo. Bez ohledu na Pavla Minaříka.

autor: Jan Lipold

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama