Ve čtvrtek večer proběhla v Národním muzeu v Praze "finální" debata ČT, jejímž tématem byly volby do Evropského parlamentu (EP), vztah české a evropské politiky. Diskutovalo devět lídrů stran, témat jak máku, odpovědí poskrovnu. Absolutně nejhůř, nejnesmyslněji, působil šéf SPD Tomio Okamura a šéf ANO a premiér Andrej Babiš.
Pokud někdo oželel hokej Česko-Německo a sledoval debatu v naději, že se něco dozví, že se snad rozhodne, musel být hořce zklamán, ba otřesen. Debata byla absurdní už v tom, že se jí z nejasných důvodů účastnili předsedové stran, nikoli lídři kandidátek. Jediný šéf TOP 09, multifunkční politik, europoslanec a pražský zastupitel Jiří Pospíšil, je zároveň lídrem kandidátky uskupení Spojenci pro Evropu (TOP 09, STAN, Strana zelených, Liberálně ekologická strana a další regionální uskupení).
Proč ve finále nediskutovali lídři kandidátek? Že by to nebylo dost sexy? Že zahraniční politika nikoho nezajímá, tak je lepší pozvat "taháky" typu Okamura, Babiš a Filip (bude švanda)?
Další minus debaty, o 21 křesel evropských poslanců se za nás letos uchází 844 kandidátů z 39 seskupení. Pozváno bylo devět lídrů stran z českého parlamentu, takže třeba známý europoslanec Pavel Telička, který vede kandidátku uskupení HLAS a který nepochybně evropské politice rozumí, pozván nebyl. Stejně jako další politici, třeba znovu kandidující Jaromír Štětina. (Aspoň mohli koukat na hokej.) Naopak Spojenci pro Evropu měli v debatě zástupce hned dva, Pospíšila a šéfa starostů Víta Rakušana, kteří logicky říkali dost podobné věci. Jaká je v tom logika, férovost? Uniká mi.
Debata často vypadala takto: moderátorka Světlana Witowská položila otázku, "vyvolala" a vyvolaný vyvolený spustil o něčem jiném. Mistři světa v tom jsou Okamura a Babiš, jako by smyslem debaty bylo výhradně vychrlit to svoje, pokud možno víckrát a hlavně se nezdržovat dotazem.
Pro část lídrů bylo smyslem debaty se pohádat, případně se urazit. Babiš je alergický na slovo Agrofert, jak se ozve, ztrácí soudnost, vykládá cosi o "lživé a manipulativní otázce". O volbě do europarlamentu neříká v podstatě nic, jen o sobě a o Evropské radě, protože tam má každá země stejný hlas. Při jeho vystoupení nabudete dojmu, že europarlament nemá smysl, jediná naděje Česka je Babiš v radě.
Pospíšilův "hřích": Jsme proevropští
Okamura jede své legrační mantry jako "návrat před Lisabonskou smlouvu" a "bez EU bychom byli bohatší" (vážně to vykládá, nikdo ho nezarazí), vypráví, jak od nás "bylo vyvedeno" nadnárodními korporacemi 2250 miliard korun, které bychom si prý měli nechat tady, zatímco jsme dostali jen 741 miliard, takže nejsme žádní příjemci, ale plátci… O tom, že tu ty firmy investují, zaměstnávají, že by tu bez EU mnohé nebyly, ani ň. Odezva na to je nula, neznalý divák si může myslet, že snad má pravdu.
Jediné, co v tak marné debatě můžete sledovat, je, kdo v tom mumraji, mraku otázek, minimu času na odpovědi a minimu odpovědí působí normálně, slušně, s tím, že ovšem až na jednoho stejně nekandiduje. Rozumně působil Vít Rakušan, Ivan Bartoš (piráti), Marek Výborný (lidovci), Jan Hamáček (ČSSD), Jiří Pospíšil. Jakž takž Petr Fiala (ODS), zas ovšem cpal "spitzenkandidáta" Jana Zahradila, který seděl nesmyslně v publiku. Prachmizerný dojem dělal unavený, nervní, sebestředný Babiš, směšně působil Okamura a komunista Vojtěch Filip je prostě komunista Filip.
Pokud jsem byl s to udržet pozornost v tom chaosu, jediný Jiří Pospíšil řekl "jsme proevropská strana" (jako by se u nás přiznával k hříchu). Nikdo jiný si to asi říct netroufl, nebo je to možná ani nenapadlo. V záplavě sžíravé kritiky EU docela zdravá, překvapivá věta.
Protievropští jsou okamurovci a komunisté, to víme dávno. Zbytek, včetně ODS, nechce unii opustit, ale často máte dojem, že by ji nejradši roztrhali na cucky, jsou to experti na eu-chyby, kteří zcela pomíjejí výhody a přednosti včetně naší ekonomické konjunktury, jíž by bez EU nebylo ani náhodou. (Nejméně tohle dělají piráti.)
Chyběla otázka, v jaké frakci EP jednotlivá uskupení zasednou, jakou tedy budou mít sílu. Jako by o podstatu voleb nešlo. Divák nabyl pocitu, že se šest většinou jakoby proevropských lídrů nikdy na ničem nemůže dohodnout, mele se o českých národních zájmech, ale žádný není společný (samo sebou vyjma topky a starostů, kteří kandidují společně).
Hromadně opakují mantry typu "V4 jsou spojenci", ačkoliv je tam Maďarsko s Orbánem a Polsko se svou poničenou justicí. Ještě jsme se asi nevymanili z minulosti, z Varšavské smlouvy a sovětského bloku. Pro nás by přece měli být zajímaví Nizozemci, Belgičané, Němci, Rakušané atd.
Když je Okamura dotázán na spojence Česka "v boji proti dvojí kvalitě potravin", vychrlí nacionalisty Le Penovou, Wilderse a Salviniho. Směšné? Ne, prostě pitomiovské.
Jednu věc debata ukázala pěkně, jací jsme, jak naprosto, zoufale, neumíme spolupracovat, spolu hájit české zájmy, jak si je neuvědomujeme. Kdo se chtěl rozhodnout, koho volit, měl nejspíš chuť skočit z okna a k volbám raději nejít.
