Co si ministři objednali, to dostali. Národní ekonomická rada vlády (NERV) sestavila katalog kroků, které by republice pomohly z dluhů. Fialův tým má do jara ze seznamu vybrat politicky průchodné položky - a pak se podle nich řídit. Tedy konečně začít sanovat veřejné finance, jež každý rok kumulují nebezpečně vysoké schodky.
Problém je, jakým způsobem se ministři v kyselém soustu začínají nimrat. Neomylně se vrhají na doplňkové podružnosti a okázale ignorují to opravdu podstatné - tedy opatření, která by z hrozivého každoročního dvousetmiliardového strukturálního deficitu dokázala umazat aspoň polovinu.
Hrr na nezaměstnané
Coby příklad politického mistra ve schopnosti vyhýbat se důležitému a odvádět od něj pozornost může posloužit vicepremiér Marian Jurečka (KDU-ČSL). Z mnoha efektivních návrhů, které by jako ministr práce a sociálních věcí mohl promýšlet, si vybral jeden zcela okrajový. Takový, jež sice prakticky nic neřeší, ale zajistí potlesk davu: snížení podpory v nezaměstnanosti.
Co na tom, že experti v průvodní zprávě naznačují, jak malá shoda na tomto kroku mezi nimi panovala. Co na tom, že ministr se v silně rozbouřené době pouští do světově unikátní sociální politiky, když chce dávky nezaměstnaným osekávat v krizi, nikoliv za dobrých časů, jak se to dělává obvykle. A co na tom, že touto cestou mnoha lidem ublíží, aniž by státu z dluhů pomohl víc než jen zanedbatelně.
Těžko se vyhnout dojmu, že je Jurečka tak usilovně přísný na chudé, jen aby nemusel mluvit o bodu, ve kterém byl naopak NERV jednomyslný: zpomalení růstu penzí. Letošní mimořádné valorizace jistě seniorům pomohly a měly svůj smysl, takové tempo zvyšování starobních důchodů ale není udržitelné. Systém se už nyní dostává do vývrtky a experti proto žádají rychlé přibrzdění. Navrhují, aby se penze napříště nezvyšovaly o polovinu růstu reálných mezd, nýbrž jen o třetinu.
Významně by Jurečka ušetřil i v případě odvahy opustit svůj politický hit - totiž "výchovné", jehož zavedení slibuje, kudy chodí. Přispívat matkám v důchodu každý měsíc pětistovkou za každé vychované dítě, je sice jistě hezké, ale také by to státní pokladnu vycházelo na 19 miliard korun ročně. Tíživý problém nízkých ženských penzí lze přitom vyřešit mnohem efektivněji - jejich systémovou reformou s minimálním důchodem a vyšším zápočtem rodičovské péče. Jen už by pak ministr nevypadal jako ten hodný a štědrý pán, který rodičkám zajistil pětistovku.
Úspory nestačí
Bylo by ale nespravedlivé nasazovat psí hlavu jen lidoveckému šéfovi. Na ministerstvu financí spravovaném občanskými demokraty se jistě raději bude mluvit o privatizaci státních podniků, jen aby nemusela přijít řeč na doporučené zvyšování daní a rušení státního příspěvku k populárnímu stavebnímu spoření. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) se jistě nadchne pro PPP projekty, jen aby dál mohl okázale přehlížet možnost ušetřit zrušením babišovské slevy na jízdné pro seniory a studenty.
Cílem seznamu, který NERV vypracoval, ale nebylo zajistit vládě obdiv davu, nýbrž vymyslet postupy, které pomohou rychle zasypat trhlinu mezi příjmy a výdaji státu, protože teď vytváří dluh, z něhož Česko platí čím dál vyšší úroky.
Nyní je třeba v prvním kroku do jara najít způsob, jak buď ušetřit alespoň sto miliard na výdajích - nebo je získat v příjmech. Případně lze samozřejmě kombinovat obojí. Co se škrtů týká, nabízí se základní sestava: Opuštění konceptu výchovného, snížení valorizace penzí, zrušení podpory stavebního spoření, zrušení státní slevy na jízdné a snížení nebo úplné zrušení daňové slevy na manžela či manželku.
I kdyby však kabinet zmobilizoval všechnu svou vnitropolitickou odvahu a pomocí těchto opatření zabránil růstu příštích výdajů, z těch stávajících takto ušetří jen necelých 20 miliard.
Co tedy zbývá? Ano, berně.
Daně a jak na ně
NERV celkem nekompromisně navrhuje vyšší zdanění fyzických osob. Pokud by se sazby a slevy vrátily na úroveň roku 2020, tedy do doby před zrušením superhrubé mzdy, vyneslo by to eráru přes 100 miliard korun. Občanští demokraté ale takový krok stále tvrdohlavě odmítají, aby nemuseli přiznat, že se před dvěma roky podíleli spolu s ANO a SPD na velkém předvolebním podvodu. To když prosadili snížení daní, aniž by bylo kompenzováno adekvátními úsporami.
Celé slavné zrušení superhrubé mzdy přitom vůbec nepřineslo zamýšlený efekt. Čistá mzda nestoupla o stejné procento všem, protože chudí již dávno skoro žádné přímé daně neplatili. Z opatření, které přijde erár každý rok na sto miliard korun, tak mají prospěch především ti bohatší.
Co nyní prožíváme, je jen čekání na chvíli, kdy někdo konečně nahlas zopakuje hořké přiznání, jež kdysi musel vyřknout sociálnědemokratický ministr financí Bohuslav Sobotka: "Naše sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce". Tedy lapidárněji: zapomeňte na to, co jsme vám říkali před volbami, nejsou peníze.
Povolební mejdan končí. Vládu čekají rozsáhlé nepopulární úspory a zvyšování daní. Jsou to teď její hlavní hospodářské úkoly. Poradní tým NERV nabídl možnosti, jak toho docílit. Jen se ze seznamu nemůže vybírat pouze to populární, nemá-li vše dopadnout jako dort od pejska a kočičky.
