„To, že tento způsob mateřství je technicky a legislativně možný, neznamená, že je nutně dobrý," píše pravidelná diskutující Aktuálně.cz vystupující pod přezdívkou Hildegarda k tématu takzvaných „náhradních matek", které otevřelo ministerstvo spravedlnosti úvahami o vytvoření legislativy v této oblasti VÍCE ZDE.

Takzvaná „náhradní matka" ve své děloze donosí dítě neplodného páru, porodí a pak odevzdá jeho budoucím rodičům. Český právní řád v současnosti de facto náhradní mateřství nezakazuje, žádný speciální zákon ale pro tuto oblast neexistuje.

„Tak nějak mi v tom technologickém pokroku chybí pokora," dodává diskutující Hildegarda. Pochybnosti nad legalizací takového způsobu mateřství vyjádřila v diskusích řada čtenářů Aktuálně.cz. Názory, že nemá dojít k legalizaci „náhradních matek" mírně převažovaly nad počtem příznivců legalizace způsobu, který někteří označují jako „děloha k pronájmu".

Redakce Aktuálně.cz dle svého subjektivního názoru vybrala některé z nejzajímavějších diskusních příspěvků z moderovaných debat zprostředkovaných deníkem Aktuálně.cz.

Když žena sama nerodí, není podle mne v jejím vztahu k dítěti příliš velký rozdíl mezi běžnou adopcí nemluvněte a "pronajatou dělohou". Zdá se mi proto, že požadavek na výrobu dítěte s genetickou výbavou objednavatele pochází častěji ze strany potencionálního otce. Zní to drsně, co? Objednávka a výroba dítěte s požadovanou genetickou výbavou, ceník promptně dodáme, záloha předem, zdraví vás agentura Happy Family. Také to drsné je. Z ženy, lidské bytosti, je věc, stroj, mašina na výrobu zboží. Stejně drsné jako prodej vlastní ledviny, kdy se člověk za peníze stává dobrovolně (?) předmětem, zdrojem náhradních dílů. Že se to obojí stává, můžeme vzít na vědomí. Ale mělo by to být ponecháno bez posvěcení legality. Jinak dost riskujeme.

Integrita člověka není žádná legrace, člověk je tělo i duše /anebo mysl, jak chcete/, nedá se to oddělovat. Porcování vlastního těla zaživa či pronajímání dělohy na kšeft beru /pokud by se to bralo jako akceptovatelné a regulovalo se to zákonem/ jako útok na něco bazálního, jako věc, se kterou není radno si zahrávat, pokud si nechceme nabourat dosavadní pojetí toho, čím jsme. Není možné být zároveň člověk a zároveň věc, ze které je možné kousek uříznout a prodat. A tím kouskem vlastního těla je pro matku dítě, nejen v okamžiku porodu, ale i ještě dlouho po něm.
jepice

… vše, co podnikl člověk proti přírodě, se mu vymstilo. Taktéž se lidstvu vymstí systém tzv. náhradních matek, pokud bude legalizován a zaveden. Svého času si neplodní lidé brali na výchovu válečné sirotky - Korejčátka. Domnívám se, že touto cestou je možno naplnit mateřskou touhu mnoha neplodných žen i otcovské ambice některých mužů. V Africe teď umírají statisíce dětí hladem ! Jsou sice černé, ale jsou to také lidi.
Al Jouda

… Mám kamarádku,která vlastní děti mít nemůže a kdyby to šlo nějak právně ošetřit, tak bych jí klidně dítě odnosila a porodila. Adoptovat? Směšné...  zákony jsou postavené na hlavu, takže to není tak jednoduché …
Iceblond

Ačkoli se za feministku považuji, "právo na dítě" neuznávám. Dokonce musím připustit, že mne dráždí přístup některých žen, které zřejmě svou dělohu považují za střed vesmíru. Sama si umím představit, že bych dítě porodila své sestře např. nebo dceři, ale rozhodně bych o vlastní dítě touto cestou neusilovala. Chybí mi v tom svatém běsnění za právo na dítě druhý hlas, který by párům vysvětloval, jak žít bez dětí. Jak se naučit tu obrovskou energii, kteří se lidé chystají vrazit do potenciálního rodičovství, využít jinak. Každý prostě nemusí mít děti, je to normální, že někdo děti nemá a měl by se s tím naučit vyrovnat.
Alena Čechová

Ako si mozno vsimnut pri podobnych temach (ukoncenie tehotenstva, spermobanka, deti zo skumavky...), takmer unisono (cest vynimkam) sa na povrch vyplavuje jedno. Ja, ja, ja, moje pravo, moja volba, moje rozhodnutie...O pravach buduceho dietata - takmer nic. Ba naopak - prebytocne zygoty su biologicky odpad!!!, geneticke manipulacie, zasahovanie do struktury DNA je vedecky vyskum!!! atd. Teoretizuje sa o hraniciach, co je este moralne, eticke...Ale nic sa nehovori o tom, co je este ludske - nie k vlastnej osobe, ale k tomu, comu radsej ani nedavame presne pomenovanie - LUDSKEMU zarodku. Pritom hranica by sa nasla vzdy, pokial by sme v tomto smere nepreferovali to svoje ja, svoje chutky, ziadosti, tuzby - realizovat to svoje, za KAZDU cenu. I za cenu smrti LUDSKEHO zarodku pri pokusoch a manipulaciach. Tou hranicou je ludska prirodzenost. Za nou je tiez prirodzenost, ale neludska.
JAHA

Výchova dětí jinými lidmi než vlastními rodiči byla v minulosti mnohem častější než dnes, rodiče umírali mladší, běžné nemoci byly smrtelné apod. Dětí se obvykle ujala širší rodina, byly vychovány a poslány do života stejně jako vlastní a k těm, kdo je vychovali, se schovaly se stejnou úctou jako k rodičům. Podobné je to i u adoptovaných, pokud jim rodina sdělila fakt adopce dříve, než tak učinil někdo cizí. Sice se občas stane, že se dítko nevyvede, jenže to by se stejně nevyvedlo i u vlastních rodičů, ne vše lze pokrýt výchovou.

