Jaroslav Šonka Jaroslav Šonka | Komentáře
29. 9. 2016 7:30

Euroarmáda není rivalem NATO, šéfové to mají od sebe v Bruselu pár kroků

Je třeba vytvořit v Unii koordinující strukturu a zárodek společné armády, které zatím v podstatě neexistují.
Bruselská komunikace funguje dobře. Pokud se podíváme na detaily v Evropské unii diskutovaných opatření, nejde o žádnou konkurenci vůči Severoatlantické alianci. (Ilustrační foto z manévrů NATO.)
Bruselská komunikace funguje dobře. Pokud se podíváme na detaily v Evropské unii diskutovaných opatření, nejde o žádnou konkurenci vůči Severoatlantické alianci. (Ilustrační foto z manévrů NATO.) | Foto: Reuters

Ministři obrany osmadvacítky v úterý v Bratislavě řešili, jak posílit vzájemnou vojenskou spolupráci uvnitř Evropské unie. Brát „euroarmádu“ jako konkurenci NATO, nebo dokonce předznamenání zániku Aliance, je ale zbytečné vyhrocování, píše v komentáři pro Aktuálně.cz publicista Jaroslav Šonka. „Síť vztahů členských zemí NATO a EU je tak komplikovaná, že sýčkování o zániku NATO, pokud se EU začne zabývat obrannou politikou a vytvoří společnou armádu, vůbec nedává smysl.“

K jednáním Evropské unie v Bratislavě o bezpečnostních a vojenských strukturách a jejich koordinaci v rámci Unie se vyrojila řada komentářů, které se zabývaly relativně nesmyslnými otázkami o roli Severoatlantické aliance, o možné polarizaci politik obou seskupení, o možnosti zániku NATO, či na druhé straně o nutnosti nové bezpečnostní koncepce EU. Tak radikálně ovšem tuto debatu na politické úrovni nikdo nepovede, protože tyto úvahy nejsou ničím novým. V celých poválečných desetiletích se bezpečnostní debaty vedly stále znovu.

Trocha historie

V roce 1948 se spojily západoevropské země Francie, Velká Británie a státy Beneluxu do tzv. Bruselského paktu – smyslem bylo jakési bezpečnostní zapouzdření Německa v poválečné Evropě. O rok později vznikla Severoatlantická aliance, jejíž vojenský obsah nabyl na významu v důsledku korejské války. Studená válka zcela změnila rozložení sil a zájmů v Evropě i v Americe. Role západního Německa se měnila, protože západní mocnosti uznaly německou snahu o transformaci země. Od roku 1954 bylo Německo členskou zemí Severoatlantické aliance – původně odzbrojená země začala budovat novou armádu. Heslem byl tehdy „občan v uniformě“, tedy nikoli bezhlavě poslušný voják.

Současně se od roku 1949 podle různých impulsů začala integrovat Evropa i politicky. Existují dokumenty o tom, že k této integraci pozitivně přispívali právě i Američané, kteří byli historicky ovlivněni vynuceným vstupem do obou světových válek a chtěli evropský kontinent stabilizovat i ve vlastním zájmu. A je nutné připomenout, že Evropské společenství uhlí a oceli založené 1952 komunitarizovalo podstatné zdroje průmyslu, které dříve sloužily soutěži ve zbrojení. Podle stejné úvahy se v roce 1957 připojil Euratom. Složky průmyslu, který měl smysl i pro vojenský potenciál evropských zemí, se dostaly do společných rukou.

Zájmy a kompetence

Článek 5 smlouvy o Severoatlantické alianci hovoří o vzájemné vojenské pomoci, která je důležitá právě pro země na okraji Aliance a v sousedství s agresivními sousedy. Je to podstatné mimo jiné v Pobaltí. Vedle toho existují nutné kroky vojenské podpory různých transformačních procesů, stabilizace regionů a podobně, aniž by se jednalo o úkol NATO. Připomeňme si jen misi Evropské unie v Mali, kde hlavní roli převzalo Německo a uvolnilo tak ruce Francii k intenzivnějšímu působení na Blízkém východě.

EU má ve svých strukturách a pravidlech řadu bezpečnostně relevantních principů. Z Bruselského paktu se po přistoupení Německa stala v roce 1954 Západoevropská unie, která ovšem zůstávala na okraji dalších zájmů jako jakýsi bezpečnostní debatní klub. Později tato organizace splynula s EU. NATO a EU sídlí obě v Bruselu a komunikují spolu intenzivně. Pro Evropskou unii existuje potenciál využívání infrastruktury NATO v oblasti komunikace a dopravy, aniž by Severoatlantická aliance musela vstupovat svým jménem do jistých misí.

Bruselská komunikace funguje dobře. Pokud se podíváme na detaily v Evropské unii diskutovaných opatření, nejde o žádnou konkurenci vůči Severoatlantické alianci. Spíše se jedná o to, vytvořit v Unii koordinující strukturu a zárodek společné armády, které zatím v podstatě neexistují.

