Vracím se k případu Ukrajince Petra Terpaye. Byl u nás odsouzen na sedm let za přepadení pošty spáchané v roce 2002 - čin, který na 99 procent neudělal. Píšu o něm roky, naposledy letos v únoru, kdy advokát Miroslav Krutina podal návrh na povolení obnovy řízení. Byl opět zamítnut, tentokrát kvůli chybě soudu, který ztratil advokátovo odůvodnění. Ústavní soud (ÚS) nařídil, že návrh na obnovu řízení musí být projednán.
A další zajímavá, neobvyklá věc - Krajský soud v Praze Petru Terpayovi letos 14. září na dvanáct měsíců přerušil "výkon trestu vyhoštění", což byla součást sedmiletého nepodmíněného odsouzení z dubna 2003. Skvělé.
Připomenu, oč v případě šlo. V červnu 2002 byla ve Smečně u Kladna přepadena pošta. Dva muži tam ukradli 104 850 korun, jeden zaměstnankyni prostřelil paži. Terpay v době loupeže pracoval v pískovně firmy Erebus v Lysé nad Labem. O několik dní později jel domů. Vzal ho Ukrajinec, kterého neznal, stejně jako řidiče auta. Na hranicích je zadrželi; před přepadením viděly pracovnice pošty ve Smečně právě toto auto a chování posádky se jim zdálo podezřelé.
Terpaye a řidiče auta policie obvinila z přepadení pošty. Usvědčili je na základě rekognice (rozpoznání osob) a pachové stopy, důkazu od psa, který je dnes považován za nevěrohodný. Rekognice i sejmutí pachového vzorku byly provedeny bez advokáta, Terpay nebyl poučen. Při rekognicích ho "poznali" jen dva ze čtyř svědků. Poštovní úřednice si nebyly jisté, pletly si role útočníků. Našly se další vážné rozpory.
Dva jsou zásadní. Při rekonstrukci nikdo nemluvil o tom, že Terpay měl a má dva nápadné zlaté zuby (nasadili mu je už před vojnou, má je třicet let.). Je to jeho nepřehlédnutelný znak, a přitom o nich žádná z poškozených nikdy nemluvila, žádný svědek si toho nevšiml. Lupiči na poště neměli kukly, jen čepice. Na pošťačky během přepadení mluvili. Kdo Terpaye zná, nemůže si toho nevšimnout, jakmile otevře pusu, vidíte dva zlaté zuby. A slyšíte neobvykle vysoký hlásek, další, tentokrát nepřeslechnutelný, prvek. Obojí při rekognici nehraje roli - předvedení mají zavřená ústa a nemluví.
Čtyři spolupracovníci Terpayovi dosvědčili, že s nimi v době přepadení pošty pracoval v pískovně více než sto kilometrů vzdálené od pošty. V jeho prospěch chtěli svědčit další čtyři zaměstnanci, ale soudkyně Oldřiška Rysová jim nevěřila, přednost dala nejisté rekognici a "svědectví" psa.
Soud přerušil nekonečné vyhoštění. Novum
Terpay se stále pokouší dokázat svou nevinu a má podporu. Pomáhá mu vězeňský kaplan Pavel Kočnar. Byla podána stížnost pro porušení zákona, soud ji zamítl. Neuspěla žádost o milost, neuspěla ústavní stížnost, Ústavní soud ji zamítl pro nedodržení zákonné lhůty… V únoru 2007 byl Terpay propuštěn, prominuli mu zbytek trestu. Nenechal se odradit, rád by se do Česka vrátil. Léčí se tu jeho syn, právě kvůli jeho operacím mu soud přerušil vyhoštění.
Trest vyhoštění na dobu neurčitou je divný, de facto nekonečný. Zákon vůbec nepamatuje na možnost, že by skončil. Ústavní soud však už naznal, že takový pohled není v pořádku, i zde je nutná "dočasnost", nějaké časové omezení, dejme tomu deset let. Poté by měla existovat možnost takový trest přezkoumat, zda je ještě namístě.
To, že vyhoštění bylo Terpayovi přerušeno na jeden rok, je naprostá novinka, cosi velmi, velmi neobvyklého. Nejsem si jist, ale možná se to stalo poprvé. Zatím zřejmě udělal na soud relativně dobrý dojem a není divu, po propuštění nemá žádný škraloup, pochybení. Nyní tedy dostal rok na to, aby soud přesvědčil, že přerušení vyhoštění bylo v pořádku.
Kromě neobvyklosti takového rozhodnutí je to zajímavé i proto, že se Petro Terpay "nepřihlásil k pachatelství", nesouhlasil nikdy s tím, že poštu přepadl, čin vykonal. Soud už tedy přerušení vyhoštění na dobu neurčitou (chápej na pořád) nepodmiňuje doznáním. Stačí, že odsouzený seká dobrotu. Tak by to mělo být, účel trestu byl splněn, došlo k nápravě. (Nemluvím o tom, jestli byl trest zasloužený, soud, který rozhodl o přerušení vyhoštění minulé verdikty neposuzoval. Uvažoval takto a správně: sankce poleví, když už člověk nepředstavuje hrozbu.)
Pokud bude Terpay dodržovat pravidla (zákon o pobytu cizinců, daňové zákony atd.), měla by existovat možnost trest vyhoštění ukončit.
Ústavní soud funguje i jako administrativní kontrola. Absurdní
Ještě jedna, již výše naznačená zajímavost. Ústavní soud řešil i odvolání advokáta Krutiny, který podal návrh na povolení obnovy řízení, ale jak krajský, tak Vrchní soud v Praze ji zamítl. Nešlo však o podstatu věci, odvolací soud prostě ztratil odůvodnění, na jehož základě Krutina žádal o přezkoumání případu. Soud odůvodnění "nabral", poté ztratil, nevěděl, kde se nachází.
Ústavní soud, nejvyšší stupeň naší justice, paradoxně řešil naprostou banalitu, fungoval jako administrativní kontrola justičního systému. Odvolací soud si nemohl říct o odůvodnění znovu, neboť soudce už rozhodl; jeho spis odůvodnění neobsahoval, měl za to, že nebylo vypracováno, o ztrátě nevěděl, žádost zamítl, o nic víc nešlo. ÚS to odvolacímu soudu vrátil. Absurdní je, že systém potřebuje svoji nejvyšší instanci k tomu, aby napravila tak banální chybu.
Na věci Petra Terpaye to mění pouze to, že stížnost bude projednána znovu, tentokrát s odůvodněním. Nejde o žádné věcné rozhodnutí. Ale pro nás je to známka hned dvou faktů. Jednak jisté "zatvrdlosti" místní justice. A zároveň toho, že se věci mění, že se dá dovolat práva. O tom svědčí i neobvyklé přerušení vyhoštění "na věky věků".
Uvidíme, jak si soud poradí s návrhem na obnovu řízení. Jak zapůsobí Krutinovo odůvodnění, jestli si soud všimne, že lupič zjevně neměl zlaté zuby a nemluvil pisklavým hláskem, že jako důkaz již vypadla pachová stopa, neboť je známo, že se pes snaží vyhovět psovodovi. Jsou to "důkazy o důkazech" a my víme, že soud je zvyklý žádat důkazy nové. Nové se neobjevily, jen silně oslabily ty staré.
Soudy se logicky brání, aby se z obnovy řízení nestala běžná praxe, už takhle mají práce nad hlavu. Ale ruku na srdce, případ Petra Terpaye vypadá jako do nebe volající nespravedlnost. Bylo by dobré nejen pro něj, ale i pro českou justici, ji aspoň post factum napravit.
