Podzim definitivně vytlačil léto a spolu s tím vychladlo i prázdninové doufání amerických demokratů, že by v nadcházejících listopadových volbách mohli uhájit Kongres. Možná ještě Senát, třebaže také tam jejich akcie klesají. Se svou současnou většinou v dolní Sněmovně reprezentantů se však téměř jistě budou muset rozloučit.
Spolu se svým prezidentem Joe Bidenem se mohou utěšovat tím, že se neděje nic zvláštního. Jak už bylo na tomto místě řečeno, první kongresové volby po nástupu do Bílého domu (midterm elections) vládnoucí strana zpravidla prohrává a hraje se především o to, jak moc. Za Baracka Obamy demokraté v "midterms" v roce 2010 ve sněmovně ztratili 63 křesel, za Donalda Trumpa přišli jeho republikáni v roce 2018 o 41 mandátů.
Ale tato srovnání jsou nyní jen hodně slabou náplastí na melancholický, smutný volební podzim, když ještě před několika týdny se vše zdálo být prozářené letním politickým sluncem a demokraté živili naději, že se vzepřou historickým statistikám. Ukázalo se však, že efekt červnového verdiktu Nejvyššího soudu USA, který zrušil ústavního právo na interrupce, není tak silný, jak Biden a jeho strana na začátku prázdnin doufali. A jak to zprvu i vypadalo z odmítavé reakce většiny americké společnosti, včetně velmi důležitého segmentu voličstva, kterým jsou nezávislé - ve smyslu stranického (ne)zařazení - ženy.
Jenže právě v této skupině, jak ukazují průzkumy (například tento čerstvý pro deník New York Times), přestalo být téma potratů určujícím faktorem. Pro rozhodnutí nejen nezávislých žen, ale také mnoha dalších voličů, bude nejdůležitější jiná věc - ekonomika.
Bidena raději držme stranou
Což samozřejmě není nijak překvapivé. Připomeňme si v této souvislosti slova klasika, demokratického poradce Jamese Carvillea, který v roce 1992 pomohl Billu Clintonovi do Bílého domu, když celou volební kampaň vedl v duchu hesla "je to o ekonomice, hlupáku". A že je Carville stále aktivní a vyhledávaný, v rozhovoru pro deník Financial Times k předvolební strategii a současné situaci demokratů poznamenal, že "interrupce jsou sice dobré téma, ale když sedíte jen na tom, a oni do vás mezitím buší zločinností a vysokými životními náklady, musíte být mnohem agresivnější, než že jen v každé druhé větě vykřiknete slovo potrat".
Carville se tím dotkl druhé věci, jež demokratům nevyšla - načasování. Přes léto se zdálo, že co do inflace a cen pohonných hmot, mohla by Amerika být z nejhoršího venku. Benzin šel z jarních maxim dolů, inflace stagnovala. Jenže teď, pár týdnů před volbami, se oba trendy obrátily. Ne tak drasticky, aby to Američany nějak silně bolelo, ale dost na to, aby to přineslo psychologický efekt. Ve voličích sílí dojem, že Bidenova vláda nedokáže najít na ekonomické problémy dlouhodobě účinné recepty.
Po prezidentovi tak není na předvolebních shromážděních demokratických kandidátů velká poptávka - obávají se, že by jeho účast mohla být při snaze získávat nezávislé voliče spíše kontraproduktivní. A patrně by nepomohla ani k mobilizaci důležitých, avšak v docházce nespolehlivých segmentů demokratické základny - mladých, levice a Afroameričanů.
Úkol vyburcovat tyto voliče teď na sebe vzal senátor Bernie Sanders, který je sice ještě o dva roky starší než Biden, ale levicového zápalu má stále na rozdávání. "Dělá mi trochu starost, že energie mladých lidí, pracujících, není tak vysoká, jak by měla být. A uvidím, co v tom mohu udělat," vysvětlil jednaosmdesátiletý kmet pro deník New York Times, proč v týdnech, které zbývají do voleb, bude křižovat Amerikou z místa na místo.
Varování z nejvyšších míst
V tuto chvíli si lze však už jen opravdu těžko představit, že by se stávající nálada amerického voličstva ještě znovu nějak výrazně změnila, posunula ve prospěch demokratů. Na to už nestačí ani Trump se všemi jeho aférami a žalobami, které proti němu míří.
Demokraté jím sice opakovaně straší, bubnují proti němu na poplach, jenže republikánským voličům to buď nevadí, nebo je to naopak utvrzuje v přesvědčení, že jejich oblíbenec je obětí politické šikany. A nezávislí voliči už patrně vyčerpali svůj potenciál být z Trumpa tak naštvaní, aby to jen kvůli němu hodili demokratům.
Republikánům navíc v nadcházejících volbách stačí zvítězit o pouhých pět křesel, aby sněmovna (která má 435 členů), přešla do jejich rukou. Shrnuto: stávající šéf jejich menšiny Kevin McCarthy si může začít stříhat metr k okamžiku, kdy se z něj stane předseda Sněmovny reprezentantů. Povede republikány, kteří budou na plénu určovat, o čem, kdy a jak se bude hlasovat. Když už před tím v rámci jednotlivých výborů pustí jen to, co budou chtít. Právě v této souvislosti pak Evropanům, ale především Ukrajincům, tento týden mimořádně zatrnulo.
Kevin McCarthy avizuje, že republikáni hodlají osekat vládní výdaje. Tato jejich snaha se přitom patrně nevyhne ani americké pomoci Ruskem napadené Ukrajině. "Lidé budou trčet uprostřed recese, a nevystaví Ukrajině jen tak bianko šek," uvedl v rozhovoru pro web Punchbowl News. A dodal, že "Ukrajina je důležitá, ale zároveň to nemůže být ta jediná věc," o kterou se Bílý dům stará. "Nemůže to být bianko šek," zdůraznil ještě jednou.
Už jsme na tomto místě psali, že Republikánská strana a přímo i její zástupci v Kongresu vykazují tyto izolacionistické, populistické tendence. Vesměs ale přicházely od řadových členů, nereprezentovaly vedení strany. Jenže teď tyto pochybnosti vyslovil jeden z nejvýše postavených republikánů, který mimochodem od ledna bude třetím nejvyšším ústavním činitelem USA.
Když ne Evropa, tak ani USA
Jak vážné je to varování? Podle Financial Times to byl pro Kyjev "šok". Jenže vykřičník to je i pro celou Evropu. Podstatnou součástí těchto republikánských pochyb jsou totiž odkazy, že právě sami Evropané by měli pro Kyjev dělat více. "Spojené státy utratily na pomoc Ukrajině více než všichni naši evropští spojenci dohromady, a navíc bez účinného dozoru. To je neudržitelné," vyhlašuje například republikánský senátor Josh Hawley.
A republikánský kongresman Michael McCaul, jemuž v květnu upřímně imponovalo, když mu Miloš Vystrčil v Kongresu vyprávěl o své návštěvě ve zdevastované Buči - a který se ve sněmovně zřejmě stane šéfem zahraničního výboru - sice říká, že pomoc Ukrajině má v Kongresu "stále nadstranickou podporu". Dodává však také: "Chceme si být jisti, že naši partneři v NATO se přidají a ponesou břímě nákladů."
Bývalý americký diplomat Eric Edelman, který pro vládu prezidenta George Bushe mladšího pracoval jako politický náměstek v Pentagonu, si nemyslí, že republikánský Kongres přinese "rozsudek smrti pro pomoc Ukrajině". V tom se shoduje s řadou dalších analytiků, jež věří, že republikáni kohoutky zcela nezavřou. Ale jejich přiškrcení nelze vůbec vyloučit. Podle Edelmana se "těžiště posune k více izolacionistickým elementům v Republikánské straně".
Jakou politickou váhu to nakonec bude mít v novém Kongresu, ovšem může záviset i na tom, jak se k Ukrajině postaví Evropané. Zda budou schopni a ochotni svoji stávající podporu nejen udržet, ale ještě zesílit. Do USA teď hledí Kyjev s velkými obavami. Ale nemalá část pro něj životně důležité tajenky se bude řešit hned za západními hranicemi Ukrajiny.
