reklama
 
 

Diktátor Castro byl prý pašák. Západní demokraté nedomysleli, jak to bude znít Čechům

28. 11. 2016 16:30
Slepota, se středoevropskou zkušeností 20. století těžko pochopitelná.

Vlastně se to dá brát jako příspěvek k mezinárodnímu roku postpravdy. Mám na mysli všechna ta uznalá, vstřícná až dojatá vyjádření, která někteří západní státníci vydali k úmrtí kubánského diktátora Fidela Castra. Až nepříjemně často z nich vyplývalo, že to byl úctyhodný muž, nikoli despota par excellence.

Z poklon, které Castrovi vysekli šéf bruselské exekutivy Jean-Claude Juncker, kanadský premiér Justin Trudeau nebo předák britských labouristů Jeremy Corbyn, přitom nebyl cítit ani tak pochopitelný respekt k majestátu smrti – byly to spíš politické proklamace než gesto usmíření tváří v tvář věčnosti. Až příliš často se mluvilo o Castrovi – velikánovi. Leckterý člověk se zkušeností ze života v totalitě nevěřil vlastním uším.

Chválit kubánské zdravotnictví a zároveň přehlížet bídu a útlak, to je – když příslušně vydělíme spoušť po obou režimech – jako hodnotit Hitlera za to, že stavěl dálnice a dal lidem práci. Slepota, se středoevropskou zkušeností 20. století těžko pochopitelná.

Čechům, kteří věří ve svobodu a historickou paměť, zní názory západních politiků na Fidela Castra hořce. Jistěže si o něm každý může myslet, co chce – ale tady se jedná o vzkazy státníků z území, kde „leží svoboda“ a které se, připadá někomu, poslední dobou povážlivě smršťuje. Co hůř: teď se odtud dozvídáme, že muž, který patřil k symbolům totalitního ovládání půlky světa sovětským impériem, byl v podstatě velký pašák. K čertu s tím prolhaným revolučním romantismem.

Naštěstí nejde do tuhého jako v roce 1938, ale reminiscencím na srozumění spojenců s diktátorem – jistěže později zveličené komunistickou propagandou do mýtu „zrady“ – se úplně ubránit nedá. Také teď je přinejmenším shovívavost některých demokratů ke Castrovi těžkým zklamáním.

Samozřejmě není možné je kvůli tomu zavrhnout. Ale až budou ti, co Castra a jeho odkaz chválí, příště varovat před autoritářskými vůdci, ruskou hybridní válkou a dalšími hrozbami pro demokracii, bude to o něco méně důvěryhodné. Bohužel. Tohle Juncker, Trudeau nebo Corbyn nedomysleli – a pokud náhodou ano, pak by to bylo ještě horší.

autor: Jan Lipold | 28. 11. 2016 16:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama