Ve středu 17. července bude sněmovna hlasovat o svém rozpuštění. Je to cesta, jak na čas převzít iniciativu z rukou prezidenta Zemana. Jakou zvolil taktiku před hlasováním o poslaneckém seberozpuštění?
Hlava státu dosud stavěla všechny své kroky na doslovném čtení ústavy (na pozitivistickém přístupu), dále na své přímé volbě, jež prezidentovi jakoby dala větší pravomoci (ty ale nejsou nikde napsané), a na odpovědnosti voličům. Takto se Zeman a jeho lidé veřejně vyjadřovali.
Nejpodstatnější přitom bylo, že mu v přímé volbě dalo hlas 2 717 405 voličů. Ti přitom volí různé strany, nejvíc asi komunisty, ČSSD, méně pak ODS. Na základě těch hlasů si Zeman postavil kabinet. Odůvodnil to tak, že za a/ svým voličům slíbil, že zastaví Nečasovu vládu a za b/ sociální demokracie předem řekla, že nechce, aby jmenoval Bohuslava Sobotku premiérem. Žádala totiž předčasné volby.
Je sám. Nemusí se dohadovat
Až dosud to všecko vypadalo logicky. Zeman perfektně využívá literu ústavy, nikoli jejího ducha. Zároveň - to už je zjevné - důsledně rozkládá ČSSD. Mstí se za deset let starou zradu, ale zároveň dává větší šanci na úspěch Zemanovcům (SPOZ). Straně, jejíž směřování je velmi nejasné, krom toho, že nejblíže má k ruské ambasádě.
Zeman má jednu obrovskou výhodu - je sám. Nemusí se s nikým dohadovat. Uznává jen lidi, kteří se mu bezmezně poddají (v tom je jednovaječné dvojče s Václavem Klausem). Jeho soupeři to mají neskonale těžší. Třeba ČSSD. Dlouho je vnitřně rozdělena na sobotkovce a haškovce. Jakákoli dohoda obou křídel je složitá, vyžaduje úsilí. Kdežto Zeman se zodpovídá jen sám sobě. Odkaz na jeho voliče je lišácký - oni přece věří jemu, jeho úsudku. Tedy si může dělat, co se mu zamane.
Sobotka na vládu Jiřího Rusnoka odpověděl „ústavně-parlamentním" tahem: požádal, aby byl v druhém kole pověřen sestavením vlády. Jde mu o to, aby Zeman nepověřil znovu Jiřího Rusnoka, případně Martina Pecinu nebo dejme tomu Václava Klause (i to je stále ještě možné). Sobotkova taktika vychází z principu, že v roce 2010 ČSSD vyhrála volby, tedy má nárok sestavit vládu. Jenže Zeman, jak víme, považuje ústavní zvyklosti za „idiotský pojem" (řekl to Právu 11. července). A toto je ústavní zvyklost. Pokud by tedy prezident jmenoval Sobotku v druhém kole, jednal by jako idiot. A to on rozhodně není.
Bu bu bu, budu muset pověřit Němcovou
Co teď prezident dělá? Jeho lidé masírují poslance ČSSD, aby dali hlasy Rusnokovi. Tlak je silný. Zeman dokonce Bohuslavu Sobotkovi přes média vyhrožuje, že pokud oranžová strana nepodpoří Rusnoka, pak bude litovat. Ve stejném rozhovoru, kde mluvil o „idiotském pojmu", Zeman řekl, že i pravicové uskupení Miroslavy Němcové (ODS) má šanci: „Má zcela určitě naději, protože já musím zvažovat oněch 101 podpisů." Ještě to upřesnil: „Budu pouze naléhat na to, aby to bylo 101 podpisů v okamžiku jmenování případného nového premiéra či premiérky."
Co ten výrok znamená? Především je to typický Zeman - je úplně jedno, co říkal dřív. Klidně přes noc změní taktiku. Sobotka mu chtěl vyrazit trumfy z rukou a přihlásil se o pověření premiérem. Zeman kontruje, klidně se vykašle na svých 2 717 405 voličů, jimž slíbil, že vyžene nečasovce. A vyhrožuje, že se bude muset poddat oněm 101 podpisům poslanců.
Kašle i na (falešný) argument, že Nečasova vláda musí pryč, aby nebránila vyšetřování kauzy Nagyová, úplatků exposlancům a vlivu kmotrů na justici. Ve vládě Němcové by dál seděli kmotroministři, to už modrá dáma oznámila.
Dokonalé. Naprosto dokonalé. Zeman neuznává žádné mantinely, jedná ad hoc, dělá jen to, co se mu v tu vteřinu hodí. Popadne jednu „idiotskou" ústavní zvyklost (premiérem je ten, kdo má většinu ve sněmovně) a vymete s ní pavučinu druhé zvyklosti (právo na pokus o sestavení vlády má vítěz voleb).
Reakce Sobotky? Kličkuje. Musí se pracně dohadovat s Michalem Haškem. Přitom se proslýchá, že Zeman Haškovi slíbil jmenování premiérem po řádných volbách, pokud mu pomůže shánět hlasy pro Rusnoka. A Hašek se činí, už poslušně vyzval, aby ČSSD podporu „zvážila". Pro Sobotku peklo.
Chyba jménem Fischer
Předseda ČSSD teď vytáhl na Zemana kalibr jménem Jan Fischer. Řekl (Právo, 13. července): „Mám pocit, že pan prezident a pan premiér udělali velkou chybu, že z Jana Fischera udělali člena vlády a ministra financí." (I místopředsedu kabinetu, který bude v tandemu s Rusnokem vládu řídit...)
Sobotka: „Potom, co se ukázaly souvislosti týkající se financování jeho prezidentské kampaně, je pro funkci ministra financí zcela nevěrohodný." (Mluví o zázračném splacení více než pěti milionů poté, co se Fischer dohodl nebo začal dohadovat s Rusnokem.) „Pokud se podívám na to, že jeho velký sponzor má obchody se státním podnikem, pak už je to skoro aféra zavánějící časy Mirka Topolánka a Petra Nečase."
Sobotka využívá veřejného mínění. Část veřejnosti byla otřesena tím, jak se Jan Fischer oddlužil. Ale pozor, byla to spíš pravicová část spektra, nikoli levicová.
Bohuslav Sobotka dokonce naznačuje, že Fischer by se mohl stát překážkou pro případné vyslovení důvěry vládě Miloše Zemana. Vede přímý útok na prezidenta. Všichni vědí, že ho Fischer v druhém kole podpořil a že mu teď Zeman službu oplácí. Podobně oplácí rodině Klausů (Livia Klausová do Bratislavy) i jiným podporovatelům (kupříkladu Miroslavu Tomanovi, který se stal ministrem zemědělství). Zeman by asi neskousl, kdyby musel Fischera odvolat. Byla by to jeho prohra a Sobotkova výhra. Předseda ČSSD to dobře ví.
Je to kdo s koho. Sobotka si hraje s ohněm. Pokud by poslanci ČSSD nakonec vládu Jiřího Rusnoka podpořili, popřeli by vše, co dosud její předseda hlásal o parlamentní demokracii. Podpořili by zcela neparlamentní vládu. Vládu samolibého císaře a jeho ochotného, poslušného poskoka.
Podpora Rusnoka vyústí v hlubší rozkol ČSSD
Podpora Zemanovy vlády by znamenala ještě hlubší rozkol ČSSD. Zřejmě i konec Sobotky coby předsedy.
Nepochybně nejlepším řešením jsou předčasné volby. Zeman je nechce (oslabují ho, Zemanovci nejsou připraveni na volby, ČSSD by získala víc hlasů než za tři čtvrtě roku). Volby ovšem nechce ani ODS, TOP 09 a LIDEM.
Karel Schwarzenberg, místo aby kývl na rozpuštění sněmovny, vykládal v nedělním vydání rakouského deníku Kleine Zeitung o Zemanově postupu: „... čistě formální interpretaci ústavy už v minulosti jednou využily různé vlády, aby se dostaly k veškeré moci: v lednu 1933 v Německu a v únoru 1948 v Československu". Přirovnává Zemanovy kroky k nástupu fašismu a komunismu. Celou situaci vyostřuje - dělá přesně to, co Miloši Zemanovi vyhovuje, v bitkách se vyzná.
Nejhorší, co může Sobotka učinit, je Zemanovi podlehnout, kývnout na jeho (Rusnokovu) vládu. Nevadilo by, že on sám pak přijde o křeslo a vystřídá ho ohebný Hašek. Vadí, že prohraje parlamentní demokracie a vyhraje Goliáš.
Když Zemanovi jeho taktika vyjde, když se mu Sobotka nevzepře, bude si prezident po volbách dělat ještě víc, co se mu zlíbí. Bude ještě víc císařem než dnes.
