Výrazem "dlouhý covid" jsou označovány přetrvávající zdravotní následky, fyzické či psychické, prodělaného onemocnění. V přeneseném významu lze ovšem "long covid" chápat i jinak. Po třech letech od vypuknutí pandemie sice máme z hlediska počtu nakažených, nemocných i obětí nejhorší za sebou. Jenže virus také rozlomil společenskou důvěru ve vědecké poznání, v nezávislost odborných expertiz i v to, že politici mohou, pokud vůbec chtějí, kvalifikovaně rozhodovat v nejlepším zájmu o ochraně svých spoluobčanů.
Viděli jsme to přímo za pandemie a znovu jsme toho svědky v posledních dvou týdnech, kdy ve Spojených státech opět vzplála debata o původu covidu. Proti verzi, že šlo o přenos ze zvířete na člověka na trhu v čínském Wu-chanu, stojí možný únik z tamních vědeckých, špatně zabezpečených, laboratoří.
Kde je pravda, se nedozvíme nejspíše nikdy. Především kvůli čínskému režimu, který zahraničním vědcům od samotného začátku odpíral přístup na místo, tvrdě cenzuruje informace, do světa pouští jen to, co sám chce. Tedy v zásadě nic.
Výrazně menší, ale nikoliv nezanedbatelný díl viny, proč pravděpodobně nikdy nebudeme vědět, jak to bylo, proč na tom nebude shoda, ale leží i na Západě. Pandemie připomněla, že moderní technologie, od kterých jsme si kdysi kromě jiného slibovali i rychlý přístup ke spolehlivým zprávám, se staly katalyzátorem rozštěpení a fragmentarizovaly informační prostor. Nic není pravda a cokoli jí být může.
Konspirace zprava
I velmi nakažlivé a nebezpečné onemocnění se stalo předmětem tvrdých politických a kulturních bitev. Byli jsme toho svědky i zde v Česku, ale velkolepou výkladní skříní tohoto rozpadu se staly Spojené státy, jejichž predispozice pro štěpení v posledních letech předčí většinu západních demokracií.
Ohledně protikoronavirových opatření, karantén, zavíraní škol, nošení roušek či očkování se Amerika rozdělila, jako v současnosti už tradičně, na modrou (demokratickou) a červenou (republikánskou). Jednou z linií se pak stala i otázka po původu covidu.
Většinový konsenzus - odborně zaštítěný imunologem Anthonym Faucim, který vedl vládní protipandemický tým - preferoval a stále preferuje přenos viru ze zvířete na člověka. Toho se drží i liberální média. Část republikánského tábora, včetně tichého souhlasu či přímé podpory jeho médií, oproti tomu dávala přednost výkladu, že na vině je únik z laboratoře.
Za pandemie měla ve veřejném prostoru navrch první verze. Když republikánský senátor Tom Cotton v době propuknutí pandemie v USA v únoru 2020 veřejně prohlašoval, že je třeba prověřit možnost úniku z laboratoře, označil to deník New York Times za "ustřelenou teorii" a Washington Post psal, že Cotton propaguje už předtím "vyvrácené konspirace".
V posledních dvou týdnech se ale poměr sil změnil poté, co americké ministerstvo energetiky a Federální úřad pro vyšetřování veřejně uvedly, že na základě nově získaných informací se přiklánějí k úniku z laboratoře. "FBI už před nějakým časem usoudila, že původem pandemie byl nejpravděpodobněji únik z laboratoře ve Wu-chanu," prohlásil ředitel úřadu Chris Wray.
Posun těžiště "pravdy"
Těžiště pravděpodobnosti se teď tedy posunulo k laboratornímu úniku, nicméně stále platí, že jistotu nejspíše nikdy mít nebudeme. Podle amerických médií v tamní zpravodajské komunitě není shoda, některé agentury se stále drží verze přenosu ze zvířete na člověka a některé, například CIA, nemají žádný preferovaný závěr.
Což už samo o sobě nezní vůbec dobře, když lze předpokládat - a na tom se vědci shodují -, že pandemie covidu-19 nebyla poslední událostí svého druhu. Že dříve či později přijde další globální nákaza, až se třeba do světa rozběhne, a opět nejspíše z Číny, zmutovaná ptačí chřipka.
Zkušenost z covidu-19 ukazuje, že Peking by v takovém případě se světovým společenstvím nespolupracoval a že jeho vědecká a mediální cenzura by vše opět jen zhoršila. A vzhledem k pokračující degradaci vztahů mezi Západem s Čínou, především na lince Washington-Peking, by byla uzavřenost říše středu nejspíše ještě důslednější.
Západní demokracie by se tak měly poučit a připravit tam, kde mohou, u sebe doma. Zasypat v takto životně důležité věci, která může být plošnou pohromou, společenské příkopy. Jenže pokud dění v USA nabízí něco jako případovou studii, zanechme všech nadějí.
Kdo se za vrcholu pandemie odvážil i jen zmínit, že virus také mohl uniknout z laboratoří, dočkal se od demokratických politiků, aktivistů i komentátorů obratem nálepky konspirátora a rasisty, který chce podprahově štvát většinovou společnost proti americkým Asijcům. Teď se karty začínají obracet.
Konspirace zleva
Za konspirátory jsou nyní označováni prezident Biden a demokraté. Republikáni chtějí prošetřovat, proč prý Američanům lhali. Kdo snad ještě pochybuje, že šlo o únik z laboratoře, je podle nich zakuklený komunista, zrádný zastánce Pekingu. A zmiňovaný doktor Fauci se stal rovnou "nepřítelem světa".
"Pokud je minulost prologem, příští pandemie pravděpodobně přijde z Číny. To je prostě funkcí populační hustoty," upozorňuje komentátor Ed Luce v deníku Financial Times. K čemuž dodejme, že funkcí současného rozdělení americké politiky a společnosti je zase neschopnost uzavřít příměří alespoň v případech, kdy nebezpečí hrozí úplně všem. Bez ohledu na barvu tábora, ve kterém žijí a jehož brýlemi posuzují svět.
I kvůli tomu se covid-19 do Ameriky zakousl bolestněji než do řady jiných ekonomicky vyspělých zemí. Nebyl to vnější nepřítel, před kterým by se země semkla, ale virus útočící na oslabený společenský organismus. A je-li skutečně minulost předzvěstí věcí příštích, budou Spojené státy vůči nebezpečím zvenčí jen a jen zranitelnější.
