Občas se vyplatí podívat se do rubriky čtenářských komentářů. V sobotu 19. listopadu věnovaly Sächsische Zeitung půl strany čtenářských dopisů vztahu Německa k Rusku. Jde o společné aktivity Západu vůči Rusku po anexi Krymu a viditelné a úmyslné destabilizaci Ukrajiny. Východní Němci kritizují, že Německo si zase začíná proti Rusům.
Nejdříve za tím stojí komunistická teze, že Němci jako jediní rozpoutali první světovou válku (ač západní historici, třeba nedávno Christopher Clark, takto vinu nepřipisují). Následuje pravdivý argument, že němečtí nacisté rozpoutali válku druhou. Zajímavé je ovšem, že toto studium historie vede pisatele komentářů k závěru, že být nyní v Německu proti Putinovi a schvalovat sankce západních společenství je náběh na válku třetí - a opět taková agrese podle jejich názoru pochází převážně z Německa.
Mohli bychom si položit otázku, zda do tohoto tématu Putin investuje tak jako u nás, i když obsahy propagandy na obou stranách hranice jsou velmi různé. Pokud ano, znamenalo by to, že jeho trollové jsou velmi inteligentní a vzdělaní a registrují rozdíly v národně sdílených ideologiích. Nebo to znamená, že Putinovi fanoušci původně z NDR zblbli na základě vlastní historie jinak než Putinovi fanoušci u nás, kde se ti starší z nich ve škole učili básničku o dubisku na východě a o slovanské sounáležitosti?
Hýčkané stereotypy
Je to přenos desítky let komunisty opečovávaných stereotypů do současnosti. Vzniká tak i dnes skurilní obraz světa. Ve zmíněných čtenářských dopisech neexistuje reflexe ukrajinské historie z doby "holodomoru" ve třicátých letech a nikdo nezmiňuje roli ukrajinských vojáků v sovětské armádě, která bojovala proti Hitlerovi. Tehdejší sovětská role je (pro pisatele) totéž jako dnešní role ruská. Dr. Manfred Mikut z Drážďan tvrdí, že "jen spolu s Ruskem se můžeme vyrovnat s nebezpečími", která nám hrozí. Od Ruska tedy nic nehrozí? A Jürgen Plänitz z Waldheimu nedaleko Drážďan tvrdí, že "vojska NATO nemají na hranici s Ruskem co pohledávat". Zní to, jako by v Evropě bývala neexistovala přímá konfrontace podél železné opony a sovětská vojska nebyla mimo Sovětský svaz.
Opačnou perspektivu nám dává román War with Russia britského generála sira Richarda Shirreffa z roku 2016. Tento odborník Severoatlantické aliance popisuje vojenské nebezpečí ze strany státu, který umí anektovat takový Krym. Zajímavé čtení, i když to je jen román. Ukazuje perspektivu naprosto opačnou. Hlasy čtenářů Sächsische Zeitung jsou z končin, kde AfD, strana dnešním Ruskem podporovaná, měla výsledky někde i ke třiceti procentům. Setkává se zde ruské působení s nedávnou historií východního Německa, ale také s pocitem ohrožení zvenčí. EU a NATO pro tyto čtenáře není nějaké "my", jsou to "oni" (což se líbí například Václavu Klausovi). Zajímavé přitom je, že tyto hvězdné končiny AfD mají nejen hluboké kořeny ve východoněmecké historii, ale hlavně i to, že ona pociťovaná hrozba zvenčí je nejsilnější tam, kde Sasko má hranici s Českou republikou.
Za hranicí je co?
Narážíme tu na podobnost s některými českými aktivitami - český prezident také s obdivem navštěvuje ruského, snad i proto, že ho nikdo jiný vidět nechce. Veze s sebou hospodářskou delegaci, která je významnější než s ní spojená hospodářská výměna. Argumentace historií je ovšem v obou zemích odlišná. Ve východním Německu se čtenářské publikum nemůže dopočítat německých vin na Sovětském svazu. Čeští proputinovci hovoří o "vítězství" a "osvobození", aniž by zmínili podíl Ukrajinců na celoevropském zvratu.
Východoněmečtí proputinovci vytahují možnou třetí německou vinu na rozpoutání světového konfliktu. K tomu přistupují zmíněné specifické volební výsledky na německé straně české hranice. Výpovědi AfD vypadají jako propaganda klasické "páté kolony", zvenčí stimulovaná vlna problematických politických tlaků. Ti, kteří protestují proti imigraci, jako by neviděli, že uprchlická vlna přišla přes rakousko-bavorskou hranici, ne přes česko-saskou. Jsou snad v ohrožení kvůli sousedství s Českem? Čeští šovinisté zase "pěstují" hrozbu nejen uprchlické vlny, jež sem nedorazila, ale také sousedního Německa, které je nepříčetně "vítačské" a v důsledku toho zničí evropskou kulturu. A nebezpeční jsou třeba i sudetští Němci, kteří by se prý chtěli vrátit.
Zajímavý rozpor zde spočívá v tom, že AfD vyhnání Němců ze střední a východní Evropy považuje za zločin, který je nutné konečně korigovat. Podobně pocity obav z Německa vytvářel na nedávném setkání česko-německého diskusního fóra i Alexandr Vondra, když se v diskusi opřel do Spolkové centrály pro politické vzdělávání. Ta má podle něj propagandistické prorežimní cíle podobné těm, které vytvářela i komunistická propaganda. Škoda, že si nepřečetl, že tuto centrálu stimulovali ve své okupační zóně Američané, k nimž on sám názorově často tíhne. Tato instituce se snažila o transformaci v zemi, kde ještě nedávno vládl nacismus, a má dnes, když školství řídí jednotlivé spolkové země, poskytnout otevřený servis, podporuje diskusní akce a vydává v levných vydáních patřičnou literaturu z celého světa.
Není známo, že by komunistická propaganda poskytovala a subvencovala literaturu jen kvůli mezinárodně uznávané kvalitě, bez ohledu na její tendenci. Srovnávání je nepřípadné a na české straně taková instituce dnes chybí.
Nepřepište dějiny
Motivace populistů vychází ze stejného základního pocitu, ale konkrétní interpretace historie a politiky jsou v různých zemích velmi specifické a často v mezinárodním srovnání rozporuplné. Mají-li tato šovinistická hnutí nějaký všeobecný a logický základ, proč se logika a základní vědění mění na hranici státu? A proč na hranici státu odevzdává Václav Klaus svůj český populismus a nahrazuje ho populismem německým? Přeci se vždycky stavěl proti korekturám Benešovy politiky, která vedla k vyhnání Němců! A teď lidi, jež toto vyhnání, které on dříve nazýval odsunem, kritizují, jezdí podporovat do Německa.
Evropská integrace v poválečné době vedla k řadě snah vytvořit společné perspektivy i v oblasti historie. Známé jsou společné učebnice dějepisu, například jedna francouzsko-německá, které historii pojímají tak, že vedou ke společným závěrům - a tam, kde takové závěry neexistují, alespoň umisťují obě verze vedle sebe. Vytváření šovinistických perspektiv ovšem není aktivita, která by vysvětlovala rozpory. Jde o obnovování "jediných" pravd toho kterého společenství.
Evropská síť je něčím, co by nás mohlo před konfliktními debatami, které vypadají jako něco sto let starého, ochránit. Zmíněné čtenářské dopisy ze Sächsische Zeitung, politický program AfD či Okamurova SPD ukazují, že do utváření otevřené společnosti je nutno stále znovu investovat.