A k odevzdání porozeného dítěte "genetickým rodičům" můžu říci jen to, že pokud bych dítě odnosila a porodila, je 99,5% jistota, že bych si jim je nebyla schopna vydat. Prostě bych to nedokázala.
Líný černý pes

Nečetla jsem si pozorně, co píše ministryně, ale můj názor je, že by to mělo být všechno ošetřeno jak smluvně, tak zaplaceno. Už vidím, jak se všichni na mě hrnou, ale... Jsou dva lidi nešťastni, že nemají dítě a naskytne se jim příležitost, kdy mají možnost mít dítě. Nějaká ochotná žena jim pomůže. Myslím si, že hned na začátku by mělo být jasné, já vám pomůžu, ale má to své riziko, tím jsem myslela nějaká finanční hotovost - na výdaje na vitamíny, jezdění k doktorovi, pokud má gynekologa daleko a podobné věci. Musí si sama koupit i těhotenské věci, vložky, podprsenky. Naopak na druhé straně by mělo být podepsané, že jsou obě strany domluvené, že dítě patří biologické matce... Nemyslím si, že jde o obchod, prostě se lidé rozumně domluví, pomůžou si- ne každý je hned zvrácený, chce děcko prodat, a podobně. Mám kolem hodně lidí, kteří kdyby měli možnost udělají pro dítě cokoliv...
pet

Co když to dítě nebude sice postižené, ale bude mít nějakou vadu, tedy nebude přesně podle představ té „objednavatelky„? Pak si mže říkat „kdoví co ta ženská v těhotenství dělala, proč nebyla opatrnější, to já...„ A to se potom bude „reklamovat„ jako chybný výrobek a kdy to bude „neopravitelné„ tak se „to„ vyrobí znovu? To že by nějaká ženská chtěla být pouhým „inkubátorem„ mi připadá jako projev duševní úchylky.
pv

Lidské tělo nemůže být předmětem handlu, je to pod lidskou důstojnost. Měl by ale existovat nějaký zákon upravující případné rozpory, aby se zabránilo vydírání a kšeftům. Pro náhradní matku je takové těhotenství velkou fyzickou, zdravotní a psychickou zátěži, zákon by ji měl proto maximálně chránit. Rovněž by mělo být smluvně vyřešeno nejenom vydání dítěte biologické matce, ale i odmítnutí přijetí defektního dítěte biologickou matkou. Domnívám se,že by zde měl povinně figurovat její právní zástupce, placený ovšem biologickou matkou.
Beneš

Nedovolila bych si kategoricky prohlašovat, co je nebo není dobře. Jenom si jsem velmi nejistá v otázce toho, zda vše, co je technicky možné, je dobré. A historická zkušenost mi napovídá, že většinou, co si vyvzdoruji proti osudu, není "požehnané" a nepřináší mnoho radosti. Nikdy jsem například nemluvila ani se jinak nedozvěděla o pocitech ženy, která po devět měsíců zajišťuje a opatruje život, aby ho poté, po bolestném prožitku porodu, odevzdala někomu jinému. Můžete namítat, že je to v pořádku, že se k tomu propůjčila z "vyšších morálních či humánních důvodů". No možná, ale proč je tedy potom tolik žen, které dítě odmítají vydat? To, že tento způsob mateřství je technicky a legislativně možný, neznamená, že je nutně dobrý.

….

Tak nějak mi v tom technologickém pokroku chybí pokora. Je velmi snadné volat po změně lidských práv a o tom, co je čí soukromou záležitostí, ale jestliže dnes je nutno se pokorně sklonit před tím, že zrovna já jsem ten nešťastník, který dítě mít nemůže a nebude a jestliže tuto hranici překročím, postaví se mi do cesty jiná. Zase vyvstane něco, na co mám teoretické právo, ale prostě to nejde. A opět je něco, o co se snažit, aby právo bylo vymahatelné.

Přijde mi jednodušší nepokoušet přírodu, nelechtat ďábla pod ocasem (říkejte si tomu, jak chcete) a pokorně přiznat, že některé věci prostě mít nemohu a když je za každou cenu vymáhám, připomínám batole bušící patami do podlahy a řvoucí "já chci, já chci".

A úplně upřímně - velmi se mi příčí řeči o nepřijatelnosti adopce cikánských, černých nebo třeba postižených dětí. Ne proto, že bych byla tak moc korektní nebo tak málo xenofobní. Ale proto, že dítě si neřídíme kvůli uspokojení vlastních potřeb (a kdo to dělá, spláče nad výdělkem), ale pro dítě samotné, protože dítě potřebuje být milováno, vychováno, postaveno do světa jako osobnost. A u adopcí to platí dvojnásob.
hildegarda

Další diskusní příspěvky najdete pod tímto blogem a články:

Foto: Aktuálně.cz	Má se platit za pronájem dělohy? Diskutujte
Foto: Aktuálně.cz	Blog psychiatra Radkina Honzáka: Děloha na leasing - proč jsem proti
Těhotná žena | Foto: Reuters	Ministerstvo chystá revoluci. Budou dělohy k pronájmu?