V sobotu skončil volební sraz sociální demokracie v Hradci Králové. Co z něj mohlo lidi zajímat? ČSSD je malá vládní strana, jež bývala velkou stranou, z výšin padla až skoro na dno. V roce 2006 dostala ve sněmovních volbách 32 procent hlasů, v roce 2013 ještě 20 procent, předloni sedm. Zajímavá je hlavně svým pádem, krachem. Sám sjezd mohl lidi přitáhnout tím, co tam vyvede prezident Zeman (byl však krotký jak králíček) a jak si povede Zemanem okopávaný ministr Tomáš Petříček, jestli se stane místopředsedou - a pokud ne, zda skončí ve vládě. Jinak na tom sjezdu vážně nic "sexy" nenajdete.
Předsedou zůstal Jan Hamáček a, jak už je u nás skoro zvykem, neměl protikandidáta. Zastupovat ho bude brněnský Roman Onderka. Petříček "to dal", získal něco nad polovinu hlasů delegátů a stal se řadovým místopředsedou, i když proti němu brojil ještě večer před volbou a skrytě pak i na Střelnici Zeman.
Byl to sjezd partaje nejen na dně, byť vládní, ale taky partaje "v důchodu". To důchodcovství (omlouvám se všem aktivním, tvůrčím penzistům) tkvělo v tom, že hlavní postavy v podstatě nic nového, čerstvého, nenabídly, nové voliče mohly jen stěží oslovit.
Představme si, že by na sjezd přijel někdo mladý a uvažoval: "Mám do té strany vstoupit? Má to smysl? Má co říct?" Z těch stokrát opakovaných klišé by byl brzy umlácený, ani by ho nenapadlo, že je na sjezdu moderní levice, která žije současností, vnímá těžkosti globalizace, a přece dál uvažuje sociálně a solidárně. Vůbec by ho nenapadlo, že je to strana toužící po svobodě jako Jihomoravan po dešti. Čeho by si všiml? Ta partaj touží po návratu k moci, nic víc.
Dále by zaznamenal, že na Střelnici mluvil jeden střelec, zajímavý řečník, odborář Josef Středula (předseda ČMKOS). Nečlen ČSSD, muž moderní, který by asi nové členy přitáhnout dokázal, jako je přitahuje do odborů.
Mladý pozorovatel se zájmem o levicovou politiku by se jistě podivil, když Hamáček delegátům vážně tvrdil "zvedli jsme se z kolen", protože sociální demokracie, stejně jako v posledních sněmovních volbách, dál osciluje na kolenou okolo 7 procent veřejné přízně.
Bylo typické, že Zeman delegátům oznámil "budu vás volit" v eurovolbách. Důchodce bude prostě volit politické penzisty, jejichž lídři na sjezdu nepřišli s žádnou vizí pro 21. století, neoslovují nikoho jiného než pár procent starých levicových voličů. Uvízli kdesi ve století páry. Uvízli v "důchodu svobody", ta už je prostě moc nebere. Zeman jim věšel bulíky na nos, že se mohou stát zase nejsilnější stranou; no s tímhle týmem, bez vize, těžko.
Kultura a vnitro, zlaté doly ležící ladem
Českým sociálním demokratům chybí to, čím oplývá kupříkladu Milion chvilek pro demokracii: šťáva a bytostný zájem o budoucnost české společnosti. Jistě, Hamáček má pravdu, ČSSD "nepustila do vlády extremisty", přesně řečeno jedny extremisty, okamurovce, nechává se však podporovat a vydírat extremisty druhými, místním občanům nedobře známými, tradičními, komunisty, jako by to bylo normální, což u nás není.
Hamáček vykládal, jak jde ČSSD o "sociální spravedlnost" (jako bychom tu neměli milion lidí v exekuci), že "lidé mají právo bydlet" (zákon o dostupném bydlení však po léta nikde), zopakoval všecka ta práva (na zdravotní péči, kvalitní jídlo, práci, bezpečí). Právo na svobodu naštěstí vynechal, tu si občané musí zasloužit, tu jim ČSSD nedá. Všecko jen roky stejné, obecné řeči.
Když vystoupil host Josef Středula, byl konkrétní jak vrtačka u zubaře, mluvil o inspiraci v Německu (ve státě, na který se u nás roky trapně, zakomplexovaně nadává). Češi během svého aktivního života odpracují o devět let více než Němci. V Německu má pracující nárok na 6 týdnů stoprocentní nemocenské, pak se tedy logicky nemusí bát, že po vyléčení padne do rukou exekutora. Minimální mzdu mají Češi druhou nejnižší ze všech zemí, v nichž je minimální mzda ustanovena. Středula zopakoval svoje téma (které od něj ČSSD částečně okopírovala), totiž jak mizerně jsou mnozí zaměstnanci u nás stále dál placeni. Nabídl konkrétní příklad švédské firmy v Česku, kde lidé za dřinu berou 15 tisíc hrubého měsíčně, zlomek toho, co její zaměstnanci vydělávají ve Švédsku. (Kuřecí firmy Agrofertu cudně vynechal.)
Nemá smysl pokračovat, snad pouze dodejme: pokud ČSSD někoho potřebuje, tak nějakého Středulu. Žádného si však nevypěstovala, žádného nepřilákala.
Má aspoň dva mladé ministry, kteří jsou vidět a slyšet, ministryně práce Jana Maláčová dělá echt levicovou politiku, ministr Petříček zase provozuje normální "west" zahraniční politiku (čímž Zemanovi pekelně pije krev).
A co takový ministr kultury Antonín Staněk? Vždyť tenhle rezort má speciálně v době antikulturního babišismu obří potenciál (sedět tam tak aspoň nějaký Petříček…) Místo toho Staněk křtí (a tvrdí, že nekřtí) knihu, v níž komunisté útočí na církve. Nechutné. Trapné.
Jan Hamáček vede vnitro, základní silový resort, další ministerský zlatý důl, kde se dají hrabat body. Jenomže on si vybere šéfa policie, který ledva dosedne na prezidium, už žádá (Babišovu) Generální inspekci bezpečnostních sborů, ať vyšetřuje vyšetřovatele Nevtípila, který vyšetřuje Babiše.
Nemá smysl pokračovat. Petříček snad na "zamini zůstane". Zeman opět přesvědčil, že už šest let těžce přesluhuje. A dále víme s jistotou, že za této hamáčkovsko-onderkovské konstelace se sociální demokracie hlavním vchodem do Strakovy akademie nevrátí. Leda zas jako mopslík na vodítku Andreje Babiše. Zatímco Babiš vlastní "catch all party", stranu pro všechny voliče, Hamáček vede catch 7 per-cent party.
