Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
23. 1. 2019 13:35

Exekuce: Dluhy se mají splácet? I když je splatit nelze? I když ničí společnost? Ne

Inteligentní, sociální řešení exekucí obsahující naději pro všechny topící se v dluzích u poslanců neprošlo. Jsou zřejmě převážně asociální.
Exekuce mění Česko. Dluhy mění Česko. K horšímu.
Exekuce mění Česko. Dluhy mění Česko. K horšímu. | Foto: Aktuálně.cz

V úterý ve sněmovně skončila jedna dlouhá, dva roky trvající fáze debaty o oddlužení. Neskončila ideálně, rozumně, něco málo však přece jen zlepšuje. V exekucích v Česku uvázlo asi 860 tisíc lidí, v dluhové pasti jsou lapeny celé rodiny, odhadem až dva miliony lidí. Nově platí, že dlužník musí splatit alespoň třicet procent, pak může být oddlužen. Potíž tkví v tom, že na to statisíce dlužníků prostě nebudou mít, nedosáhnou.

Senát navrhl jiné řešení než sněmovna. Podobalo se původnímu návrhu exministra Roberta Pelikána za ANO a taky odpovídalo papírovému programu Babišovy strany z roku 2017: "Rozšíříme možnost oddlužení na každého, kdo má poctivý úmysl." Senátorům šlo v podstatě o to, aby předlužení občané mohli splácet jen to, co zvládnou, na co vydělají. To by bylo umožnilo oddlužení i těm nejchudším. Doba oddlužení by trvala nejvýše sedm let a "otevřeno" by bylo pro všechny, i ty nejchudší dlužníky, nehledě na výši dluhů a příjmů.

Tohle inteligentní řešení obsahující naději pro všechny topící se v dluzích neprošlo. Doba oddlužení má trvat až pět let, podmínkou je splatit 30 procent dluhů a nově není nutné dopředu prokázat, že na to dlužník má. Mohl by splatit i méně než 30 procent, ale musí posílat minimálně 1089 korun měsíčně insolvenčnímu správci a nejméně stejné částky taky věřitelům. A pokud splatí za pět let méně než 30 procent, o jeho oddlužení rozhodne soud.

Okolo půl milionu lidí je katastrofálně zadlužených, mezi nimi údajně 350 tisíc důchodců. Jak to budou české soudy stíhat? Podle odhadů se v letech 2024 až 2028 budou muset soudy vyjádřit k 50 až 100 tisícům oddlužení ročně! Budou v tom případě totálně přetíženy, oddlužení to zablokuje.

Experti, kteří s dlužníky v pasti pracují, navíc tvrdí, že by větší benevolence vůči nim (větší šance na oddlužení) byla výhodná i pro věřitele, splaceno by jim bylo více peněz. Podstatná je i další věc, lidé v dluhové pasti, bez výhledu na splacení, ztrácejí důvěru v demokracii, obracejí se proti ní. A další prvek, který by měl pro partaje hrát při hlasování roli (nehrál): voliči podle průzkumu Medianu více podporují zrušení jakékoli hranice než její zachování a senátní verzi podporuje většina podnikatelů.

Kvetoucí dluhobyznys

Ve sněmovně nakonec všecky tyto logické a sociální, ohleduplné argumenty prohrály (ne u všech poslanců, pro senátní návrh jich hlasovalo 62). Naopak vyhrála mantra "dluhy se mají platit". Podobá se mimochodem jiné mantře o "nedotknutelnosti soukromého vlastnictví".

Tak jistě, dluhy se mají platit. Důležité však je i to, jak, proč a komu vznikly, proč tak šíleně narostly.

Vyráběly se u nás dluhy dětem, stát se roky podílel na neskutečném, doslova šíleném růstu dluhů, všichni to víme, dnes je to všeobecně známý fakt, z koruny dvacet tisíc, z deseti tisíc půl milionu. Vymáhání pohledávek byl megavýnosný byznys, jeden exekutor mohl vymáhat tisíce nízkých pohledávek najednou. Minimální odměny exekutorů a advokátů byly vysoké, proto dluhy exponenciálně rostly.

Stát nese velký díl viny, nejen dlužník. Přece nedává smysl platit za jednu černou jízdu v tramvaji a nezaplacenou pokutu padesát i více tisíc.

Ještě něco by bylo dobré poznamenat, totiž v jaké době žijeme, v převážně konzumním světě, ve světě reklamy, neustálé, komandující nabídky, kdy nekupovat, nejezdit do ciziny, neutrácet je novodobý hřích, nelidské chování. Není pak divu, že do dluhů padají lidé, kteří nemají na splácení. Mít se stalo tím nejdůležitějším (lidí, kteří nasekali dluhy přes pokuty v tramvaji a podobně, se to ovšem netýká).

Je dobře, že se aspoň něco, pro, řekněme, desetitisíce lidí, zlepší. Je špatně, že v maléru dál váznou statisíce, okolo půl milionu lidí a jejich rodiny, to je velmi zlé a velmi neprozíravé. Někteří ekonomové věští, že se ekonomický růst zpomalí, že dokonce může (či musí) přijít další ekonomická krize. Lidí v dluhové pasti pak přibude, napětí zesílí.

Poslanci, kteří hlasovali proti oddlužení otevřenému pro všechny, kteří chtějí splácet, udělali velkou, zásadní chybu, která se nám, pokud nebude napravena, vymstí.

Dluhy se mají splácet, jistě. Pokud však dlužník dluží nesmyslně moc a pokud víme, že dluh za celý život nesplatí, pak se z dluhu stává společenské riziko, jed, který bude čím dál víc otravovat celou společnost. Obří chyba.

 

Právě se děje

Další zprávy