Možná jste si toho všimli: Žádný den se ve zprávách neobejde bez informace, že někdo chce někde vztyčit nějakou stavbu a někomu jinému se to nelíbí, obává se či protestuje. Dokonce se z toho stalo jedno z hlavních domácích témat vůbec.
V krajních případech jde o elektrárnu nebo dálnici. Jindy o nákupní centrum, sklad, sídliště, nebo, jak se tak pěkně říká, polyfunkční objekt. Nebo i o něco menšího.
Ačkoli se v zemi neodehrává nějaký stavební boom (nic takového statistiky nehlásí), sporů, které záměry investorů vyvolávají, je nápadně mnoho. Proč?
Zjednodušeně řečeno, příčiny jsou dvojí: "ekonomické" a "psychologické". Do té první skupiny spadá ziskuchtivost a rozmařilost, developerský byznys, lobby stavebních firem nebo potřeba "proinvestovat" veřejné peníze či evropské fondy. To vše s relativně slabou "oponenturou" ze strany úřadů; nebudeme-li hned používat slovo "korupce". Stačí vzpomenout na všechny známé případy černých staveb nebo na to, jak s pozemky a územním plánem zachází Praha.
Druhý, psychologický důvod spočívá v chápání slova "rozvoj". Podvědomě jsme srozuměni s tím, že to automaticky znamená "něco dalšího postavit". Když se řekne "rozvoj území", je to synonymum - nebo eufemismus, vyberte si - pro to, že se tam musí něco vztyčit, nebo aspoň zahloubit. Jsme přesvědčováni, že čím to bude větší, tím se území, obec či město rozvine víc. (Svéráz národní megalomanie je kapitolou sama pro sebe. Mimochodem, za tři roky měla být v Praze olympiáda...)
Kombinace prvního a druhého typu příčin, spojená s dostatkem investičních příležitostí, vede k tomu, že vzniká příliš předimenzovaných projektů, které veřejná správa nechá dojít příliš daleko, respektive až do konce. A dál už to znáte: někteří lidé - a vážně to nejsou žádní notoričtí kverulanti - píšou petice, odmítají, nesouhlasí. Nebo jen kroutí hlavou.
Příběh z Frymburku
Frymburk je malebný městys na břehu Vltavy, na konci padesátých let částečně zatopený Lipenskou přehradou. V sezoně je tu slušný turistický ruch, kolem kempy, za humny nedávno vyrostla čtvrť rodinných domků. Mluví se o novém lyžařském areálu.
Na konci února místní zastupitelstvo poměrem hlasů 8:0 schválilo, že investor může v obci postavit delfinárium. Jde o investici v odhadované výši čtvrt miliardy, tedy desetinásobku ročního rozpočtu Frymburku. Ale protože se odehraje za soukromé peníze na soukromém pozemku, nemají se prý občané ani obec čeho bát. Naopak, starosta se v televizi vyjádřil, že se "na nás usmálo štěstí".
Od delfinária si slibuje - ano, tušíte správně - rozvoj městyse. Ve Frymburku je dvanáctiprocentní nezaměstnanost a investor hovoří o osmdesáti pracovních místech (některá z nich ale nepochybně budou vyžadovat odbornou kvalifikaci). Tedy, vzhůru na delfíny.
Čtvrtmiliardová suma budiž jen ilustrací toho, jak bude areál velký. Hodně. Delfinárium, přesně zvané Environmentální centrum AQUAZOO, které slibuje "nejrozmanitější svět mořských živočichů včetně hrajících si vodních savců" a plavání s delfíny, prostě těžko může vypadat jako šumavská chaloupka. Na tichém břehu Lipna přistane UFO. Ovšemže i s parkovištěm.
Na to, abyste porozuměli, že se sem taková věc nehodí, nemusíte být ani ochránce zvířat a šumavské přírody, ani urbanista. Jestli ten kraj trochu znáte, měl by vám stačit zdravý rozum.
Za všechny ty mořské živočichy, přesazené do dlouhých šumavských nocí, je mi už teď smutno. Účet za elektřinu (nebo jak jim budou čistit, upravovat a ohřívat tisíce kubíků ledové vltavské vody) naštěstí zaplatí někdo jiný. Pokud na to dojde.
Každopádně, říkat tomu "environmentální centrum" je velmi smělé. S ekologií to má společného asi tolik jako šelmy v cirkuse.
Ekonomika celého projektu je hádankou; takové detaily jako ceny vstupného investor zatím nezveřejnil. Na webu zjistíte, že hodlá nabízet "nejrůznější vzdělávací programy pro širokou veřejnost včetně dětí předškolního a školního věku" a také delfinoterapii, vhodnou pro zdravotně handicapované spoluobčany. To jsou samozřejmě bohulibé věci; jen mě u nich napadlo, co všechno kdysi sliboval původní projekt CET 21 alias televize Nova.
Tvrdá turistika
Ze samotného Frymburku nejsou slyšet žádné hlasité protesty. Proti stavbě, jak jinak, vystoupili "jen" zelení a Jihočeské matky. Podle nich jde - mimo strádání delfínů - o příklad takzvané tvrdé turistiky, která ze Šumavy dělá lunapark.
To je samozřejmě pravda. (Mimochodem, za kopcem na rakouské straně hranice by podle mě byla taková atrakce nepředstavitelná). Frymburská radnice to buď vidí jinak, nebo jí to nevadí. Dobře. Ale vážně je tak jednoduché povolit na břehu jezera, pořád ještě uprostřed přírody, brutální kopuli a dovézt sem mořský svět? Co přijde příště?
Delfinárium má podle mapy ležet v Chráněné krajinné oblasti Šumava. Těsně u její hranice, ale přece. Jenže na veřejnost nepronikl ani hlásek, že by to strážcům Šumavy nějak vadilo. V čem tedy "ochrana" oblasti, zaručená ministerstvem životního prostředí, spočívá? (CHKO Šumava jinak, když něco chcete postavit, doporučuje třeba i sklon sedlových střech).
Sečteno: Velikášský podnik na špatném místě. Diskutabilní vidina místního rozvoje. Letargie těch, kdo mají v popisu práce veřejný zájem. Delfinárium na Šumavě je nerozum a zpupnost, je to proti přírodě. Ale jestli investor najde dost peněz, nejspíš aquazoo vznikne. Pokud ne, hrozí naštěstí asi nejvýš to, že jeho stavba bude hyzdit okolí. Žádné dotace jako v Bublavě se tu snad neutopí.