Bezpečnostní struktury

To, že otázky bezpečnosti se řeší na mnoha úrovních, je vidět na řadě paralelních struktur. Například Výmarský trojúhelník, společná aktivita Francie, Německa a Polska, založená v roce 1991, se po vstupu Polska do EU stala neoficiálním trojúhelníkem uvnitř Unie a zahrnuje i bezpečnostní otázky, výměnu vojenských jednotek a jejich koordinaci. Neutrální země Evropské unie se v unijním kontextu mohou zapojit do debat o bezpečnosti a stabilizaci světových regionů. Kromě Rakouska a Finska, kde o neutralitě rozhodlo poválečné prostorové uspořádání v okolí Sovětského svazu, jde o Irsko a Švédsko. Švédsko je při tom jednou ze zemí, která má vojenský průmysl na velmi vysoké úrovni a exportuje podstatnou část své produkce. A zajímavé je i švédsko-norské sousedství. Norsko je členskou zemí NATO, a jen to, Švédsko je členskou zemí EU, a opět jen to. Obě země mají velmi intenzivní koordinaci politiky i legislativy. Síť vztahů členských zemí NATO a EU je tak komplikovaná, že sýčkování o zániku NATO, pokud se EU začne zabývat obrannou politikou a vytvoří společnou armádu, vůbec nedává smysl.

Problematické kouty

Potřeba transatlantických vazeb je očividná. Je však také historicky prokazatelné, že ne všechny vojenské aktivity USA opravdu splnily daný úmysl – například stabilizovat regiony, vymýtit terorismus či integrovat spojence. Blízkovýchodní konflikt je tvrdým oříškem pro mezinárodní cesty k řešení. A nejen na něm je vidět řadu bilaterálních a multilaterálních zádrhelů.

Turecko jako členská země NATO hraje své regionální hry bez ohledu na spojence. Zlikvidovalo tak šanci na členství v Evropské unii na desítky let. Humorný je v tomto kontextu návrh Borise Johnsona, reprezentanta země vystupující z EU, podminovat Unii přijetím právě Turecka.

A Rusko vyhrocuje své pozice a testuje schopnost Evropské unie a Severoatlantické aliance opravdu vyvinout v dnešní situaci nějakou aktivitu. Podporuje syrského prezidenta, který už dávno měl skončit v Haagu, rozjitřuje situaci na východní Ukrajině a pěstuje si destruktivní „kamarády“, ke kterým patří například maďarský ministerský předseda či český prezident. Místo debat o konkurenci EU a NATO bychom potřebovali spíše diskusi o společných zájmech či o mechanismech, které jedno či druhé seskupení umí efektivně využít. A ještě jednou: Výhodou Bruselu je to, že mezi centrálami obou seskupení je to jen krátká procházka.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Vláda Zemanovi navrhla, aby jmenoval druhou generálku české armády

Armáda by měla získat druhou generálku. Vláda dnes schválila návrh na jmenování rektorky Univerzity obrany plukovnice Zuzany Kročové do hodnosti brigádní generálky. Kabinet odsouhlasil také návrh na jmenování dalších deseti generálů. Pokud prezident Miloš Zeman vládní doporučení odsouhlasí, povýšeni budou k 8. květnu. Sdělil to v pondělí Jakub Fajnor z tiskového oddělení ministerstva obrany.

Návrh vládě předložil ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO). "Přestože je většina pozornosti věnována pomoci armády v opatřeních proti covidu-19, nebylo možné opomenout tradiční a významnou událost, jmenování nových generálů," uvedl. "Všichni nově jmenovaní i povýšení generálové si uznání zaslouží, protože dlouhodobě prokazují, že patří k nejlepším vojákům z povolání, které ozbrojené síly České republiky mají," dodal ministr.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 1 hodinou

Německá vládní CDU chce Lascheta jako kandidáta na kancléře, CSU zase Södera

Německá vládní Křesťanskodemokratická unie (CDU) dosluhující kancléřky Angely Merkelové dnes podpořila kandidaturu svého předsedy a premiéra Severního Porýní-Vestfálska Armina Lascheta na kancléře v zářijových parlamentních volbách. Sesterská bavorská Křesťanskosociální unie (CSU) se následně jasně postavila za svého šéfa a bavorského premiéra Markuse Södera. Nyní je tak na Söderovi a Laschetovi, aby se dohodli, kdo z nich tedy konzervativní unii CDU/CSU do voleb povede.

Generální tajemník CDU Paul Ziemiak na dnešní tiskové konferenci po jednání předsednictva CDU prohlásil, že podpora Laschetovi není konečným rozhodnutím. Postoj CDU ho totiž pověřuje k tomu, aby se nyní dohodl se Söderem, kdo z této dvojice nakonec konzervativní unii CDU/CSU do voleb povede. Laschet prohlásil, že se Söderem bude hovořit ještě dnes. Söder k tomu uvedl, že s ním již jednal o záležitostech pandemie a že nevylučuje další telefonát. Dodal ale, že dnes nelze rozhodnutí o kandidatuře očekávat.

Další zprávy