Zajímavé, průzkum CVVM z října a listopadu ukázal, že české vnitřní tajné službě BIS důvěřuje nejvíce lidí za poslední čtvrt století. Důvěru jí vyjádřilo 47 procent dotázaných, nedůvěru 36 procent. Když se Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR na totéž tázalo kupříkladu v roce 2004, bisce tehdy nedůvěřovalo 49 procent lidí a důvěru v ni skládalo jen 19 procent. Proč ta změna?
Podívejme se, v jakých podmínkách dnes Bezpečnostní informační služba pracuje. Prezident republiky Miloš Zeman ji vidí jako jednoho ze svých úhlavních nepřátel. Její agenty nazývá "čučkaři", tvrdí, že služba nic nedělá a že by měla "místo fiktivního honění ruských a čínských špionů" odhalovat korupci (což, jak známo, není v její pravomoci). Ředitele BIS Michala Koudelku odmítá jmenovat generálem, ač mu to vláda a premiér Andrej Babiš opakovaně navrhují.
Když BIS, zjevně hájíc české zájmy, navrhne ministerstvu zahraničí vyhostit ruské agenty pracující u nás pod pláštíkem diplomacie, prezident to veřejně, vehementně odmítá. Stejně jako odmítal a bránil vydání ruského hackera Nikulina do USA, ačkoliv to (nepochybně) BIS doporučovala. Zeman bagatelizuje nebezpečí ruské hybridní války, ruské rozvědné činnosti a čínských tajných služeb, zatímco BIS před oběma těmito klíčovými riziky ve výročních zprávách varuje. Dalo by se tedy říct, že biska patří mezi hlavní státní oponenty prezidenta republiky.
Podle jiného průzkumu CVVM se Miloš Zeman letos v říjnu těšil důvěře 56 procent dotázaných, zatímco nedůvěru mu vyjádřilo 42 procent zkoumaných lidí. Odtud jakoby plyne, že prezident v souboji o důvěru BIS poráží, ale musíme si uvědomit, že mezi tajnou službou a Hradem zeje nebetyčný rozdíl.
Koudelkou řízená BIS má jen skromné možnosti, jak oslovovat občany. Ředitel se na veřejnosti objevuje zcela výjimečně (naposledy v září na veřejném slyšení, které pod názvem Národní bezpečnost a obchod s Čínou uspořádal senátor Pavel Fischer). Mluvčí BIS Ladislav Šticha má účet na Twitteru s podtitulem "soukromý účet, soukromé názory" (soukromý účet mluvčího je něco jako člověk v teplákách a bundě na nudistické pláži). A tajná služba dává k dispozici neutajené výroční zprávy o své činnosti a rizicích, jež Česko ohrožují.
Hrad versus BIS - nerovnost zbraní
Oproti tomu Miloš Zeman oplývá takřka nekonečnými příležitostmi jak ovlivňovat veřejnost: má agresivního, hyperaktivního, ba dokonce i žehnajícího mluvčího, přístup do všech médií a pravidelné výstupy v TV Barrandov, dříve pravidelně vykonával spanilé jízdy do krajů (ty však nějak utichly, ačkoliv je zdravotní stav hlavy státu údajně nadmíru výtečný) a ještě disponuje celou plejádou spřátelených dezinformačních webů. Možnosti tajné služby oslovovat veřejnost převyšuje o několik řádů.
Další omezení pro BIS: služba musí sdělovat jen pravdivé, ověřené informace, na každou její chybu číhají šiky nepřátel.
Jde tedy o zjevnou "nerovnost zbraní", a přece to biska dotahuje "nebezpečně" blízko k oblibě prezidenta. Pro její práci (smí působit uvnitř České republiky) je důvěra obyvatel mimořádně důležitá. - Zároveň víme, že nedůvěra k tajným službám má svoji neúprosnou logiku, lidé tajným agentům nevidí na prsty, mohou mít pocit, že jsou sledováni, kontrolováni, že na ně vnitřní služba sbírá informace. Navíc máme temnou zkušenost s komunistickou StB.
Pokud tedy Bezpečnostní informační službě věří skoro polovina obyvatel (dejme tomu, že průzkum odpovídá realitě, jakkoli je to jen průzkum, přičemž se obou jeho částí účastnila více než tisícovka dotazovaných), je to opravdu nečekaně hodně, svým způsobem se to jeví být až nenormální. Čísla však svědčí také o tom, jak se česká společnost a její vnímání rizik mění.
Tajné službě BIS se podařilo velkou sílu lidí přesvědčit, že je neohrožuje, nýbrž chrání. Způsobil to taky fakt, že se změnil svět. Žijeme v éře internetu, hybridní války, snahy autoritářů zpochybnit smysl demokracie. Pojmy jako "soukromí" či "intimita" ztratily kvůli sociálním sítím, internetovým vyhledávačům, kvůli desetitisícům kamer na ulicích, kvůli polétavým dronům, snadno stopovatelným, sledovatelným mobilním telefonům a mnoha dalším technologickým změnám svoji původní cenu. Soukromí jako by přestávalo existovat, potřeba intimity jako by se vytrácela. Blíží se doba, kdy se děti budou ptát rodičů: "A to soukromí, to bylo jako co?"
Další fakt: do povědomí českých občanů se vrátily staré hrozby. Po nástupu prezidenta Vladimira Putina v Rusku se z této velké země znovu stal nepřítel, temná hrozba. Běžní lidé si zřejmě uvědomují, že tajné služby nepracují proti nim, což bisce nahrává.
Její stoupající obliba má ještě další význam. Politici výsledky výzkumů pečlivě sledují, orientují se podle nich, "věří" na ně. Ředitel Koudelka, jehož by se Zeman a Rusové strašně rádi zbavili, je tou náklonností masy lidí do jisté míry chráněn.
